Jiří Gernert
| Jiří Gernert | |
|---|---|
| Rodné jméno | George |
| Narození | 1630 České království |
| Povolání | soudce |
| Znám jako | organizátor útěku protestantů |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Gernert (kolem roku 1630? – před rokem 1693?) byl v letech 1657 až 1682 soudcem v Rokytnici nad Jizerou a především organizátor velkého útěku protestantských obyvatel z českých Krkonoš v období protireformace v rámci pozdního procesu pobělohorské emigrace.
Organizovaný pochod započal dne 15. července 1682 odchodem z Čech do saské obce Bad Flinsberg (dnes Świeradów-Zdrój). Na cestu se vydalo 200 exulantů, kteří prchali z katolických Čech s třísethlavovým stádem dobytka. Tento vzbudil velkou pozornost ve Vídni, Praze a Drážďanech a byl příčinou roztržky mezi císařem Leopoldem I. a saským kurfiřtem Janem Jiřím III. Saským.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Otec Jiřího Gernerta, Jiří Gernert starší, pocházel ze středostavovské rodiny z Hostinného. Rodina byla propojena s dobře situovanými rodinami střední třídy z okolních vesnic Chotěvice, Čermná a Vlčice. Předkové Jiřího Gernerta staršího byli radní a starostové (1611) v Hostinném. V Hostinném Gernertovi vlastnili dům s velkým vinným sklepem vedle radnice,[1] patřilo jim mnoho orné půdy podél řeky Labe, vlastnili rodinnou kryptu a v roce 1528 jim patřila i vrátnice před východní městskou bránou. Po zavření městských bran se za vstup do města Hostinné platilo. Od Mertena Gernerta si v roce 1592 koupili dům s pivovarem Valštejnové.
Represe protireformace donutila část rodiny přestěhovat se do vesnic na hranici se Saskem a Slezskem, protože ty byly až do roku 1682 (tj. do útěku) protestantské. V Rokytnici nad Jizerou potřebovali starostu a Jiří Gernert starší tuto funkci přijal. Se svým synem-soudcem byli ve vedení Rokytnice v letech 1657–1682. Tlak katolické vrchnosti, tj. Anny Franciscy Harrantové, na konverzi svých poddaných byl tak velký, že většina místního obyvatelstva rozbila skleněná okna a komíny svých domů, sbalila se a pod vedením Jiřího Gernerta mladšího uprchla přes Krkonoše do Saska.
Návrat[editovat | editovat zdroj]
Hlavní břemeno na vypořádání otázky těchto německo-českých exulantů nesl Gebhardsdorf.[2] Výsledkem dlouhé a četné korespondence sledovaného případu bylo nařízení, že běženci z Rokytnice mají být navráceni zpět. Z 200 uprchlíků se jich do Čech vrátilo 121. Před rokem 1693 se do Rokytnice vrátil se svou ženou a pěti dětmi i organizátor útěku Jiří Gernert a to na základě příslibu českého statkáře von Starkenbacha, že mu bude navrácen jeho opuštěný majetek. Ostatní uprchlíci z Rokytnice nad Jizerou se v zahraničí usadili především v Nowawesi, Chotěbuzi, Herrnhutu či Drážďanech.
K další české hromadné emigraci došlo pod vedením Jana Liberdy v roce 1742.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Gernert na německé Wikipedii.
- ↑ Postkarte "Arnau. Rathaus" 1937. web.archive.org [online]. 2017-01-31 [cit. 2021-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-31.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. Praha: Kalich, 2005. ISBN 9788070170229. S. 48–49.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita: Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. Praha: Kalich, 2004
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Gernert na Wikimedia Commons
