Jakub z Baux

Jakub z Baux
Narození	1354
Úmrtí	7. července 1383 (ve věku 28–29 let); Taranto
Pohřben	Taranto
Otec	František z Baux
Matka	Markéta z Taranta
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub z Baux nebo Jakub z Les Baux (francouzsky: Jacques des Baux, italsky: Giacomo or Jacopo del Balzo; † 7. července 1383) byl v letech 1374 až 1383 posledním konstantinopolským latinským císařem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jakub byl členem šlechtického rodu Baux, konkrétně větve usazené v Neapolském království. Byl synem vévody Františka z Andrie a Markéty, dcery knížete Filipa I. z Taranta a jeho druhé manželky, císařovny Kateřiny II., kněžny achajské. Bratrem jeho matky byl kníže Filip II. z Taranta. V roce 1373 prohlásil bezdětný Filip svého synovce za svého dědice. Učinil tak proto, aby Jakub zdědil Tarentské knížectví v Neapolském království a Achajské knížectví v Řecku, stejně jako nárok na Latinské císařství.^[1]

Po smrti Filipa II. z Taranta v roce 1374 většina baronů v Achajském knížectví uznala za dědičku královnu Johanu I. Neapolskou. Ta zkonfiskovala veškerý italský majetek Františka a Jakuba z Baux a zakázala jim vstup do království. Jakub našel útočiště na Korfu a jeho otec uprchl do Avignonského papežství.^[1]

V roce 1376 nebo 1377 pronajala Johana na pět let Achajské knížectví johanitům za čtyři tisíce dukátů ročně. Příbuzní Filipa II. se snažili zvýraznit konkurenčního kandidáta Jakuba z Baux. Jakub se v roce 1380 setkal s jistým úspěchem, ale nad územím neměl úplnou kontrolu až do Johaniny smrti v roce 1382, kdy se stal jediným legitimním dědicem Achaje. Ve svém pokusu získat zpět své dědictví si najal služby Navarrské společnosti, která byla původně najata johanity, s nimiž byl ve válce. Jakub přebral tituly „despota rumunský“ a „kníže tarantský a achajský“. Navařané pro Jakuba dobyli velkou část Messénie a města Androusa a Kalamata, nicméně si vítězství dlouho neužíval.^[2]

Počátkem roku 1382 se Jakub oženil s Anežkou, vdovou po pánu Verony Cansignoriu della Scala. Byla dcerou vévody Karla z Durazza a starší sestrou Markéty, manželky Karla III. Neapolského. Z matčiny strany byla také neteří královny Johany I. Neapolské. Její sňatek s Jakubem měl upevnit jeho spojenectví s Karlem III. Manželství bylo bezdětné.^[1] Jakub zemřel 7. července 1383.^[3]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Guillaume des Baux, Seigneur de Berre

Bertrand II des Baux

Eugaris de Châteauneuf-Tournel

Bertrand III. z Baux

Berengaria (?)

Margarete

František z Baux

Robert d'Aulnay, Sire d'Aulnay

Marguerite d'Aulnay

Guglielmo II Etendard

Isabella Etendard

Isabella d'Aquino

Jakub z Baux

Filip I. z Taranta

Markéta z Taranta

Filip III. Francouzský

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c FODALE, Salvatore. Dizionario biografico degli italiani, svazek 36: De Fornari–Della Fonte. Řím: Istituto dell'Enciclopedia Italiana, 1988. Dostupné online. ISBN 978-8-81200032-6. (italsky)
↑ FINE (JR.), John V. A.; FINE, John Van Antwerp. The Late Medieval Balkans: A Critical Survey from the Late Twelfth Century to the Ottoman Conquest. [s.l.]: University of Michigan Press 708 s. Dostupné online. ISBN 978-0-472-08260-5. S. 401–402. (anglicky) Google-Books-ID: LvVbRrH1QBgC.
↑ LOCK, Peter. The Routledge Companion to the Crusades. [s.l.]: Routledge, 2006. S. 130. (anglicky)

— TITULÁRNÍ — Konstantinopolský latinský císař
Předchůdce: Filip II. z Taranta	1374–1383 Jakub z Baux	Nástupce: Nikdo (titul připisován Ludvíku I. z Anjou, který tento titul nikdy nepoužíval)

Tarantský kníže
Předchůdce: Filip II. z Taranta	1374–1383 Jakub z Baux	Nástupce: Oto Brunšvický

Achajský kníže
Předchůdce: Johana I. Neapolská	1380–1383 Jakub z Baux	Nástupce: Karel III. Neapolský

[:0-1] FODALE, Salvatore. Dizionario biografico degli italiani, svazek 36: De Fornari–Della Fonte. Řím: Istituto dell'Enciclopedia Italiana, 1988. Dostupné online. ISBN 978-8-81200032-6. (italsky)

[2] FINE (JR.), John V. A.; FINE, John Van Antwerp. The Late Medieval Balkans: A Critical Survey from the Late Twelfth Century to the Ottoman Conquest. [s.l.]: University of Michigan Press 708 s. Dostupné online. ISBN 978-0-472-08260-5. S. 401–402. (anglicky) Google-Books-ID: LvVbRrH1QBgC.

[3] LOCK, Peter. The Routledge Companion to the Crusades. [s.l.]: Routledge, 2006. S. 130. (anglicky)

[1]

[2]

[3]