Jan Racek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. PhDr. Jan Racek DrSc.
Základní informace
Narození 1. června 1905
Bučovice
Úmrtí 5. prosince 1979 (ve věku 74 let)
Brno
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Žánry dějiny hudby
Povolání muzikolog a vysokoškolský učitel
Ocenění Řád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Racek (1. června 1905 Bučovice5. prosince 1979 Brno) byl český hudební vědec, pedagog a organizátor hudebního života.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maturoval na gymnáziu v Bučovicích v roce 1924. Studoval na Masarykově univerzitě v Brně hudební vědu u profesora Vladimíra Helferta a dále historii, filosofii, zeměpis a dějiny umění. Vedle toho studoval hru na klavír u M. Kuhlové a Anny Holubové a nauku o harmonii a o hudebních formách u Josefa Blatného. V roce 1929 získal titul PhDr. na základě disertační práce: Idea vlasti, národa a slávy v díle Bedřicha Smetany. Stal se ředitelem hudebního archivu Moravského muzea v Brně a tuto funkci zastával až do roku 1948.

Vykonal řadu studijních cest do Itálie, Belgie, Francie, Německa, Rakouska, Jugoslávie, Polska a Maďarska, na nichž se zabýval studiem knihovnické a archivní techniky. Shromáždil tisíce pramenů, které pečlivě archivoval Moravském muzeu. Jeho hlavním cílem byl soupis hudebních moravik a bohemik v zahraničních knihovnách. Dalším střediskem jeho zájmu byla raná italská monodie 17. století a posléze vztah českého a světového hudebního baroka a klasicismu v 18. století.

Na Masarykově Univerzitě se v roce 1937 habilitoval docentem, ale následující okupace Československa a uzavření vysokých škol mu znemožnilo další pedagogickou činnost. V roce 1948 byl na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity jmenován profesorem hudební vědy. Stal se ředitelem hudebněvědného semináře a vedoucím katedry dějin umění.

Jeho činnost mimoškolní byla rozsáhlá a rozmanitá. Byl vedoucím Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně, předsedou Společnosti Pavla Křížkovského, místopředsedou Matice moravské, spoluzakladatelem hudebně vědecké sekce Svazu českých skladatelů, redaktorem edice Musica Antiqua bohemica i čestným členem Pěveckého sdružení moravských učitelů. Aktivně se účastnil mnoha zahraničních kongresů. Byl členem vídeňské společnosti Gesellschaft zur Herausgabe von Denkmälern der Tonkunst in Östereich a švýcarské společnosti Société Internationale de Musicologie se sídlem v Basileji. Podílel se také na organizaci hudebního života v Brně, byl místopředsedou organizačního výboru Janáčkova festivalu v Brně. Vykonával i rozsáhlou popularizační a přednáškovou činnost.

Na základě knihy Beethoven – Růst hrdiny bojovníka byl v roce 1957 jmenován Doktorem historických věd.

Zemřel v Brně 5. prosince 1979 a je pochován na brněnském Ústředním hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho vědecké a popularizační dílo je neobyčejně rozsáhlé. Zpočátku se věnoval rané italské monodii 17. století a hudbě českého a světového baroka a klasicismu 18. století. Později se specializoval na dílo Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Pavla Křížkovského a Ludwiga van Beethovena, Antonína Dvořáka, Františka Antonína Míču. Je autorem cca 40 prací vydaných knižně a několika stovek drobnějších publikací a článků v našem i zahraničním tisku. Úplnou bibliografii profesora Jana Racka vydala Katedra věd o umění Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně v roce 1986 (viz Literatura).

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Krajská cena osvobození (za knihu o Ludwigu van Beethovenovi)
  • Řád práce

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 396–399
  • Bibliografie profesorů Jana Racka, Bohumíra Štědroně a Zdeňka Blažka. Brno. Katedra věd o umění filozofické fakulty UJEP, 1986, 171 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]