Přeskočit na obsah

John Bolton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
John Bolton
John Robert Bolton
John Robert Bolton
27. poradce pro národní bezpečnost
Ve funkci:
9. dubna 2018 – 10. září 2019
PrezidentDonald Trump
ZástupceNadia Schadlová
Ricky L. Waddell
Mira Ricardelová
Charles Kupperman
PředchůdceH. R. McMaster
NástupceRobert C. O'Brien
25. velvyslanec USA při OSN
Ve funkci:
2. srpna 2005 – 31. prosince 2006
PrezidentGeorge W. Bush
PředchůdceJohn Danford
NástupceZalmaj Chalilzad
Stranická příslušnost
ČlenstvíRepublikánská strana
Rodné jménoJohn Robert Bolton
Narození20. listopadu 1948 (77 let)
Baltimore, Maryland, USA USA
ChoťChristine Boltonová (1972–1983)
Gretchen Smith-Boltonová
DětiJennifer
Alma materYaleova univerzita
Náboženstvíluterán
Oceněníčestná palná zbraň
CommonsJohn R. Bolton
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Robert Bolton (* 20. listopadu 1948 Baltimore, Maryland) je americký právník, politický komentátor a bývalý diplomat, který mezi roky 2005–2006 zastával úřad velvyslance USA při OSN a v letech 2018–2019 byl poradcem pro národní bezpečnost amerického prezidenta Donalda Trumpa. Pro silně konzervativní smýšlení a podporu amerického intervencionismu je považován za tzv. „jestřába“.[1][2][3]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

John Bolton se narodil Virginii Godfreyové a Edwardu Boltonovi v marylandském Baltimoru. V roce 1970 vystudoval Yaleovu univerzitu a získal titul B.A. s hodnocením „prospěl s vyznamenáním“ (summa cum laude). Ve studiu na univerzitě pokračoval do roku 1974, kdy zakončil právnickou fakultu a získal titul J.D.

V době jeho studia na fakultě probíhala válka ve Vietnamu, kterou otevřeně podporoval, ač se snažil zabránit svému odvodu.[4] Odvodu se vyhnul tím, že se v roce 1970 přihlásil do marylandské národní gardy. V ní sloužil čtyři roky, než na dva roky přešel do rezerv armády Spojených států.

Politická a diplomatická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na konci 90. let se etabloval jako neokonzervativec a prominentní člen think tanku Projekt pro nové americké století. Stál jako spoluautor za několika publikacemi této skupiny (jako např. Rebuilding America's Resources z října 2000), která radila politické elitě USA upevnit si svoji geopolitickou dominanci v regionech bohatých na nerostné bohatství skrze armádu a výstavbu stálých vojenských základen. Po 11. září 2001 se válečná a zahraniční politika George W. Bushe dostala do souladu a byla velmi ovlivněna s myšlenkami neokonzervativní skupiny, do níž John Bolton také patřil.

Do vrcholové politiky se Bolton dostal za administrativy George H. W. Bushe a Ronalda Reagana. Pracoval na ministerstvu zahraničí a ministerstvu spravedlnosti. Prezident George W. Bush jej 11. května 2001 jmenoval do pozice zástupce ministra pro kontrolu zbraní a mezinárodní bezpečnost. Podporoval prezidentovo rozhodnutí odstoupit od ratifikace členství USA u Mezinárodního trestního soudu a rozhodnutí označil za „nejšťastnější moment“ své kariéry.[5]

V roce 2002 pronesl projev jako reakci na Bushovu osu zla, kterou doplnil o Kubu, Libyi a Sýrii, jež označil za sponzory terorismu a tvrdil, že jsou schopny produkovat zbraně hromadného ničení.[6] V témže roce obvinil Kubu z držení zbraní hromadného ničení, učinil tak pár dní před plánovaným setkáním bývalého prezidenta Jimmyho Cartera a Fidela Castra.[7] Americké ministerstvo zahraničí obvinění dementovalo prohlášením, že Bolton nemá žádné důkazy pro podporu svého tvrzení.[8] Podobný výpad následoval v roce 2004, kdy Kubu označil za otevřenou hrozbu vůči Spojeným státům.[9]

V roce 2005 byl prezidentem Bushem prosazen do funkce velvyslance USA při OSN, což znamenalo také členství ve vládě. Jeho nominaci silně kritizovala opoziční Demokratická strana.[10][11] Sám Bolton se stal známým kritikem OSN. O organizaci tvrdil, že narušuje suverenitu USA a že rozhodující roli by měla mít poslední světová velmoc, myšleno Spojené státy.[12] Do funkce byl opětovně nominován v roce 2006. Na konci roku Bolton dobrovolně odstoupil z této funkce.

