Jaroslav Čermák (architekt)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Čermák
Narození 12. května 1901
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. června 1990 (ve věku 89 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Národnost česká
Vzdělání Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství
Povolání architekt
Hnutí funkcionalismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ing. arch. Jaroslav Čermák (12. května 1901, Plzeň[1]12. červen[p 1] 1990, Praha) byl český architekt, představitel funkcionalistické sakrální architektury 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Čermák vystudoval v Plzni pět semestrů Vysoké školy strojní a elektrotechnické. Zájem o architekturu ho přivedl do Prahy, kde vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství. Po dokončení studia získával praxi u renomovaných architektů. Nejprve v letech 1929 – 1933 v ateliéru Jaroslava Fragnera a potom u Františka Alberta Libry, Josefa Havlíčka a Karla Honzíka. Jaroslavem Fragnerem byl pověřen, aby dohlížel na stavbu pražského Paláce Merkur. Po jeho dokončení v roce 1936 se Jaroslav Čermák stal hlavním architektem ve stavební firmě Stalmach a Svoboda. V letech 1937 – 1948 pracoval v projekční kanceláři „Huť“, kterou sám založil. Po ukončení její činnosti z politických důvodů v roce 1948 pracoval v 50. letech ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport a ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury. Po politických čistkách v roce 1958 odešel do Průmstavu. Zemřel v Praze 12. června 1990 ve věku 89 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Čermák byl aktivní římský katolík, člen III. Řádu svatého Františka. V roce 1937 založil vlastní projekční kancelář s názvem „Huť“, jejíž specializací se stala moderní sakrální architektura a design. Jeho přáteli se stali osobnosti z řad umělecké avantgardy Růžena Vacková, Ladislav Vachulka, Josef Zvěřina, František Tichý, Jan Zrzavý a další. Impulsem pro práci Jaroslava Čermáka se stala představa biskupa Antonína Podlahy postavit v okrajových čtvrtích Prahy tolik kostelů, kolik hvězd měla svatozář Panny Marie ze strženého Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. V rámci tohoto projektu byly realizovány i dva návrhy kostelů Jaroslava Čermáka, funkcionalistický kostel svatého Jana Nepomuckého v Košířích včetně interiérů, kde ve velké míře uplatnil náboženskou symboliku a dřevěný kostel svatého Františka z Assisi v Krči. Po uzavření projekční kanceláře se s přáteli a spolupracovníky scházel v bytě malíře Miloslava Troupa, který se v roce 1949 vrátil z Paříže. Ten také spolupracoval s Jaroslavem Čermákem na rekonstrukci kostela svatého Stanislava v Pitíně, pro který navrhl okenní vitráže.

Mimo Prahu byly podle Čermákových návrhů postaveny kostely v Malém Beranově a v Českých Budějovicích a také kaple Božského Srdce Páně u Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v areálu Fakultní nemocnice v Olomouci. Výjimkou ze sakrálních staveb je realizace funkcionalistické vily v Praze-Dejvicích.

I když byl představitelem avantgardního funkcionalismu, uznával tradiční klasické hodnoty. Ve svých prvních návrzích uplatňoval ještě u staveb venkovní sedlové střechy. Jeho stavby jsou charakteristické čistými, jednoduchými liniemi, vysokou hranolovou věží zakončenou zvonicí, nebo dobře viditelným křížem prostých tvarů. Ke konci tvůrčího období se v jeho díle objevují kubistické prvky. Inspirací mu bylo dílo německého architekta Rudolfa Schwarze, který byl považován za „velkého mystika a průkopníka nově chápaného liturgického prostoru“.[2] Některé z Čermákových staveb byly zapsány na Ústřední seznam kulturních památek České republiky.

Ke konci 50. let již nové stavby neprojektoval a věnoval se návrhům rekonstrukcí stávajících objektů.

Realizace[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Projekty[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svaté Anežky České v Praze-Spořilově
  • Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (Praha-Kbely)
  • Kostel svatého Václava v Nemili-Filipově u Zábřehu
  • Kostel v Radotíně
  • Kaple Panny Marie Lassaletské v Ostružně
  • Kaple Panny Marie chudých ve Zbohově
  • Kaple Panny Marie ve Spačicích
  • Kostel sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Kobylisích
  • Kostel Panny Marie Lassaletské v Nuslích (1947)
  • Kostel Narození Panny Marie v Šumicích (1951)
  • Hřbitovní kaple ve Světlé nad Sázavou (1953)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V některých pramenech se uvádí datum úmrtí 11. červenec 1990 (Mgr. Markéta Svobodová, Ústav dějin umění AV ČR, Košířský farní list 7-8/2007).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň
  2. VEČEŘÁKOVÁ, Markéta. Změny liturgického prostoru v pražské meziválečné sakrální architektuře. Umění. 1998, roč. 46, čís. 6, s. 548–558. (česky/anglicky) 
  3. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích
  4. Encyklopedie Českých Budějovic – funkcionalismus
  5. VODA, David. Zahlušený tlukot eucharistického Srdce. Listy [online]. Roč. 2012, čís. 5 [cit. 2015-1-15]. Dostupné online.  
  6. Vila Velvarská čp. 1951 na MonumNet

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století: 1780-1980. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 479 s.  
  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha : Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]