Josef Goldschmidt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Goldschmidt
יוסף גולדשמידט
Náměstek ministra vnitra
Ve funkci:
22. prosince 1969 – 16. července 1970
Ve funkci:
19. července 1970 – 1. září 1970
Stranická příslušnost
ČlenstvíMafdal

Narození1907
Frankfurt nad Mohanem, Německo
Úmrtí25. července 1981
IzraelIzrael Izrael
Místo pohřbeníHar ha-Menuchot
Kneset7.
ChoťElisabeth Goldschmidt
DětiEliezer E. Goldschmidt
Alma materFrankfurtská univerzita
Mnichovská univerzita
Londýnská univerzita
Profesepolitik, pedagog a vychovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Goldschmidt (hebrejsky: יוסף גולדשמידט, žil 190725. července 1981) byl izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Mafdal.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu. Studoval na ješivě. Absolvoval Frankfurtskou univerzitu, Mnichovskou univerzitu a Londýnskou univerzitu. Získal osvědčení pro středoškolskou výuku biologie, chemie a zeměpisu. V roce 1935 přesídlil do dnešního Izraele. Pracoval jako středoškolský učitel.[1]

Politická dráha[editovat | editovat zdroj]

V letech 19421948 byl školním inspektorem v židovských školách. V letech 19481952 pak byl inspektorem škol napojených na hnutí Mizrachi. V letech 19521953 pracoval jako zástupce ředitele úřadu ministerstva školství a v letech 19531958 byl ředitelem odboru náboženského školství při tomto ministerstvu. V roce 1974 byl místostarostou Jeruzaléma.[1]

V izraelském parlamentu zasedl po volbách v roce 1969, do nichž šel za stranu Mfdal. Mandát získal ovšem až dodatečně, v prosinci 1969, jako náhradník za Josefa Burga. Stal se členem parlamentního výboru pro vzdělávání a kulturu, výboru finančního, výboru pro ústavu, právo a spravedlnost, výboru pro jmenování soudců a výboru pro záležitosti vnitra. Předsedal podvýboru pro zákony. Ve volbách v roce 1973 mandát neobhájil. Zastával i vládní funkce. V letech 19691970 byl náměstkem ministra vnitra.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Josef Goldschmidt [online]. Kneset [cit. 2011-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]