Jan Beneš (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o českém spisovateli narozeném v roce 1936 a píšícím pod vlastním jménem. O spisovateli narozeném v roce 1958, píšícím pod pseudonymem, pojednává článek Emil Hakl.

Jan Beneš (26. března 1936 Praha1. června 2007 Obořiště) byl český spisovatel, překladatel[zdroj?], publicista a scenárista. Psal také pod pseudonymy Milan Štěpka, Bobisud Mihule, Mojmír Čada, Ing. Čada, JAB, JeBe, Světlana a jinými.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval UMPRUM v Praze (19511955), pracoval jako výtvarník (19551956), ve výkonu trestu jako horník (19581960). Po propuštění výtvarník u Ústředního loutkového divadla Praha (19601962), ale propuštěn „pro nedovolenou uměleckou činnost“ (po udělení Ceny MNO). V dalším výkonu trestu ve věznici Plzeň-Bory jako brusič skla (19661968).

Přednášel večerní kursy dějin umění na Palackého univerzitě v Olomouci (19601961) a scénografie na DAMU (19611962). Dálkově studoval Právnickou fakultu UK v Praze (19651966).

Za komunistické diktatury byl dvakrát vězněn – 19581960 (jak uvádí „za podvracení bojové morálky mužstva, nedovolené ozbrojování, krádež vojenských podvlékaček“) a 19671968 („vlastizrada – podvracení socialistického společenského a státního zřízení, pokus o podvod“, odsouzen na pět let a k zabavení psacího stroje, propuštěn milostí prezidenta Novotného).

V roce 1969 emigroval do USA, kde pracoval jako dělník, opravář a údržbář (19701972).

Poté Research Fellow, Ústav pro mezinárodní vztahy, Harvard University, Cambridge ve státě Massachusetts (19721974). Zaměstnanec ministerstva obrany USA, Defense Language Institute a přednášková činnost na různých vysokých školách v USA, Anglii, Německu a Rakousku (19741993). Vystudoval také pedagogiku na Chapman College v Kalifornii (1979-1981).

Po listopadu 1989 se vrátil do Československa. Jeho knihy byly známé spíše v cizině, neboť za normalizace v ČSSR nemohly vycházet, od jeho návratu začaly vycházet i v ČR.

Psal také pro Svobodný zítřek (19901992), Metropolitan (1991-1994) a Český deník (19911996) Necenzurované noviny (19911995).

Jeho otec byl architekt a Masarykův legionář, důstojník z povolání ČSA, matčin otec, Wenzel Kraft, byl popraven v Berlíně 11. září 1943. Jan Beneš měl jednoho sourozence. Byl jedenkrát ženat, otec dvou dětí. V mládí byl v Sokole a Junáku (ale „nikdy Pionýr, ani ČSM“ jak uvádí).

Byl členem Svazu spisovatelů a Obce spisovatelů (19621967, kdy vyloučen, kandidátství/členství obnoveno 1968/89–97, kdy vystoupil). Byl členem PEN Clubu, New York Center (od 1974) a Pražské centrum (od 1997), The Commanders Club (od 1994, Sdružení veteránů US ozbrojených sil), National Rifle Association USA (od 1979, Americká národní střelecká asociace).

V roce 2005 vzbudilo pozornost a pobouření jeho odsouzení trestním příkazem okresního soudu za údajné výtržnictví a násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci na 4 měsíce podmíněně (rozsudek v plném rozsahu zrušen krajským soudem v roce 2006). Angažoval se v procesech s Vladimírem Hučínem.

Dne 1. června 2007 pravděpodobně v poledne (jeho sebevražda byla oznámena SMSkou z jeho mobilu snad jím samotným v 10.52 hod.) spáchal snad sebevraždu, puškou, podobně jako před padesáti lety Ernest Miller Hemingway .[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Sbírky povídek[editovat | editovat zdroj]

  • Do vrabců jako když střelí, NV, Praha, 1963, reedice 1965 a 1991
  • Situace, 1963
  • Disproporce, Čs. spisovatel, Praha 1965, ale stažena, vyšla 1969, distribuce zakázána
  • Na místě, Mladá fronta, Praha 1969, zakázáno
  • Až se se mnou vyspíš, budeš plakat, Mladá fronta, Praha 1969, zakázáno
    / Index, Kolín nad Rýnem, 1973
  • Můj otec nepadl za nikoho, Melantrich, Praha 1969, zakázáno
  • The Blind Mirror, 1971
  • Na místě, '68 Publishers, Toronto 1972
  • Banánové sny, Konfrontace, Curych 1984
  • Žádné kvítí, Rozmluvy, Londýn 1986
  • Svoboda nechodí v rudém šatě, Primus, Praha 1995
  • Psové a jiné animálie, Primus, Praha 2004

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Druhý dech, Melantrich, Praha 1969, distribuce zakázána
    Second Breath, Grossmann Press, New York 1969
    Druhý dech, Konfrontace, Curych 1974 (první české vydání)
    Druhý dech, Mladá fronta, Praha 2006
    (přeložen do řady jazyků, v USA dosáhl 11. místa v žebříčku bestsellerů, Graham Greene napsal že je lepší než Jeden den Ivana Denisoviče)
  • Trojúhelník s Madonou, NV, Praha 1969, zakázáno
    Trojúhelník s Madonou, '68 Publishers, Toronto 1979
  • Zelenou nahoru, '68 Publishers, Toronto 1977
    Kiss me I am Bohemian, …
    Zelenou nahoru : kiss me, I am Bohemian, kriminaloidní sci-fiction přítomně minulé budoucnosti, Knižní klub, Praha 2001
  • Smrt kmotřička, Elka Press, Praha 2001
  • Indolence, Primus, Praha 1994, separát z románu Zelenou nahoru
  • Balada o Ludimíru, Primus, Praha 1996
  • Americká causerie : Čtení po Evropě, Primus, Praha 1997
  • Americký pitaval, Čs. spisovatel, Praha 1997
  • Střílející abatyše (spolu s Josefem Frolíkem), Votobia, Praha 2001
  • Moji výbušní zlotvoři, Votobia, Praha 2001

Rozhovory[editovat | editovat zdroj]

Naučná literatura a studie[editovat | editovat zdroj]

  • Ve znamení lva, historie čs. zahraničních armád, 1972, rozšířeno v časopise ABC, Praha 1991-94
  • Always Dubiety, pro Moynihan Commission Senátu USA, 1974
  • The Geography and History of Czechoslovakia I.+II., pro ministerstvo obrany USA, 1986
  • The Economical and Political Affairs in Contemporary Czechoslovakia, pro ministerstvo obrany USA, 1986
  • Zločin genocidy, Pól, Wuppertal 1989, srovnávací historická studie úseku dějin Litvy a Československa
    Zločin genocidy : Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR 1939-1953, Votobia, Praha 2001
  • Ve znamení temna : sovětská špionážní a podvratná činnost proti Československu v letech 1918-1969 : studijní materiál pro doplnění zápočtových seminářů FFUK (podle práce Františka Augusta), Votobia, Praha 2001
  • Čas voněl snem : stručný přehled dějin VKS(b) : doplňkový studijní materiál, Primus, Praha 2004

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=913

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 38–39.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 45.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 78.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]