Přeskočit na obsah

Rudolf Schwarz (architekt)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Schwarz
Narození15. května 1897
Štrasburk
Úmrtí3. dubna 1961 (ve věku 63 let)
Müngersdorf
Alma materHumboldtova univerzita
Technická univerzita Berlín
Povoláníarchitekt a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelFachhochschule Aachen
OceněníZáslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
ChoťMaria Schwarz
RodičeHilar Schwarz[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Kostel Božího těla, Cáchy
Uměleckoprůmyslové muzeum, Kolín nad Rýnem (původně Wallraf-Richartz-Museum)

Rudolf Schwarz (15. května 1897 Štrasburk – 3. dubna 1961 Kolín nad Rýnem) byl německý architekt, teoretik a profesor architektury, tvůrce kostelů a urbanista. Po roce 1945 podstatně ovlivnil rekonstrukci válkou zničeného Kolína nad Rýnem a katolickou sakrální architekturu v Západním Německu.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Schwarz vyrůstal ve Štrasburku. Jeho otec tam řídil gymnázium. Po maturitě ve Štrasburku odešel Rudolf Schwarz do Berlína. Zde studoval od roku 1914 do roku 1919 na Technické univerzitě v Berlíně-Charlottenburgu architekturu a setkal se s Romanem Guardinim, s nímž udržoval vztah celý život. V letech 1919 až 1923 byl mistrovským studentem Hanse Poelziga na Berlínské akademii umění a studium architektury uzavřel v roce 1923 disertací Rané typy rýnských kostelů.

Jako člen katolického mládežnického hnutí Quickborn (1920–1934) převzal Rudolf Schwarz vedení časopisu Die Schildgenossen a přestavbu hradu Rothenfels na ústředí hnutí Quickborn. V letech 1923 až 1925 byl Rudolf Schwarz stavebním referentem Kolína nad Rýnem. Roku 1925 ho Dominikus Böhm ustavil státním stavitelem a učitelem na Škole stavebnictví a uměleckého řemesla v Offenbachu nad Mohanem. Spolu se v roce 1927 účastnili soutěže na stavbu kostela Panny Marie Královny míru ve Frankfurtu a získali první cenu.

V roce 1927 přestoupil Rudolf Schwarz na Uměleckoprůmyslovou školu v Cáchách a vedl ji až do jejího uzavření nacisty v roce 1934. Byl členem výkonné rady Svazu německého díla a založil s Hansem Schwippertem nový, na humánní a regionální otázky zaměřený typ výuky. Kostel Božího těla, Dům mládeže a Sociální odborná škola pro ženy v Cáchách i jeho text Technické nasměrování (Wegweisung der Technik) učinily Rudolfa Schwarze kritickým průkopníkem Nového stavění.

Od roku 1934 do roku 1940 působil Rudolf Schwarz jako architekt na volné noze a autor ve Frankfurtu nad Mohanem a Kolíně nad Rýnem. Spolu s Emilem Steffannem navrhl Kostel sv. Anny v Berlíně-Lichterfelde (soutěž 1934) a vytvořil typologické základy liturgické obnovy církve, které roku 1938 popsal v knize O stavbě kostela (Vom Bau der Kirche ).

V letech 1941 až 1944 pracoval Rudolf Schwarz jako zemský architekt v Lotrinsku,[2] když předtím odmítl nabídku práce v Turecku. Členy jeho týmu byli Emil Steffann a Rudolf Steinbach, s nímž Schwarz v letech 1943 až 1951 obnovil roku 1942 vybombardovaný farní Kostel v Johannisbergu (Rheingau) v souladu s jeho románským původem a ve smyslu živého pojetí památkové péče jako stopy dějin.[3][4] Po službě v armádě a zajetí byl od roku 1946 do roku 1952 jako hlavní architekt odpovědný za rekonstrukci Kolína nad Rýnem.[5] Podle urbanistických názorů z jeho 1949 publikované knihy Zastavění země[6] vytvořil Rudolf Schwarz pro Kolín nad Rýnem model dvojího města, tj. na jihu a západě metropole na Rýnu vytvořil krajinu vzdělávání a obchodu, zatímco na severu krajinu práce.[7] Klíčovým spolupracovníkem Rudolfa Schwarze ve Společnosti pro rekonstrukci Kolína nad Rýnem byl v letech 1947 až 1952 Fritz Schaller. Myšlenky o obnově Kolína nad Rýnem shrnul Rudolf Schwarz ve spisu Nový Kolín (Das Neue Köln). Jsou v otevřeném sporu s funkcionalistickým urbanismem CIAM.[8]

V roce 1953 Rudolf Schwarz nastoupil jako profesor na Düsseldorfskou uměleckou akademii a učil tam až do své smrti v roce 1961 urbanistiku a sakrální architekturu. Ve svém textu Buduj umělče, nemluv (Bilde Künstler, rede nicht, 1953), uveřejněném v architektonickém časopise Baukunst und Werkform, zpochybnil Rudolf Schwarz mechanický funkcionalismus. To vedlo k otevřenému konfliktu s Walterem Gropiusem a spustilo takzvanou debatu o Bauhausu v Západním Německu. Na Wallraffově-Richartzově museu v Kolíně nad Rýnem (1952–1957) Schwarz demonstroval své chápání architektury, vytvořil první muzejní architekturu ve Spolkové republice Německo a model historicky poučené poválečné moderny.[9] V roce 1959 publikoval Rudolf Schwarz monografii Svět před prahem (Welt vor der Schwelle), v roce 1960 obdržel první cenu v soutěži o rekonstrukci Reichstagu v Berlíně a byl jmenován členem Akademie umění v Berlíně.

