Jiří Voženílek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Voženílek
Narození 14. srpen 1909
Holešov Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. listopadu 1986 (ve věku 77 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt, urbanista
Hnutí funkcionalismus, socialistický realismus
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Voženílek (14. srpna 1909 Holešov[1]4. listopadu 1986 Praha) byl český architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1928-1933 vystudoval architekturu na ČVUT. Již v roce 1930 vystoupil s návrhem kolektivního domu podle sovětských teorií. Spolu s Karlem Janů a Jiřím Štursou založil levicově orientovanou Pracovní architektonickou skupinu (PAS). V roce 1934 obdržel druhou cenu v mezinárodní architektonické soutěži Baťových závodů na rodinný domek.

V roce 1937 nastoupil jako projektant do Baťových závodů, kde pracoval pod vedením Vladimíra Karfíka. Projektoval řadu staveb Baťových závodů ve Zlíně (výrobní budovy 14, 15, 44, kolektivní dům) i v jiných místech - Baťovany (Slovensko), Martfü (Maďarsko). Dále se zabýval urbanismem. Spolupracoval na reformě Gahurova směrného plánu Zlína.

V roce 1949 odešel do nově založeného Stavoprojektu, kde působil i jako generální ředitel. V roce 1952 byl zakladatelem a ředitelem Výzkumného ústavu vývoje architektury Praha, a dále předsedou Státního výboru pro výstavbu. V roce 1956 se stal náměstkem ministra výstavby a předsedou Státního výboru pro výstavbu. V letech 1961-1970 působil jako hlavní architekt hlavního města Prahy a současně byl profesorem na katedře urbanismu fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze.

V roce 1966 mu byl udělen Řád práce.

Pro svůj nesouhlas se vstupem spojeneckých vojsk v srpnu 1968 byl v roce 1971 propuštěn z útvaru hlavního architekta i z ČVUT a působil pak opět na Výzkumném ústavu výstavby a architektury v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nerealizované návrhy[editovat | editovat zdroj]

  • 1931-1925 obytná a průmyslová oblast severně od Prahy (v pásu Kralupy nad Vltavou - Brandýs nad Labem) - projekt skupiny PAS (Janů, Štursa, Voženílek) byl aplikací "lineárního města" podle teorií Nikolaje Alexandroviče Miljutina (1889-1942): Socgorod – Otázka výstavby socialistických měst [2]
  • 1942 - návrh montovaného jednodomku,
  • 1946 - návrh Baťova domu zdraví, Zlín,
  • 1948 - návrh náměstí Práce, Zlín,
  • 1948 - návrh zastavění Jižních svahů, Zlín,

Realizované stavby[editovat | editovat zdroj]

  • 1942 - kafilerie, Otrokovice-Baťov,
  • 1946 - nová výrobní budova (č. 14 a 15, 44), Zlín,
  • 1949–1957 - centrální válcovna továrny, Zlín,
  • 1950 - Kolektivní dům, Zlín,
  • výrobní haly a svobodárny v Baťovanech,

Urbanistické projekty[editovat | editovat zdroj]

  • 1937–1948 - aplikace návrhu ideálního průmyslového města: Litovel, Telčice, Tiszaföldvár (Maďarsko),
  • 1940 – regulační plán města Zruč nad Sázavou,
  • 1940-1943 – návrhy průmyslových oblastí v Kolíně a Nymburce (spolu s Vladimírem Kubečkou),
  • 1939-1943, 1945 – regulační plán Baťovany (Slovensko),
  • 1944 - regulační plán továrny, Best (Nizozemsko),
  • 1944 – projekt průmyslového sídliště, Seneffe (Nizozemsko),
  • 1946-1948 regulační plán oblasti Třebíč-Borovina,
  • 1946 - generel Baťových závodů, Zlín,
  • 1947 - regulační plán Zlína, (spoluautor),
  • 1948 - směrný plán průmyslového sídliště Zlín-Malenovice-Otrokovice, (spoluautor),

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Janů – Jiří Štursa – Jiří Voženílek: Architektura a společnost : Vývoj architektury za kapitalismu a úkoly socialistického architekta : Zásady a program socialistických architektů, Praha : Levá fronta, 1933
  • Karel Janů – Jiří Štursa – Jiří Voženílek, Je možná vědecká syntéza v architektuře?. Magazín Družstevní práce IV, 1936-1937, s. 176–182
  • Stavba měst a vesnic : urbanistická příručka, Praha : SEVT, 1957 – hlavní redaktor
  • Základní poznatky z dějin stavby měst : Příspěvek k otázkám vývoje životního prostředí, Praha : Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1975
  • Vývoj urbanismu, Praha : Vydavatelství ČVUT, 1979

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika – architektura XX. století. Díl I. Morava a Slezsko. Praha : Zlatý řez, 2005. ISBN 80-902810-2-8. S. 179, 193.  
  • NOVÁK, Pavel. Zlínská architektura 1900-1950. 2. rozš. vyd. Zlín : POZIMOS, 2008. ISBN 978-80-254-3215-0. S. 292.  
  • SVOBODA, Jiří. 100. výročí narození architekta Jiřího Voženílka. Magazín Zlín. srpen 2009, roč. XV, čís. 8, s. 8. Dostupné online.  
  • SVOBODA, Jiří. Architekt Jiří Voženílek ve Zlíně. Brno : VUT v Brně, 2010. Dostupné online.  
  • SVOBODA, Jiří. Jiří Voženílek: architekt ve Zlíně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Ústav navrhování 6 ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územní odborné pracoviště v Brně, 2011. ISBN 978-80-214-4287-0.  
  • VŠETEČKA, Petr; BAŤOVÁ, Sonja. Jiří Voženílek: budovy č. 14 a 15 ve Zlíně - dědictví industriální éry. Zlín : Zlínský kraj, 2013. ISBN 978-80-87833-03-2.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Holešov
  2. ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha : Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 386.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]