Josef Hamšík
Plk. Josef Hamšík | |
---|---|
Josef Hamšík (před r. 1927) | |
Narození | 7. března 1895 Zádveřice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 8. dubna 1943 (ve věku 48 let) Věznice Plötzensee Německá říše |
Příčina úmrtí | popraven gilotinou |
Národnost | česká |
Povolání | vojenský pilot |
Choť | Eliška Hamšíková-Hartmanová |
Děti | dcera Dagmar |
Příbuzní | bratři Timoteus Hamšík a Jan Hamšík |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Plk. Josef Hamšík (7. března 1895 Zádveřice – 8. dubna 1943 Berlín) byl československý armádní letec a odbojář z období druhé světové války, popravený nacisty. Jeho manželkou byla Eliška Hamšíková-Hartmanová, vůbec druhá držitelka pilotního průkazu v Československu.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a první světová válka
[editovat | editovat zdroj]Josef Hamšík se narodil 7. března 1895 v Zádveřicích v dnešním zlínském okrese. Absolvoval obecnou školu ve Vizovicích a poté studoval na učitelském ústavu v Hradci Králové, kde i v roce 1914 odmaturoval. Krátce působil v učitelské funkci na Kroměřížsku, v únoru 1915 narukoval do c. k. armády. Ještě v témže roce absolvoval důstojnickou školu a stal se velitelem čety u pěšího pluku na ruské frontě. V roce 1917 prodělal krátké intermezzo na frontě italské a v Osijeku, vrátil se ale zpět. Po několika žádostech o přidělení k leteckému výcviku nastoupil v květnu 1918 do kurzu pro letecké pozorovatele ve Vídeňském Novém Městě, po jehož ukončení byl přidělen na piavské bojiště.
Mezi světovými válkami
[editovat | editovat zdroj]Do Československa se Josef Hamšík vrátil 8. listopadu 1918 a již po dvou dnech se hlásil u vojenského letectva. Umístěn byl nakrátko v Brně a poté u 1. letecké setniny v Uherském Hradišti. I když měla jednotka pouze dva letuschopné stroje podporovala zajišťování hranic na jižním Slovensku a poté se na začátku roku 1919 zúčastnila v prostoru Opavy konfliktu s Polskem. V roce 1919 se jako člen jednotky Bre 590 účastnil bojů s Maďary a v jejím rámci několika bombardovacích akcí mmj. s pilotem Josephem Pouliquenem budoucím velitelem eskadry Normandie či jako pozorovatel s Bedřichem Starým. V roce 1920 prodělal pilotní výcvik a v roce 1923 kurzy stíhacího pilota a létání v noci. Od dubna 1924 velel Letce 32 ve Kbelích, od listopadu téhož roku již v hodnosti kapitána náhradní letce Leteckého pluku 1 tamtéž. 20. září 1925 se stal vítězem závodu o cenu prezidenta republiky v kategorii lehkých letadel a poté prováděl dálkové propagační lety po Evropě, ustanovil několik leteckých rekordů a vedl družstva účastnící se zahraničních exhibic. V roce 1927 se stal velitelem Pilotní školy stíhací v Chebu, kde se o rok později stal i předsedou pobočky Masarykovy letecké ligy a v roce 1932 velitelem stíhací perutě. V této funkci již v hodnosti podplukovníka pokračoval od roku 1934 v Praze a to až do rozpuštění armády po německé okupaci. Během všeobecné mobilizace v roce 1938 velel peruti I/4, jejíž tři stíhací letky měly zabezpečovat protileteckou obranu Prahy. Publikoval odborné články.
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Po německé okupaci byl Josef Hamšík činný ve Svazu letců republiky Československé, která organizovala odchody letců do zahraničí. K tomu provozoval zpravodajskou činnost napojenou na Obranu národa a skupinu Miloše Otty Bondyho. 13. února 1940 se s bratrem Janem pokusil opustit Protektorát Čechy a Morava, ale neuspěl a stáhl se do ilegality. V noci z 19. na 20. března byl při návštěvě rodiny zatčen Gestapem a poté vyslýchán a vězněn na Pankráci, Drážďanech a Gollnově. Byl odsouzen k trestu smrti a 8. dubna 1943 v Berlíně popraven.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Rodina Josefa Hamšíka měla slovenské kořeny. V roce 1928 se oženil s Eliškou Hartmanovou, která byla rovněž pilotkou, druhou držitelkou pilotní licence v ČSR. Manželům se v roce 1931 narodila dcera Dagmar. Jeho mladší bratr Timoteus Hamšík se také stal vojenským pilotem, v roce 1939 opustil republiku a 14. května 1940 padl jako stíhač v bojích u Sedanu[2]. Bratr Jan Hamšík byl po neúspěšném útěku za hranice vězněn v koncentračních táborech, válku ale přežil.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Posmrtná ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 1946 povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka
- 1946 Československý válečný kříž 1939
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 89.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HAMMER, Jan. Pionýrky letectví. První pilotky v Československu získaly diplom v roce 1928. iDNES.cz [online]. 2021-10-14 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Timoteus Hamšík na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Českoslovenští vojenští letci
- Osobnosti maďarsko-československé války
- Osobnosti Obrany národa
- Češi odsouzení k trestu smrti
- Lidé popravení gilotinou
- Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Narození v roce 1895
- Narození 7. března
- Narození v okrese Zlín
- Úmrtí v roce 1943
- Úmrtí 8. dubna
- Úmrtí ve Věznici Plötzensee