Jaroslav Kulhavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Kulhavý
Jaroslav Kulhavý na LOH 2008 v Pekingu
Jaroslav Kulhavý na LOH 2008 v Pekingu
Osobní informace
Datum narození8. ledna 1985 (36 let)
Místo narozeníÚstí nad Orlicí
StátČeskoČesko Česko
Výška187 cm
Váha77 kg
Webwww.jaroslavkulhavy.cz
Týmové informace
Současný týmSpecialized Racing
DisciplínaMTB - cross country
Rolezávodník
Úspěchy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Cyklistika na LOH
zlato 2012 Londýn MTB – cross country
stříbro 2016 Rio MTB – cross country
Mistrovství světa
zlato 2011 Champéry MTB – cross country
zlato 2014 Pietermaritzburg MTB – maraton
stříbro 2010 Mont St. Anne MTB – cross country
stříbro 2016 Nové Město na Moravě MTB – cross country
stříbro 2017 Cairns MTB – cross country
bronz 2010 Mont St. Anne MTB – smíšená štafeta
Mistrovství Evropy
zlato 2010 Haifa MTB – cross country
zlato 2011 Dohňany MTB – cross country
Mistrovství České republiky v cyklokrosu
bronz 2002 Hlinsko elite + U23

Jaroslav Kulhavý (* 8. ledna 1985 Ústí nad Orlicí) je český cyklista jezdící na horském kole (disciplina cross country). Dlouho závodil za tovární tým Specialized Racing,[1] od roku 2019 pak za svůj Jaroslav Kulhavy Cycling Team.[2] Stal se historicky prvním cross-country cyklistou, který vyhrál ve své disciplíně vše, co se dalo. Konkrétně jde o juniorského mistra Evropy a světa z roku 2003, bronzového medailistu z mistrovství světa 2007 v kategorii do 23 let, dvojnásobného mistra Evropy z let 2010 a 2011, vicemistra světa z roku 2010, mistra světa z roku 2011 a olympijského vítěze z Londýna z roku 2012. V roce 2011 zvítězil v celkovém hodnocení světového poháru. V roce 2014 získal světový titul v maratonu. Na olympijských hrách v Riu 2016 vybojoval stříbrnou medaili. V letech 2010, 2011, 2012 a 2016 triumfoval v anketě Král cyklistiky. V české anketě Sportovec roku obsadil v letech 2011 a 2012 vždy 2. místo.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Poprvé o sobě dal výrazněji vědět v roce 2003, kdy se stal juniorským mistrem světa i Evropy. Díky tomu se podíval i na olympiádu 2004 v Aténách, olympijský závod však kvůli defektu nedokončil.[3] V dalších letech sbíral zkušenosti v kategorii do 23 let, v roce 2007 vybojoval v této kategorii stříbro na mistrovství Evropy a bronz na mistrovství světa.[4]

V roce 2008 vstoupil do kategorie Elite a postupně začal překonávat historicky nejlepší výsledky českých bikerů. Na mistrovství světa v německém St. Wendelu skončil jedenáctý, čímž o tři místa vylepšil dosud nejlepší český výsledek Miloslava Kvasničky z roku 1991. Na olympiádě 2008 v Pekingu skončil osmnáctý a o čtyři příčky tak vylepšil do té doby nejlepší český výsledek Radima Kořínka z Atén v roce 2004.[5]

V roce 2009 skončil na mistrovství Evropy jedenáctý,[6] na mistrovství světa v australské Canbeře pak devátý.[7] Medailové umístění v závodě Světového poháru se mu zatím vybojovat nepodařilo.

V roce 2010 přišly první velké medailové úspěchy. V červenci v izraelské Haifě vybojoval titul mistra Evropy.[4] Ve Světovém poháru ze šesti závodů stál třikrát na stupních vítězů, v závěrečném závodě v americkém Windhamu se dočkal svého prvního vítězství v této prestižní soutěži. Jeho výsledky mu vynesly třetí příčku v celkovém pořadí.[8] Na mistrovství světa v kanadském Mont St. Anne nejprve pomohl k bronzu štafetě (ve složení Jaroslav Kulhavý, Ondřej Cink, Kateřina Nash a Tomáš Paprstka)[9] a poté v individuálním závodě vybojoval stříbrnou medaili, když nestačil pouze na Španěla Hermidu.[10] Poprvé byl zvolen nejlepším cyklistou roku, když vyhrál anketu Král cyklistiky.[11]