Bolton jako Trumpův poradce jednal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Moskvě, 27. července 2018

Během prezidentských voleb roku 2016 Donald Trump oznámil, že uvažuje o Boltonovi jako o možném budoucím ministrovi. Během voleb byl Bolton podporovatelem Trumpovy kampaně. V souvislosti s otázkami kolem zdravotního stavu demokratické kandidátky Hillary Clintonové se před prezidentskými volbami znovu objevily konspirační teorie, jejichž původ lze vystopovat k výrokům Johna Boltona z roku 2012.[13]

Dne 9. dubna 2018 vystřídal H. R. McMastera ve funkci poradce pro národní bezpečnost prezidenta Donalda Trumpa. Podle zpráv měl značný podíl na zostření americké politiky vůči Íránu ještě před tím, než se oficiálně stal bezpečnostním poradcem prezidenta, avšak Trump měl kvůli jeho kníru zábrany jej do této funkce jmenovat.[14] Po nástupu do funkce zrušil debaty o vnitrostátní politice, kterých se McMaster pravidelně zúčastňoval. Postupně se začal více objevovat na veřejnosti v souvislosti s krizí ve Venezuele a neshodami Spojených států s Íránem ohledně jaderné dohody. Americká média tak začala vířit spekulaci, že společně s ministrem zahraničí Mikem Pompeem má na rozhodování prezidenta Trumpa větší vliv, než uvádí.[15][16][17]

Bolton a izraelský premiér Benjamin Netanjahu v Jeruzalémě v srpnu 2018

V květnu 2018 John Bolton přestavil Trumpův národní bezpečnostní koncil a jako součást toho nechal rozpustit skupinu expertů zabývající se globální zdravotní bezpečností, do které spadal i boj proti pandemiím. Šéf skupiny, Tim Zeimer, resignoval a jen zlomek původních lidí zůstal v administrativě popř. přešel na jiné pozice.[18]

Prezident Trump 10. září 2019 oznámil, že John Bolton ve své funkci poradce pro národní bezpečnost skončil.[14] Své rozhodnutí zdůvodnil na Twitteru nesouhlasem s mnoha Boltonovými návrhy.[19]

V říjnu 2025 byl obviněn z nelegálního uchovávání a přenášení tajných informací.[20] Bolton k obvinění uvedl, že jde o zneužití moci ze strany prezidenta Donalda Trumpa.[21]

Názory

[editovat | editovat zdroj]
Bolton, americký prezident George W. Bush a ministryně zahraničí Condoleezza Riceová v srpnu 2005

Bolton je horlivým republikánem a nacionalistou. Je významným podporovatelem amerického intervencionismu a zapojení Spojených států do válek a převratů napříč Zemí. Bolton je považován za „architekta“ války v Iráku.[22] Podporoval americkou invazi do Iráku a válku v Afghánistánu. V roce 2011 podpořil vojenskou intervenci NATO v Libyi a vyzval k zavraždění libyjského vůdce Kaddáfího.[23] Vybízí k válce proti Íránu.[24] Jako poradce pro národní bezpečnost vyzýval k vyvíjení nátlaku na země s protiamerickými režimy, zejména na Kubu, Venezuelu, Severní Koreu, Írán a Rusko.[25]

Mezi americkými spojenci je kritikem Evropské unie. Tvrdí, že instituce je příliš byrokratická a liberální a odmítá evropskou integraci. Současně je také kritikem Lisabonské smlouvy. V roce 2016 Bolton podpořil referendum o vystoupení Spojeného království z Evropské unie.[26]

Na konci roku 2018 obdržel cenu pro obhájce Izraele od Americké sionistické organizace.[27]

Je jedním ze spoluzakladatelů iniciativy The Friends of Israel. Je odpůrcem dvoustátního řešení, které počítá se vznikem nezávislého Státu Palestina vedle Izraele.[28] Během války v Pásmu Gazy navrhoval jako řešení konfliktu vysídlení Palestinců z Gazy.[29]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John R. Bolton na anglické Wikipedii.

