Julius Kaiser

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julius Kaiser
Velitel 2. armádního sboru
Ve funkci:
6. září 1915 – 13. dubna 1918
PředchůdceJohann von Kirchbach auf Lauterbach
NástupceRudolf Krauss
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910)
Narození6. prosince 1860
Andritz
Úmrtí31. ledna 1925 (ve věku 64 let)
Vídeň
Profesevoják
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1909)
Řád železné koruny 2. třídy (1914)
Železný kříž 2. třídy (1915)
Vojenský záslužný kříž 2. třídy (1915)
Železný kříž 1. třídy (1917)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Kaiser (6. prosince 1860 Oberandritz, dnes součást Štýrského Hradce – 31. ledna 1925 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil v roce 1881 jako absolvent vojenské akademie, poté sloužil u různých posádek, později byl důstojníkem generálního štábu, uplatnil se také jako pedagog a byl odborníkem na vojenské mapování. Za první světové války se jako divizní velitel zúčastnil bojů na východní frontě. V letech 1915–1918 byl velitelem 2. armádního sboru, s nímž později bojoval v Itálii a v roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Na jaře 1918 byl z fronty odvolán na méně důležitý post ředitele Vojenského geografického institutu. Po zániku monarchie byl v armádě penzionován a dožil v soukromí ve Vídni.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Generál pěchoty Julius Kaiser

Základní vzdělání získal v Lublani, poté studoval na kadetní škole v Hranicích a v letech 1878–1881 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil jako poručík k 7. pěšímu pluku (1881), poté si doplnil vojenské vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1886–1888). V roce 1886 byl povýšen na nadporučíka, poté sloužil v Innsbrucku a Terstu, kde se zúčastnil kartografických prací. Jako kapitán (1892) poté strávil několik v Klagenfurtu a Záhřebu.[1] V roce 1898 byl povýšen na majora a působil jako pedagog na Válečné škole ve Vídni.[2] Jako podplukovník (1901) byl přeložen k 96. pěšímu pluku do Karlovace.[3] V roce 1905 byl povýšen na plukovníka a byl přidělen k Vojenskému geografickému institutu ve Vídni.[4]

V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 10. horské brigády u 15. armádního sboru v Sarajevu (1910–1913).[5] K datu 1. května 1914 získal hodnost polního podmaršála a převzal velení 30. pěší divize ve Lvově,[6][7] s níž byl na začátku první světové války odvelen na východní frontu. Zúčastnil se bojů o Halič (1914), bitvy u Gorlice (1915), poté bojoval o obléhanou pevnost Přemyšl (1915). V lednu 1915 byl se svou divizí začleněn do armádní skupiny Pflanzer-Baltin a zúčastnil se ofenzívy v Karpatech. V září 1915 byl jmenován velitelem 2. armádního sboru,[8][9][10] s nímž musel s velkými ztrátami čelit Brusilovově ofenzívě. Postup ruských vojsk se mu podařilo zastavit u Kovelu a k datu 1. srpna 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.[11][12] V září 1917 byl se svým sborem převelen na italskou frontu, kde bojoval v bitvě u Caporetta. Po bitvě pronásledoval italskou armádu k řece Piavě. V dubnu 1918 se vzdal velení a odešel do Vídně, kde byl jmenován velitelem Vojenského geografického institutu.[13] Po první světové válce byl penzionován k datu 1. ledna 1919 a od té doby žil v soukromí ve Vídni.[14]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby se stal nositelem řady vyznamenání[15] a v roce 1918 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 110, 170 dostupné online
  2. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 197 dostupné online
  3. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 199, 588 dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 176, 208 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 113, 134 dostupné online
  6. ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 6 dostupné online
  7. ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 4 dostupné online
  9. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. ↑ II. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
  11. ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1917; s. 5 dostupné online
  12. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. ↑ STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 17 dostupné online
  14. ↑ Služební postup Julia Kaisera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 82 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Julia Kaisera in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 17 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julius_Kaiser&oldid=23623963“