V roce 2011 triumf na evropském šampionátu zopakoval.[12] Suverénně ovládl Světový pohár, vyhrál pět ze sedmi závodů. Celkový triumf měl jistý již po vítězství v předposledním závodě soutěže, který se jel v lyžařském SKI areálu v Novém Městě na Moravě.[13] Na mistrovství světa v Champéry ve Švýcarsku přijel v roli největšího favorita. Úlohu splnil dokonale, domácího spolufavorita a druhého muže Světového poháru Schurtera porazil o celých 47 sekund.[14] Skvělou sozónu uzavřel obhajobou vítězství v anketě Král cyklistiky[15] a druhým místem v prestižní anketě Sportovec roku (před ním skončila jen wimbledonská šampiónka Petra Kvitová).[16]

Jaroslav Kulhavý (v modrém) ve vedoucí trojici olympijského závodu 2012

Výsledky z předchozí sezóny jej pasovaly na favorita olympijského závodu v Londýně. Sezónu 2012 ovšem nezačal tak dobře jako předchozí, trápila jej drobná zranění a defekty. Na mistrovství Evropy v Moskvě titul neobhájil, dojel pátý. Ve Světovém poháru skončil celkově třetí, vítězství se však v žádném ze sedmi závodů nedočkal, maximem byla dvě druhá místa. Poté, co v předposledním závodě nedojel a v posledním závodě skončil třináctý, řada lidí mu přestala vzhledem k olympiádě věřit. On se však nenechal zviklat a skvěle se na nejdůležitější závod sezóny připravil.

Olympijský závod horských kol se jel v poslední den londýnské olympiády, na náročné trati v Hadleigh Farm. Hlavním favoritem byl vzhledem k předchozím výsledkům v sezóně Švýcar Nino Schurter, který vyhrál čtyři závody Světového poháru, včetně posledního, který se jel těsně před olympiádou. Kulhavý se od začátku pohyboval na čele závodu a vyprovokoval rozhodující únik pětice jezdců. Z této pětice postupem času zbyli tři závodníci, o kterých bylo zřejmé, že si mezi sebou rozdělí medaile – Kulhavý, Schurter a Ital Marco Aurelio Fontana. V posledním kole nejprve zaútočil Fontana, ale z boje o zlato jej poté vyřadil defekt (uražená sedlovka). Kulhavý jezdil za Schurterem, ale zhruba dvě stě metrů před cílem nastoupil a Schurtera před sebe již nepustil. Získal tak pro Českou republiku čtvrté zlato z londýnské olympiády a první zlatou olympijskou cyklistickou medaili od rozdělení Československa.[17]

Na mistrovství světa v rakouském Saalfeldenu bojoval s únavou a ztrátou motivace. Dojel až třináctý, zklamání z olympiády si vítězstvím alespoň částečně vynahradil Švýcar Schurter. Kulhavý po skončení sezóny zvažoval přechod na silnici, pro rok 2013 se však nakonec rozhodl zůstat u horských kol.[18] Opět zvítězil v anketě Král cyklistiky.[19] I v anketě Sportovec roku skončil po roce opět druhý, předčila jej jen dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková.[20]

V březnu 2013 se zúčastnil prestižního etapového závodu dvoučlenných týmů Cape Epic v Jihoafrické republice. Uctil tak památku svého týmového kolegy Jihoafričana Burry Standera, druhého muže v pořadí Světového poháru 2012 a dvojnásobného vítěze Cape Epic, který 3. ledna 2013 tragicky zahynul při automobilové nehodě.[21] V závodě, považovaném za Tour de France horských kol, jel ve dvojici se Švýcarem Christophem Sauserem, mistrem světa horských kol z roku 2008 a dvojnásobným vítězem závodu z předchozích let (tehdy jel ve dvojici právě s Burrym Standerem). Vyhráli čtyři etapy ze sedmi a ovládli i celkové pořadí.[22]

Na olympijských hrách v Riu v roce 2016 obhajoval v závodě cross country zlato. Krátce po startu se dostal do čelní skupiny a postupně z ní spolu s Ninem Schurterem utvořili vedoucí pár, který ostatním pomalu ujížděl. V předposledním šestém kole nedokázal Kulhavý zareagovat na nástup švýcarského cyklisty a mezi oběma soupeři se vytvořil rozestup, který postupně rostl. Jaroslav Kulhavý si nicméně pohlídal své druhé místo a vybojoval stříbrnou medaili.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

2008[editovat | editovat zdroj]

2009[editovat | editovat zdroj]

  • Mistrovství Evropy v Zoetermeeru v Nizozemsku – 11. místo [6]
  • Mistrovství světa v Canbeře v Austrálii – 9. místo [7]

2010[editovat | editovat zdroj]

2011[editovat | editovat zdroj]

