Kateřina z Valois (1346)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kateřina z Valois
titulární latinská císařovna
Manžel Filip I. z Tarentu
Narození před 15. dubnem 1303
Siena
Úmrtí říjen 1346
Neapol
Pochována Kostel sv. Dominika v Neapoli
Potomci Robert z Tarentu
Ludvík I. Neapolský
Markéta
Marie
Johana
Filip II. z Tarentu
Dynastie Valois
Otec Karel I. z Valois
Matka Kateřina z Courtenay

Kateřina z Valois (před 15. dubnem 1303, Siena – říjen 1346, Neapol), byla v letech 1307-1346 titulární latinskou císařovnou, ačkoli žila v exilu a jen držela pravomoc nad Křižáckými státy v Řecku. Byla princeznou z Achaiy a Taranta, a v letech 1332-1341 také regentkou Achaiy, a místodržící Kefalonie od roku 1341-1346.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mapa Achajského knížectví a států v Řecku po čtvrté křížové výpravě

Narodila se někdy před 15. dubnem 1303 jako nejstarší dcera Karla I. z Valois a Kateřiny z Courtenay, držitelky titulu císařovny konstantinopolské, vnučky a dědičky posledního latinského císaře, Balduina II. Již brzy po narození, 15. dubna 1303 byla zasnoubena s Hugem V. Burgundským, zasnoubení bylo v roce 1312 zrušeno.

Neapol[editovat | editovat zdroj]

V červenci 1313 se Kateřina provdala za o řadu let staršího Filipa z Tarentu, krále Albánie a knížete z Achaiy, mladšího bratra Roberta I. Neapolského. Tímto sňatkem se její manžel stal titulárním císařem, a nárok na říši si udržela i po jeho smrti dne 23. prosince 1332. Jejich nejstarší syn Robert se stal jeho nástupcem jako princ z Tarentu. Kateřina byla vlivnou osobou u Neapolského dvora.

Její dvůr byl světštější než zbožný dvůr krále Roberta a jeho manželky, Sanchy Mallorské. Za vlády své neteře, Johany, byla proti manželství Johaniny mladší sestry, Marie z Kalábrie s Karlem, vévodou z Durazza. A to proto, že Marie byla domnělou dědičkou Neapole, a Durazzové byli soupeři její rodiny. Ona a její rodina byla vyplacena penězi z královské pokladnice.

Achajské knížectví[editovat | editovat zdroj]

V roce 1333, její syn Robert obdržel Achajské knížectví prostřednictvím dohody s jeho strýcem, Janem z Graviny. Nicméně, třináctiletý chlapec byl považován za příliš mladého, než aby mohl vládnout sám, a jeho matka se po zbytek svého života stala regentkou. V roce 1338, Kateřina shromáždila flotilu a přemístila celou svou domácnost do Achaje, kde se aktivně zapojila do vlády. Poskytla útočiště Nikephorovi II. Orsinovi z Epirského knížectví, a podporovala jej v jeho snaze prosadit se v jeho zemi proti byzantskému císaři Andronikovi III.

Konečná léta[editovat | editovat zdroj]

Její přítomnost v Achaje od roku 1341 už nebyla zapotřebí, protože Robert už dosáhl dospělosti. Stala se místodržící v Kefalonii a strávila posledních pět let svého života v tomto úřadu. Po zavraždění Johanina manžela, Ondřeje Uherského, Johana hledala nového manžela mezi svými tarentskými bratranci. Kateřina podpořila svého mladšího syna Ludvíka proti svému staršímu synovi Robertovi. Kryla Karla z Artois, levobočka Roberta I. Neapolského, a jeho syna Bertranda, kteří byli obviněni ze spoluviny. Když ji syn žádal, aby to vzdala, ona odmítla a řekla, že by je potrestala sama, kdyby byli vinni. Zemřela v Neapoli v říjnu 1346. Královna Johana zorganizovala její pohřeb v místním kostele sv. Dominika.


Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine II, Latin Empress na anglické Wikipedii.