  1. ↑ John Bolton: Who is man behind Trump-Xi allegations?. BBC News. 2018-03-22. Dostupné online [cit. 2026-01-18]. (anglicky) 
  2. ↑ MELIMOPOULOS, Elizabeth. Who is John Bolton and what has he been indicted for?. Al Jazeera [online]. [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Trump Ousts John Bolton as National Security Adviser (Published 2019). www.nytimes.com. 2019-09-10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-11-25. (anglicky) 
  4. ↑ John Bolton: the man driving the US towards war … any war. the Guardian [online]. 2019-05-17 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Let the child live. The Economist. 2007-01-25. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-26. 
  6. ↑ Department Of State. The Office of Electronic Information, Bureau of Public Affairs. Beyond the Axis of Evil. 2001-2009.state.gov [online]. [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ U.S.: Cuba Has Biological Weapons - CBS News. www.cbsnews.com [online]. 2002-05-11 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BLINKEN, Antony J. When Republicans Rejected John Bolton. The New York Times [online]. 2018-03-23 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ U.S. official says Cuba still 'terrorist threat' | The Seattle Times. archive.seattletimes.com [online]. [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Democrats pick on Bush'schoice for U.N. ambassador. NBC News [online]. 2005-03-07 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ KELEMEN, Michele. Bolton's Style a Liability to Some, Asset to Others. NPR. 2005-05-27. Dostupné online [cit. 2026-01-18]. (anglicky) 
  12. ↑ John Bolton: Five things new Trump security adviser believes. www.bbc.com. 2018-03-23. Dostupné online [cit. 2026-01-18]. (anglicky) 
  13. ↑ KRIEG, Gregory. The new birthers: Debunking the Hillary Clinton health conspiracy | CNN Politics. CNN [online]. 2016-08-22 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b EWING, Philip: Trump Fires John Bolton In Final Break After Months Of Policy Divisions. National Public Radio [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ HENNIGAN, W.J.; WALCOTT, John. How John Bolton Became Trump’s Attack Dog on Foreign Policy. Time [online]. 2019-05-07 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ SANGER, David E. Under Pompeo, a Foreign Policy That Fits the President’s Worldview. The New York Times [online]. 2018-03-03 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. 
  17. ↑ FINNEGAN, Conor. With Bolton gone, Trump and Pompeo emboldened to act on foreign policy: ANALYSIS. ABC News [online]. 2019-09-11 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. 
  18. ↑ Partly false claim: Trump fired entire pandemic response team in 2018. Reuters. 2020-03-25. Dostupné online [cit. 2021-10-19]. (anglicky) 
  19. ↑ TRUMP, Donald J. @realDonaldTrump [online]. 2019T8:58 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ ČTK. Trumpův exporadce Bolton čelí obviněním kvůli nakládání s tajnými informacemi. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-17]. Dostupné online. 
  21. ↑ ČTK. Chystají se mnou proces jako za Stalina, žaluje Trumpův exporadce Bolton na Bílý dům. Aktuálně.cz [online]. 2025-10-17 [cit. 2025-10-17]. Dostupné online. 
  22. ↑ ROTHKOPF, David. John Bolton's mustache is more qualified to be national security adviser than he is. CNN. 2018-03-23. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-18. 
  23. ↑ GROVE, Lloyd. Former U.S. Ambassador John Bolton Wants To Target Qaddafi For Assassination [online]. 2011-03-28. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-23. 
  24. ↑ HOBZA, Štěpán. Tahle válka bude. Americký bezpečnostní analytik vysvětluje, proč Washington musí zaútočit na Írán. Lidovky.cz [online]. 2024-01-13. Dostupné online. 
  25. ↑ HEER, Jeet. Even John Bolton Doesn’t Deserve This. www.thenation.com. 2025-08-25. Dostupné online [cit. 2026-01-18]. ISSN 0027-8378. (anglicky) 
  26. ↑ BOLTON, John. Brexit Victory is a True Populist Revolt. The Boston Globe. 2016-06-24. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-25. 
  27. ↑ Zionist Organization of America gives John Bolton ‘Defender of Israel’ award. The Times of Israel. 2018-11-06. Dostupné online [cit. 2025-11-11]. ISSN 0040-7909. (anglicky) 
  28. ↑ CORTELLESSA, Eric. Bringing in Bolton, White House appears to stiffen against Palestinians, Iran. The Times of Israel. 2018-03-23. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-25. 
  29. ↑ John Bolton advises resettlement for Gazans as long-term solution. NewsNation. 2023-12-02. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=John_Bolton&oldid=25612947“