Jan Vičar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. PhDr. Jan Vičar, CSc.
Základní informace
Narození 5. května 1949 (70 let)
Olomouc
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel, pedagog, hudební pedagog a muzikolog
Ocenění Cena města Olomouce (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Vičar (* 5. května 1949 Olomouc) je český muzikolog, pedagog a skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

V mládí se učil hře na akordeon a klarinet na Lidové konzervatoři. Od roku 1967 studoval muzikologii a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a souběžně hru na akordeon na konzervatoři v Ostravě. Obě studia spojil svou diplomovou prací: Akordeon a jeho hudební uplatnění. Pokračoval studiem kompozice na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a od roku 1979 na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze. Na HAMU absolvoval ještě postgraduální kurs hudební teorie. V letech 1973–85 působil na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Olomouci a současně jako externí pedagog na HAMU. V roce 1995 se stal na HAMU docentem a v roce 1998 profesorem teorie a dějiny hudby.

Od 1985 byl redaktorem a 1986–89 šéfredaktorem časopisu Hudební rozhledy. Zasloužil se o obnovení Katedry muzikologie na Filozofické fakultě v Olomouci, kterou od roku 1990 vede. V letech 1998–99 působil jako hostující profesor na St. Cloud State University v Minnesotě ve Spojených státech. Od roku 2005 je hostujícím profesorem na Birmingham-Southern College v Alabamě v USA.

Vedle pedagogické a skladatelské činnosti je intenzivně činný organizačně:

  • člen výboru mezinárodního festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc
  • předseda poroty mezinárodní soutěže Iuventus Mundi Cantat
  • sbormistr Pěveckého sboru olomouckých učitelek
  • funkcionář Svazu českých skladatelů a koncertních umělců
  • organizátor seminářů mladých kritiků a muzikologů v Hukvaldech
  • členem výboru festivalu Pražské jaro
  • zakladatel experimentálního studia hudební produkce
  • zakládající člen hudebního spolku Přítomnost
  • člen Rady vysokých škol
  • člen akademického senátu HAMU
  • člen vědecké rady Filozofické fakulty UP
  • ředitel programu Art and Music in the Czech Republic (pro studenty z USA)
  • člen Czechoslovak Society of Arts and Sciences
  • zástupce České republiky v řídícím výboru programu European Science Foundation Musical Life in Europe 1600–1900
  • přednášky na zahraničních vysokých školách a muzikologických konferencích po celém světě

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Muzikologie[editovat | editovat zdroj]

Prof. Vičar se zaměřuje na hudební estetiku, hudební kritiku, teorii, dějiny a estetiku české hudby 20. století, na dílo Leoše Janáčka a na kritické hudební edice. Publikoval více než 200 prací. Mezi nejdůležitější patří:

Knižní publikace
  • Akordeon a jeho hudební uplatnění (Praha 1981)
  • Václav Trojan (Praha 1989)
  • Hudební kritika a popularizace hudby (Praha 1997)
  • Hudební estetika (s Romanem Dykastem, Praha 1998)
  • Varhany a jejich funkce v Čechách a na Moravě, 1600–2000. In honorem Jiří Sehnal (Olomouc 2002).
Publikace v časopisech a sbornících
  • Vladimír Hudec padesátiletý (Hudební věda 17, 1980, č. 2, s. 189–190)
  • K problematice 1. věty (Smrt Andrijova) Janáčkova Tarase Bulby (sborník Janáčkiana 1978 a 1979, Ostrava 1981, s. 127–132)
  • Kantátová tvorba mladých skladatelů 1970–1980 (Hudební rozhledy 35, 1982, č. 2, s. 83–89)
  • Nad dílem Václava Trojana (Hudební rozhledy 35, 1982, č. 10, s. 453–457)
  • Estetické názory mladých skladatelů (Hudební rozhledy 36, 1983, č. 7, s. 325–327)
  • Skladatelská generace sedmdesátých let, názory a orientace (Opus musicum 15, 1983, č. 4, s. 101–109)
  • V Itálii za hudbou (Hudební rozhledy 38, 1985, č. 7–10, s. 312–314, 377–379, 426–428, 469–471)
  • Nástin života a periodizace tvorby Václava Trojana (sborník HAMU Živá hudba, sv. 9, Praha 1986, s. 273–288)
  • Stylová problematika díla Václava Trojana. K nedožitým osmdesátinám skladatele 24. 4. 1987 (Hudební věda 24, 1987, č. 2, s. 99–120)
  • Hudba v Babylónu (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 1, s. 43–44)
  • Vztah obecné a hudební estetiky jako vědních oborů; obecná a hudební estetika jako vyučovací předměty na HAMU (sborník AMU Pedagogické a vědeckovýzkumné úkoly hudební teorie, Praha 1989, s. 30–34)
  • Sémantické aspekty hudební analýzy (Živá hudba, sv. 11, Praha 1992, s. 44–47)
  • Leoš Janáček´s „The Diary of One Who Vanished“ (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Philosophica – Aesthetica 14, Musicologica II, 1995, s. 51–84)
  • Music Against the War (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Philosophica – Aesthetica 14, Musicologica II, 1995, s. 111–116)
  • „Neznámá“ česká hudba po roce 1945 (Opus musicum 28, 1996, č. 3, s. 128–132)
  • Esej o hudební kritice (Hudební věda 34, 1997, č. 1, s. 116–122)
  • European Classical Music in Today’s World (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Philosophica – Aesthetica 19, Musicologica Olomucensia V, 2000, s. 155–186)
  • Američtí moravané a hudba (Opus musicum 34, 2002, č. 5, s. 13–23)

Hudební dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Dětské sbory
  • U vodníků (muzikál, 1978)
  • Ahoj, moře! (cyklus pro dětský sbor, 1981)
  • Zpíváme si (cyklus pro dětský sbor, 1982)
  • Míšovy písničky (cyklus pro dětský sbor, 1993)
  • Ufo, ufo, ufoni a jiné písničky pro děti (cyklus pro dětský sbor, 1993)
  • Voda, voděnka (2000)
  • Co mi ještě zbylo ze Žáčka (2000)
Orchestrální skladby
  • Cesta k slunci (symfonický obraz, 1980, revize 1981)
  • Křik (kantáta pro baryton, smíšený sbor a orchestr, 1981)
  • Hudba pro smyčce a tympány (1980)
  • Noční modlitba (1994; verze pro dechové nástroje 1996)
  • Vivat universitas! (symfonické procesí pro velký orchestr, 2000)
  • Tempus Iuvenis (kantáta pro koloraturní soprán, hluboký bas, sbor a orchestr, 2018)
Komorní hudba
  • Smyčcový kvartet (1978, revize 1982)
  • Nonet o horách, dúbravách a valašskéj zemi (1979)
  • Sonáta pro flétnu a cembalo (1979, revize 1985 a 1986)
  • Japonský rok (pro soprán, flétnu, klavír a piano preparé, 1979)
  • Poučení Šuruppakovo (pro hlas a harfu, 1994)
  • Tři pochody pro dr. Kabyla (2000)
  • Přeludya (dvanáct skladeb pro klavír, 2000);
  • Hudba pro Míšana (pro žesťové kvinteto, 2001)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník českých sbormistrů (sv. 2, Praha 1983).
  • Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985).
  • Jiří Vysloužil: Hudební slovník pro každého II (Vizovice 1999).
  • Who’s Who in Music (16. edition, Cambridge 1998 a 17. edition, Cambridge 2000–01).
  • The New Grove Dictionary of Music and Musicians (2. edition, London 2001, sv. 26).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]