Jaroslav Brych
| Jaroslav Brych | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 23. února 1964 Chrudim |
| Povolání | sbormistr, dirigent a pedagog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Brych (* 23. února 1964, Chrudim) je český dirigent, sbormistr, hudební pedagog a hráč na lesní roh.
Hudební vzdělání[editovat | editovat zdroj]
V letech 1978–1984 studoval na konzervatoři v Pardubicích obor lesní roh u Otakara Tvrdého. V letech 1984–1989 studoval obor dirigování na Hudební fakultě pražské AMU ve třídách profesorů Radomila Elišky, Václava Neumanna a Josefa Veselky. Studium uzavřel absolventským koncertem se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Opakovaně se též zúčastnil známých mistrovských kurzů Helmutha Rillinga ve Stuttgartu.
Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]
Sbormistr a dirigent[editovat | editovat zdroj]
Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy[editovat | editovat zdroj]
Profesionální kariéru zahájil Jaroslav Brych ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy (VUS UK), kde působil nejprve po boku Lubomíra Mátla, krátce také Miriam Němcové a Jiřího Kratochvíla, od roku 1992 do svého odchodu z VUS UK v roce 1997 pak již zcela sám.[1] Za svého působení se sborem nahrál též několik CD,[2] velký úspěch slavila například nahrávka „Láska a Smrt“.[3]
Symfonický orchestr Armády ČR[editovat | editovat zdroj]
Mezi lety 1990 a 1994 byl dirigentem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.
Pražský filharmonický sbor[editovat | editovat zdroj]
Ještě za působení ve VUS UK nastoupil Jaroslav Brych do Pražského filharmonického sboru (PFS). Nejdříve zde působil po boku sbormistra a hudebního režiséra, Pavla Kühna, kterého v roce 1996 (po Kühnově odchodu) nahradil na pozici hlavního sbormistra. Pokračoval v tradici spolupráce s mnoha operními a hudebními domy, hudebními festivaly a organizacemi po celém světě. Nahrál nebo se spolupodílel na pořízení nahrávky řady hudebních děl, mimo jiné Rachmaninova Nočního bdění, skladeb Alfreda Schnittkeho a Martinů Zpěvů Vysočiny.[4] Ve funkci hlavního sbormistra setrval až do svého ukončení činnosti v PFS v roce 2005.[5]
Foerstrovo komorní pěvecké sdružení[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2009 je Jaroslav Brych sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení (FKPS). Se sborem slavil například úspěch na Mezinárodní sborové soutěži v italském Rimini v roce 2012, kde FKPS obsadilo 1. místo v kategorii vícehlasých sborů a cenu Grand Prix města Rimini. V roce 2015 se sborem vydal CD s názvem "V dobrým jsme se sešli" ke 40. výročí jeho založení. V roce 2019 na 13. ročníku soutěžního festivalu sborového umění In... Canto sul Garda Riva del Garda bylo FKPS díky skvělé dramaturgii a soustředěnému výkonu všech zúčastněných oceněno cenou Grand Prix pro nejlepší sbor soutěže a sbormistr Jaroslav Brych si navíc odnesl cenu pro nejlepšího sbormistra.[6]
Kühnův smíšený sbor
Mezi lety 2019 a 2023 byl Jaroslav Brych hlavním sbormistrem Kühnova smíšeného sboru.
Další spolupráce
V současnosti spolupracuje Jaroslav Brych pravidelně s Pražským filharmonickým sborem, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Komorní filharmonií Pardubice a dalšími českými orchestry. V minulosti spolupracoval mimo jiné s Pražským komorním sborem.[7]
Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]
Jaroslav Brych působí pedagogicky na Hudební fakultě AMU v Praze, Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, Konzervatoři Jaroslava Ježka a na Pražské konzervatoři. Dříve vyučoval též na Konzervatoři v Pardubicích.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ www.vus-uk.cz [online]. www.vus-uk.cz [cit. 2016-02-20]. Dostupné online.
- ↑ www.vus-uk.cz [online]. www.vus-uk.cz [cit. 2016-02-20]. Dostupné online.
- ↑ REITTEREROVÁ, Vlasta. Recenze CD „Láska a smrt“. Harmonie. Roč. 1998, čís. 4.
- ↑ www.filharmonickysbor.cz [online]. www.filharmonickysbor.cz [cit. 2016-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Pražský filharmonický sbor, Sezona 2014/2015. Praha: Pražský filharmonický sbor, 2014. ISBN 978-80-260-6486-2.
- ↑ www.fkps.cz [online]. www.fkps.cz [cit. 2016-02-20]. Dostupné online.
- ↑ www.kuhnchoir.cz [online]. [cit. 2019-10-19]. Dostupné online.
