Jiří Vejvoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Jiří Vejvoda
Jiří Vejvoda

Člen Rady Českého rozhlasu
(v letech 2014–2015 a opět od 2016 také místopředseda rady)
Úřadující
Ve funkci od:
26. března 2014

Narození 27. března 1951 (67 let)
Louny
Československo Československo
Choť Adéla Vejvodová
Děti dcera Ester
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Jihočeská univerzita v ČB
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Vejvoda (* 27. března 1951 Louny) je český rozhlasový a televizní autor, novinář, moderátor a manažer. Od roku 2014 člen a místopředseda Rady Českého rozhlasu.

Profesní životopis[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval obor překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1976 diplomovou prací na téma Próza Johna Updika v překladech do češtiny. Poté působil do r. 1983 jako tlumočník ve svobodném povolání. Od roku 1981 publikoval titulní rozhovory se slavnými osobnostmi v časopisu Mladý svět (Elton John, Tina Turner, Donovan, ale také Miroslav Žbirka, Peter Nagy, Zuzana Kronerová atd.). Jako publicista a moderátor začal spolupracovat s Československým rozhlasem (od r. 1983) a Československou televizí (od r. 1985). Pro rozhlas připravoval a uváděl pořady jako Dobré jitro, Mikrofórum či 3x60 a to stereo. Na obrazovce ČT uváděl cykly Hudební aréna a Studio mladých. Vydal své první knížky: antologii světových písničkářů Víc než jen hlas (spoluautor František Novotný), cestopis Města z jiného těsta či knížku rozhovorů s československými hvězdami rocku a popu Nárok na rock. V letech 1990 a 1991 moderoval každotýdenní Hovory z Lán s prezidentem Václavem Havlem; byl rovněž zvláštním zpravodajem tehdejšího Československého rozhlasu z oficiálních zahraničních cest hlavy státu. Od r. 1990 do r. 2000 spoluuváděl (s Otou Nutzem) rozhlasovou talk show Káva u Kische; výběr z nejlepších rozhovorů byl vydán ve třech stejnojmenných svazcích. Ve druhé polovině 90. let se stal ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha při České televizi. Poté byl šéfredaktorem Týdeníku Rozhlas, od r. 2002 šéfproducentem uměleckých pořadů a soutěží Českého rozhlasu a od r. 2004 do r. 2010 ředitelem stanice Český rozhlas 2 – Praha. Vyšly mu další autorské publikace, např. výběr z rozhlasových reportáží Svět uprostřed týdne či kniha rozhovorů Život se slepou bohyní, a také překlady z angličtiny jako antologie Toulky světem umění anebo příběh Nelsona Mandely a dalších spoluvězňů na Robben Island, nazvaný Víc než jen hra. Od r. 1995 dosud uvádí významné koncerty, například několik crossover turné s Lucií Bílou, Evou Urbanovou, Karlem Gottem, Petrem Dvorským, Helenou Vondráčkovou a Štefanem Margitou anebo zahajovací a závěrečné večery Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Moderuje též slavnostní události, například k výročí vzniku Československa v Rudolfinu nebo setkání prezidentů Visegrádské čtyřky či udělování Státních cen za literaturu a další umělecké obory. Často své moderování kombinuje s tlumočením především z a do angličtiny. Pro Českou televizi uvádí přímé přenosy i záznamy, např. od r. 1994 nepřetržitě Novoroční koncerty Vídeňských filharmoniků z Vídně. Rádio Classic FM vysílá od roku 2011 každotýdenní cyklus pořadů pod názvem Planetární předplatné, který J. Vejvoda připravuje a moderuje. Do Týdeníku Rozhlas přispívá od r. 2010 seriálem Co vysílá svět o rozhlasových stanicích všech kontinentů. Také však rozhovory s hvězdami operního nebe jako Plácido Domingo, José Carreras či Elina Garanča. Roku 2011 obhájil na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích rigorózní práci z mediologie na téma Výchovné a vzdělávací funkce veřejnoprávního rozhlasu. Manželkou Jiřího Vejvody byla operní pěvkyně Dagmar Pecková.