2012[editovat | editovat zdroj]

2013[editovat | editovat zdroj]

2014[editovat | editovat zdroj]

  • Mistrovství Evropy XCM v Severním Irsku – 2. místo
  • Mistrovství světa XCM v Pietermaritzburgu – 1. místo
  • Mistrovství ČR v Praze-Řepy – 1. místo
  • Světový pohár v Mont St. Anne – 6. místo
  • Mistrovství světa XCO v Hafjellu – 8. místo

2015[editovat | editovat zdroj]

2016[editovat | editovat zdroj]

2017[editovat | editovat zdroj]

  • Etapový závod Cape Epic – 2. místo (společně s Christophem Sauserem)
  • Světový pohár v Lenzerheide – 2. místo
  • Mistrovství ČR v Brně – 1. místo
  • Světový pohár ve Val di Sole – 4. místo
  • Mistrovství světa v australském Cairns – 2. místo

Světový pohár horských kol XCO[editovat | editovat zdroj]

2013 Německo Česko Itálie Andorra Kanada Norsko CP
Kulhavý 3. 26. 3. 34. 16. 1. 4.
2014 Jihoafrická republika Austrálie Česko Německo Kanada USA Francie CP
Kulhavý - 10. DNF 87. 6. 36. DNF 30.
2015 Česko Německo Švýcarsko Kanada USA Itálie CP
Kulhavý 1. 3. 1. 13. 32. 4. 3.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Kulhavý přestupuje do Specialized Factory Racing
  2. Kulhavý mění tým. V roce 2019 podpoří vlastní projekt. www.cyklonovinky.cz [online]. 2019-01-09 [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. (česky) 
  3. Biker Kořínek se do dvacítky nevešel
  4. a b c Biker Kulhavý slaví titul mistra Evropy, v Izraeli triumfoval zcela suverénně
  5. Ohlédnutí za výtečným rokem bikera Kulhavého. Byla to super sezona, říká
  6. a b Spěšný získal šesté místo na ME, historický úspěch českých bikerů
  7. a b Český biker Kulhavý skončil na MS v Austrálii devátý
  8. a b Kulhavý vyhrál závěrečný závod SP v cross country horských kol
  9. a b Česká štafeta bikerů získala na MS v Kanadě bronzovou medaili
  10. a b Kulhavý korunoval sezonu světovým stříbrem, nestačil na Španěla Hermidu
  11. Král cyklistiky 2010. www.ceskysvazcyklistiky.cz [online]. [cit. 2013-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-24. 
  12. a b >Biker Kulhavý na Slovensku suverénně obhájil evropský titul
  13. BERÁNEK, Jaroslav. Česku vládnou tenistky: Sportovce roku vyhrála Kvitová a fedcupový tým [online]. Idnes.cz, 2011-12-21 [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  14. a b Historický úspěch bikera Kulhavého. Je mistrem světa v cross country
  15. Král cyklistiky 2011. www.ceskysvazcyklistiky.cz [online]. [cit. 2013-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-24. 
  16. Česku vládnou tenistky: Sportovce roku vyhrála Kvitová a fedcupový tým.
  17. a b Zlatý závěr her! Kulhavý na cílové rovince vyhrál závod horských kol
  18. Kulhavý na silnici nezamíří, olympijský šampion bude dál jezdit na biku
  19. Král cyklistiky 2012. www.ceskysvazcyklistiky.cz [online]. [cit. 2013-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-24. 
  20. Mezi zlaty nejvíce září to oštěpařské. Špotáková je Sportovkyní roku
  21. Biker Kulhavý nakonec pojede závod Cape Epic. Za zesnulého kamaráda Burryho
  22. ČTK. Bikeři Kulhavý se Sauserem s náskokem ovládli závod dvojic Cape Epic [online]. iDnes.cz, 2013-03-24 [cit. 2013-05-13]. Dostupné online. 
  23. Výsledkový servis iDnes 18.5.2008
  24. Biker Kulhavý skončil na MS jedenáctý, Hanušová-Nashová dvanáctá
  25. Bikerka Huříková po těžkém pádu závod nedokončila, Kulhavý skončil osmnáctý
  26. Biker Kulhavý vyhrál v Novém Městě a celkově ovládl Světový pohár
  27. Zase druhý Kulhavý. Ale stříbro deset dní po havárce je cenné
  28. Kulhavý titul na ME v Moskvě neobhájil, dojel pátý, Huříková čtvrtá
  29. Kulhavý skončil na mistrovství světa třináctý, Huříková byla sedmá
  30. Bikerka Nash skončila ve Světovém poháru třetí, stejně jako Kulhavý

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 371. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]