Jiří Kantůrek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Kantůrek
Narození13. března 1932
Písek
Úmrtí2. července 1998 (ve věku 66 let)
Praha
Povolánípublicista, novinář a redaktor
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Kantůrek (13. března 1932 Písek2. července 1998 Praha) byl český disident, televizní publicista, novinář a v letech 1990–1992 poslední ústřední ředitel Československé televize.[1]

Před rokem 1968 pracoval v Československé televizi a jeho jméno je spojeno s řadu populárních pořadů tehdejší doby (Věc veřejná, Tváří v tvář, Jsme s vámi – buďte s námi). Podílel se jak na protiokupačním televizním vysílání po 21. srpnu 1968, tak na pořadu televizních komentátorů po smrti Jana Palacha. Proto byl vyloučen z KSČ a počátkem roku 1970 musel z televize odejít.

Jeho ženou byla prozaička a scenáristka Eva Kantůrková.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jiří Kantůrek se narodil 13. března 1932 v Písku. Vystudoval střední průmyslovou školu chemickou a dálkově Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.

Před rokem 1989[editovat | editovat zdroj]

Vstoupil do KSČ a do poloviny šedesátých let pracoval v různých politických funkcích i manuálních profesích. Mimo jiné působil i jako předseda celozávodního výboru KSČ ve Strašnických gumárnách. Dále pracoval v průmyslovém oddělení Městského výboru KSČ v Praze a v období let 1963 až 1966 v aparátu Ústředního výboru KSČ v Praze jako osobní politický tajemník Antonína Kapka, kandidáta předsednictva ÚV KSČ.

V letech 1964 až 1967 působil Jiří Kantůrek jako redaktor týdeníku Kulturní tvorba, kde se věnoval vnitropolitickým tématům – zejména ideologickým, sociologickým a ekonomickým.

Koncem 60. let působil v redakci publicistiky a dokumentaristiky Československé televize. Jeho televizní besedy z cyklu Věc veřejná, které se vysílaly před rokem 1968, náležejí k vrcholům reformní televizní publicistiky a ilustrují počínající celospolečenské oživení.[2] Mezi jeden z posledních nezávislých pořadů z 21. srpna 1968 patří popis cesty po okupované zemi právě od Jiřího Kantůrka. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se podílel na vysílání Československé televize z náhradního studia v kinu Skaut.[3]

V roce 1970 byl z televize propuštěn a nemohl vykonávat novinářskou profesi. Byl to trest za jeho odmítavý postoj k okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Až do konce osmdesátých let pracoval v různých stavebních a projektových organizacích.

Současně se věnoval práci v nezávislých občanských i mediálních iniciativách. Byl šéfredaktorem opozičního časopisu Alternativa, který vydávalo Hnutí za občanskou svobodu. Spolupracoval s rozhlasovými stanicemi Svobodná Evropa a Hlas Ameriky.

Od roku 1987 se podílel na využití tehdy nové technologie videa pro disent, neboť se v českých domácnostech začaly šířit videopřehrávače. Vznikl Originální videojournal, který využíval videokamery umístěné v ulicích a natočené záběry zpracovával v profesionálních studiích. Mezi lidmi, spojenými s jeho začátky, byl právě Jiří Kantůrek.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 se Jiří Kantůrek angažoval v předrevolučních aktivitách. Poslal telefonickou zprávu rozhlasové stanici Svobodná Evropa v červenci 1989, vystoupil na demonstraci 23. listopadu a moderoval demonstraci 27. listopadu 1989.

Po listopadu 1989 se stal televizním mluvčím Občanského fóra. Moderoval některé mítinky Občanského fóra v listopadu a prosinci 1989 a nadále spolupracoval s Hlasem Ameriky a Svobodnou Evropou.

V lednu 1990 se vrátil do Československé televize, v březnu 1990 se stal jejím ústřední ředitelem a tuto funkci vykonával až do rozpadu Československa v prosinci 1992 a zániku Československé televize.

V roce 1994 vstoupil do ČSSD a převzal od spisovatele Václava Erbena funkci tiskového mluvčího. Na sklonku života pracoval jako poradce jejího tehdejšího předsedy Miloše Zemana.

Dvakrát se neúspěšně pokusil o dráhu politika. V červnu 1996 kandidoval v Praze do Poslanecké sněmovny a na podzim 1996 kandidoval na Rychnovsku do Senátu. V obou případech neuspěl.

Zemřel 2. července 1998 v 66 letech na rakovinu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel publicista Jiří Kantůrek. Hospodářské noviny. 1998-07-03. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. 
  2. CYSAŘOVÁ, Jarmila. Česká televizní publicistika. Praha: Česká televize, 1993. Dostupné online. ISBN 80-85005-03-4. Kapitola Věc veřejná, s. 78. 
  3. SÍGL, Miroslav. Byli jsme při tom. Praha: Klub novinářů Pražského jara '68, 1993. 127 s. Dostupné online. Kapitola Srpnové události 1968 a Československá televize, s. 70. Dostupné po registraci. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVATÝ, Pavel. Jiří Kantůrek – útržky z dob krizí. Český rozhlas. 2018-06-08. Dostupné online. ht
  • HERTL, David. Jiřího Kantůrka v roce 1970 vyhodili z televize. Vrátil se jako ředitel. Český rozhlas Plus. 2022-09-01. Dostupné online.