V březnu 2014 byl zvolen Poslaneckou sněmovnou PČR členem Rady Českého rozhlasu.[1] Do Rady ČRo jej navrhla Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, získal 105 hlasů od přítomných poslanců.[2] V květnu 2014 se stal místopředsedou a tiskovým mluvčím Rady ČRo.[3] Na funkci místopředsedy rezignoval 25. listopadu 2015.[4] Do funkce místopředsedy Rady ČRo však byl opět zvolen na konci dubna 2016[5] a následně i v dubnu 2018.[6]

Profil v datech[editovat | editovat zdroj]

  • od roku 2010 : moderátor, scenárista a překladatel ve svobodném povolání;
  • 2004 až 2010: ředitel veřejnoprávní rozhlasové stanice Český rozhlas 2 – Praha;
  • 2004 až 2010: člen a předseda Správní rady Nadačního fondu Světluška při Českém rozhlasu;
  • 2002 až 2004: šéfproducent uměleckých pořadů a soutěží Českého rozhlasu;
  • 2000 až 2001: šéfredaktor Týdeníku rozhlas;
  • 1996 až 2000: ředitel Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha při České televizi;
  • od r. 1995 moderátor významných koncertů a společenských událostí;
  • od r. 1983 rozhlasový a televizní moderátor a scenárista;
  • od r. 1977 publikační činnost;
  • 1976 – 1983: konferenční tlumočník ve svobodném povolání;
  • 1970 – 1976: studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor překladatelství a tlumočnictví, angličtina a francouzština;
  • 1966 – 1970: studia na Střední ekonomické škole v Praze, zakončená maturitou.

Moderace koncertů a společenských událostí[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové pořady[editovat | editovat zdroj]

  • Hovory z Lán s Václavem Havlem a reportáže z oficiálních cest tohoto prezidenta pro Český rozhlas 1 - Radiožurnál;
  • cykly Káva u Kische /s Otou Nutzem/ a Dobré jitro pro Český rozhlas 2 – Praha;
  • cykly Hudební aréna, Studio mladých a Haló hudba v České televizi;
  • cyklus Planetární předplatné pro Rádio Classic FM;
  • cyklus hudebních pořadů Písničky pro uši i pro duši

Cena na festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio.

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

  • autorské knihy (Víc než jen hlas, Města z jiného těsta, Káva u Kische I. – III., Nárok na rock, Svět uprostřed týdne, Život se slepou bohyní);
  • překlady (Toulky světem umění, Víc než jen hra);
  • rozhovory pro tisk (s Eltonem Johnem, Tinou Turner, Donovanem a mnoha dalšími pro Mladý svět; s Placidem Domingem, Jose Carrerasem, Dmitri Hvorostovským či Elinou Garančou pro Týdeník Rozhlas);
  • cestopisné reportáže (pro Svět v obrazech a Týdeník Rozhlas).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rada České televize je už kompletní, u rozhlasu ale poslanci zvolili jen dva radní [online]. iHNed.cz, 2014-03-26 [cit. 2014-03-26]. Dostupné online. 
  2. Do rozhlasové rady jdou Dohnálková a Vejvoda. Chalupa ani Rejchrt neprošli [online]. Mediář.cz, 2014-03-26 [cit. 2014-03-27]. Dostupné online. 
  3. Zápis z 5. veřejné schůze Rady Českého rozhlasu (14. 5. 2014) [online]. Český rozhlas, 2014-05-14 [cit. 2014-05-24]. Dostupné online. 
  4. Nečekaně rezignovala celá Rada Českého rozhlasu. Echo24.cz [online]. 2015-11-25 [cit. 2015-11-25]. Dostupné online. 
  5. Radu Českého rozhlasu nově povede muzikoložka Hana Dohnálková. Český rozhlas [online]. 2016-04-27 [cit. 2016-04-27]. Dostupné online. 
  6. Staronovou předsedkyní rady ČRo bude další dva roky Dohnálková. Mediahub [online]. 2018-04-25 [cit. 2018-06-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]