Přeskočit na obsah

Stanislav Jiránek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanislav Jiránek
Základní informace
Narození23. října 1867
Všejany, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. srpna 1934 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, pedagog a dirigent
PříbuzníJosef Jiránek bratr
Karel Jiránek bratr
Alois Jiránek bratr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Jiránek (23. října 1867 Všejany19. srpna 1934 Praha[1]) byl český hudební pedagog a skladatel.

Byl synem Petra Jiránka (1825–1899), řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje a měl vlastní kapelu, pro kterou psal taneční písničky. U něj získal Josef základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: Alois, František, Karel a Josef.

V letech 18821886 studoval na učitelském ústavu v Praze. Hru na housle studoval u Ferdinanda Hellera, hru na klavír u svých starších bratrů Josefa a Aloise a teorii a skladbu u Zdeňka Fibicha. Nejprve suploval na různých školách v Praze, Hradci Králové a Kutné Hoře. V roce 1890 se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Praze. Byl sbormistrem vinohradského Hlaholu a na Vinohradech také založil pěveckou školu pro děti (od roku 1910 Pěvecká škola umělecké výchovy). Tato škola měla velký úspěch a podle jejího vzoru vznikly obdobné školy v Čechách, ale i německé školy v Brně a ve Vídni.

Po roce 1918 se stal prvním československým inspektorem zpěvu a hudby pro učitelské ústavy, od roku 1921 působil v této funkci i na Slovensku. Byl rovněž zkušebním komisařem pro státní zkoušky z hudby při Pražské konzervatoři.

Význam díla Stanislava Jiránka tkví v jeho práci pedagogické a metodické. Napsal řadu příruček zaměřených zejména na tonální metodu hudební výuky. Podílel se na vytváření moderních osnov hudebních škol.

Metodické práce

[editovat | editovat zdroj]
  • Katechismus vyučování zpěvu na školách obecných (1900)
  • Škola pro varhany (spoluautor Ferdinand Bachtík, 1903)
  • Hudební gramatika (doplněný překlad Maxe Battkeho[2], 1911)
  • Osnovy pro učitelské ústavy (1919)
  • Tonální metoda v praxi na školách (1931)
  • Podrobné osnovy zpěvu na školách obecných a měšťanských (1917)
  • Zatímní osnovy zpěvu nepovinného pro školy střední (1922)
  • Zatímní osnovy zpěvu relativně povinného (1930)
  • Zpěvník maličkých (3 sešity, 1935)

Orchestrální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Gondoliéra (1900)
  • Tři lužické reje (1905)
  • Serenáda (1908)
  • Vzpomínka z mládí (1930)

Drobnější skladby klavírní, houslové a příležitostné sbory.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]