Judita Bavorská (795–843)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Judita Bavorská
Císařovna Judita, druhá žena Ludvíka Pobožného, na vyobrazení ve Welfské kronice (cca 1520).
Císařovna Judita, druhá žena Ludvíka Pobožného, na vyobrazení ve Welfské kronice (cca 1520).
Narození 805
Úmrtí 19. dubna 843 (ve věku 38 let)
Manžel/ka Ludvík I. Pobožný
Děti Karel II. Holý a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ284400
Rodiče Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ694696
Příbuzní bratři Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ16938913 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ645739
sestra Hemma z Altdorfu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Judita Bavorská nebo Judita Welfská (795/80519. nebo 23. dubna 843) byla druhá manželka franského krále a císaře Ludvíka I. Pobožného.

Judita se narodila jako dcera hraběte Welfa I. († 825) a Hedviky Bavorské (780826), ženy z mocného saského rodu.

V únoru roku 819 se v Cáchách provdala za ovdovělého císaře Ludvíka I. Pobožného (778840), syna císaře Karla Velikého a jeho druhé manželky Hildegardy, dcery hraběte Gerolda z Vinzgouw (první manželka Ludvíkova, Ermengarda z Hesbaye, s níž měl tři syny a tři dcery, zemřela roku 818). Z manželství Ludvíka a Judity se narodily dvě děti, dcera a syn:

Ludvík již záhy po svém nástupu na trůn v roce 814, tedy ještě před smrtí své první manželky a následným uzavřením druhého manželství, rozdělil říši zděděnou po Karlu Velikém mezi své tři syny; toto rozdělení zajistil v srpnu roku 817 na sněmu v Cáchách tím, že nechal schválit přijetí aktu Ordinatio imperii (O uspořádání říše). Podle něj vláda v říši byla rozdělena mezi Ludvíka a jeho tři syny takto: nejstarší Lothar dostal největší část říše (Itálie, Neustrie, Austrasie a četné oblasti v Německu – pozdější Středofranská říše) a stal se otovým spoluvládcem. Druhorozený Pipin dostal Akvitánii, toulouskou marku a také čtyři hrabství: Carcassonne v Septimanii, Autun, Avalon a Nevers v Burgundsku (v podstatě Západofranská říše); nejmladší syn Ludvík dostal Bavorsko a Korutany (Východofranská říše). Rozdělení bylo doplněno řadou podmínek, např. že državy mladších synů Ludvíkových v případě jejich smrti nepřejdou na jejich dědice, ale budu rozděleny mezi Lothara a zbylé žijící bratry.

Situace se ovšem změnila po uzavření nového manželství a narození dalšího syna. Judita zcela pochopitelně usilovala o zajištění nějakého podílu v říši a na vládě pro svého syna Karla. To ovšem vyvolalo konflikt s jejími nevlastními syny z Ludvíkova prvního manželství

Roku 829 Ludvíkův nejstarší syn Lothar obvinil macechu z cizoložného svazku s Bernardem Septimanským, který údajně měl být i Karlovým otcem. Roku 830 další bratr, Pipin, oblehl otce a macechu v Compiègne. Císařský pár byl zajat a Judita byla zavřena do kláštera sv. Kříže v Poitiers. Vládu převzal nejstarší ze sourozenců Lothar, což se ovšem nelíbilo jeho mladším bratřím, Pipinovi i Ludvíku Němci, kteří otce osvobodili. Lothar byl po několikaleté válce, v níž ještě jednou v letech 833–834 získal vládu (Judita v té době byla ve vyhnanství v Tortoně), vypuzen do Itálie. Zřízení podílu pro Karla se uskutečnilo roku 838, po Pipinově smrti. Ludvík pominul dědická práva jeho syna, svého vnuka Pipina II. Akvitánského, a předal Akvitánii Karlovi.

Od doby Juditiny začíná kariéra Welfů ve franské říši; byla první osobou z tohoto rodu, který sehrál v říši významnou roli. Díky jejímu vlivu oba její bratři získali v císařství vysoké postavení a její sestra Emma se roku 827, ještě před konfliktem s Juditinými nevlastními syny, provdala za nejmladšího z nich Ludvíka.

Judita zemřela tři roky po svém manželovi, 19. dubna roku 843. Pohřbena byla v kostele sv. Martina v Tours.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Friedrich von Bezold: Kaiserin Judith und ihr Dichter Walahfrid Strabo. In: Historische Zeitschrift Bd. 130 (1924), S. 377–439.
  • Armin Koch: Kaiserin Judith. Eine politische Biographie. Matthiesen, Husum 2005, ISBN 3-7868-1486-4 (zugl. Dissertation, Universität Konstanz 2004)
  • Elizabeth Ward: Caesar's Wife. The Career of the Empress Judith 819–829. In: Peter Goodman, Roger Collins (Hrsg.): Charlemagne's Heir. New Perspectives on the Reign of Louis the Pious (8114–40). Clarendon, Oxford 1990, ISBN 0-19-821994-6, S. 205–227.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]