Josef Jiránek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Jiránek
JosefJiránek.jpg
Základní informace
Narození 24. března 1855
Ledce, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 9. ledna 1940 (ve věku 84 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Žánry klasická hudba
Povolání klavírista, hudební pedagog a skladatel
Nástroje klavír
Příbuzní Alois Jiránek a Stanislav Jiránek (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Jiránek (24. března 1855 Ledce (okres Mladá Boleslav)[1]9. ledna 1940 Praha[2]) byl český klavírista, hudební pedagog a skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem Petra Jiránka (1825–1899), řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje a měl vlastní kapelu, pro kterou psal taneční písničky. U něj získal Josef základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: Alois, František, Karel a Stanislav.

V roce 1859 se rodina přestěhovala do Všejan, kde byl lesmistrem Karel Smetana, bratr Bedřicha Smetany. Bedřich Smetana rozpoznal Josefovo mimořádné nadání, přijal jej do své rodiny a učil jej hře na klavír a skladbě. Již v roce 1867 uspořádali v Loučeni společný koncert a v roce 1881 vystoupili i v Praze. Vedle klavíru se učil i na housle a na harfu. Vstoupil přímo do druhého ročníku Varhanické školy v Praze a po ročním studiu podnikl s violoncellistou Hanušem Wihanem koncertní turné po Čechách. V letech 18761877 učil zpěv na reálném gymnáziu v Praze.

V roce 1877 odešel za svým bratrem Aloisem do Ruska a učil na gymnáziu D. D. Obolenské v Charkově klavír, harfu, zpěv a hudební teorii. Zde také vznikla většina jeho skladeb a instruktážních děl. V roce 1891 se vrátil do Prahy a stal se profesorem klavíru na Pražské konzervatoři. Jako klavírista proslul zejména jako zasvěcený interpret skladeb Bedřicha Smetany. Při Smetanově jubileu v roce 1924 absolvoval na 50 koncertů v Čechách a v Jugoslávii. S rodinou Bedřicha Smetany zůstal ve styku i po jeho smrti. Učil na klavír Smetanovy dcery i dcery Smetanových sester. Byl rovněž učitelem hudby v rodině hraběte Nostice.

Veřejně vystupoval až do svých 82 let. Kromě sólových koncertů doma i v zahraničí spolupracoval s Českým kvartetem a byl činný u jako doprovazeč. Jako skladatel se po návratu z Ruska odmlčel. Důvodem bylo nejen časové vytížení pedagogickou a koncertní činností, ale i nástup nové generace českých skladatelů, se kterými nehodlal soutěžit.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Polonaise a-moll (1873)
  • Melancholie f-moll (1873
  • Mazurka G-dur (1874)
  • Variace
  • Kozácká ukolébavka
  • Salonní polka
  • Salonní valčík e-moll
  • Polka F-dur
  • Valse brilante G-dur

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 2 skladby pro troje housle
  • Elegie pro housle, violoncello a klavír
  • Klavírní kvintet g-moll
  • Drei Stimmungsbilder für Violoncello und Klavier

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Balada g-moll
  • Fantastické scherzo

Pedagogické práce[editovat | editovat zdroj]

  • Cvičení úhozu (1901)
  • Stupnice ve dvojhmatech (1901)
  • Technická cvičení I–III (1903)
  • Škola akordové hry a akordových rozkladů (1905)
  • Nová škola stupnicové hry (1905)
  • Nová škola techniky a přednesu
  • 32 rhytmische Studien (spoluautor Conus)
  • Nová škola zběhlosti (Geläufigkeitsstudien)
  • Methodika počátečního vyučování hře klavírní (1920)
  • Ukázky zlehčení – slovním textem odůvodněné v klavírních skladbách Smetany, Chopina, Schumanna, Webera a Beethovena

Hudebně-teoretické práce[editovat | editovat zdroj]

  • O klavírním přednesu (1926)
  • O Smetanových klavírních skladbách a jeho klavírní hře (1932)

Napsal rovněž celou řadu článků do časopisů a denního tisku, věnovaných převážně vzpomínkám na Bedřicha Smetanu a další hudebníky své doby.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. úmrtní oznámení. Národní politika. 10. 1. 1940, s. 8. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Blažena Pistoriusová: Josef Jiránek: umělecký a lidský portrét ve vzpomínkách, korespondenci a současné kritice, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]