Po jeho smrti dokončila jeho žena, architektka Maria Schwarzová[10] (narozená Langová) rozpracované objednávky včetně deseti kostelů v rámci kanceláře Schwarz und Partner. Angažovala se za uchování díla Rudolfa Schwarze a předala materiály z jeho odkazu Historickému archivu arcibiskupství Kolín nad Rýnem.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Schwarz (Architekt) na německé Wikipedii.

  1. ↑ Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2024-05-05].
  2. ↑ Gerhild Krebs. Dostupné online. 
  3. ↑ Alfons Leitl. [s.l.]: [s.n.] 
  4. ↑ Manfred Sundermann, Maria Schwarz, Claudia Lang. [s.l.]: [s.n.] ISBN 3-922343-11-2. 
  5. ↑ Wolfram Hagspiel: Kolín Nad Rýnem.
  6. ↑ P. Hermann Keller OSB. [s.l.]: [s.n.] 
  7. ↑ Ulrich Soénius: historie rozvoje měst v Kolín nad rýnem.
  8. ↑ Rudolf Schwarz. [s.l.]: [s.n.] ISBN 3-7643-6903-5. 
  9. ↑ Melanie Pfifferling. [s.l.]: [s.n.] 
  10. ↑ Annette Krapp: Interview mit Maria Scharz. 13.04.2016. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Maria Schwarz, Klaus Rosiny, Joachim Schürmann, Oswald Matthias Ungers: Rudolf Schwarz. Katalog zur Gedächtnisausstellung des BDA Köln, Kerle Verlag, Heidelberg 1963.
  • Manfred Sundermann, Claudia Lang, Maria Schwarz (Hrsg.): Rudolf Schwarz. Akademie der Architektenkammer NRW, Düsseldorf, Deutsche UNESCO-Komm. 1981, ISBN 3-922343-11-2
  • Karl R. Kegler (Hrsg.): Sakrale Sachlichkeit. Rudolf Schwarz und seine Zeitgenossen. Architekturtheorie / ETH Zürich, Zürich 2013, ISBN 978-3-9524085-3-7.
  • Wolfgang Pehnt, Hilde Strohl: Rudolf Schwarz 1897–1961. Bewohnte Bilder – Architekt einer anderen Moderne. Hatje, Ostfildern-Ruit 2000. ISBN 3-7757-0642-9.
  • Walter Zahner: Rudolf Schwarz – Baumeister der Neuen Gemeinde. Ein Beitrag zum Gespräch zwischen Liturgietheologie und Architektur in der Liturgischen Bewegung. Oros-Verlag, Altenberge 1992, ISBN 3-89375-046-0.
  • Ulrich Conrads … (Hrsg.): Die Bauhaus-Debatte 1953, Dokumente einer verdrängten Kontroverse. Braunschweig, Wiesbaden: Vieweg 1994, ISBN 3-528-06100-6
  • Thomas Hasler: Architektur als Ausdruck – Rudolf Schwarz. gta Verlag, Zürich 2000, ISBN 978-3-85676-082-3.
  • Sylvia Böhmer, Adam C. Oellers, Maria Schwarz, Ann und Jürgen Wilde (Hrsg.): Rudolf Schwarz, Albert Renger-Patzsch. Der Architekt, der Photograph und die Aachener Bauten. Katalog zur Ausstellung in den Museen der Stadt Aachen – Suermondt Ludwig Museum. Aachen 1997.
  • Katholisches Pfarramt Maria Königin (Hrsg.), Rudolf Mang, Marco Kany: Ein Lied für Maria Königin – 50 Jahre Pfarrkirche Maria Königin in Saarbrücken. Paulinus-Verlag, Trier 2009, ISBN 978-3-7902-1630-1.
  • Thomas Hasler: Schwarz, Rudolf. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 24, Duncker & Humblot, Berlin 2010, ISBN 978-3-428-11205-0, S. 9–11
  • Johannes Madey: SCHWARZ, Rudolf. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 16, Bautz, Herzberg 1999, ISBN 3-88309-079-4, Sp. 1431.
  • Adam Caruso, Helen Thomas (Hrsg.): Rudolf Schwarz and the Monumental Order of Things. gta Verlag, Zürich 2016, ISBN 978-3-85676-362-6.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Schwarz na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Schwarz_(architekt)&oldid=24183279“