Ivan Nikitič Kononov

Ivan Nikitič Kononov
Ivan Nikitič Kononov generálmajor ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska.
Narození	2. dubna 1900 Kozácká stanice Novo-Nikolajevskaja, oblast Donského vojska, Ruské impérium
Úmrtí	15. září 1967 (ve věku 67 let) Adelaide, Austrálie
Vojenská kariéra
Hodnost	major Dělnicko-rolnická Rudá armáda plukovník Wehrmacht generálmajor Ruská osvobozenecká armáda
Sloužil	Sovětský svaz Sovětský svaz Německá říše Německá říše
Složka	Dělnicko-rolnická Rudá armáda Wehrmacht Ruská osvobozenecká armáda
Velel	436. pluk 155 střelecké divize Rudé armády 5. Donský kozácký pluk v 1. kozácké divize Wehrmachtu Plastunské brigádě v sestavě 15. kozácké jezdecké skupiny zbraní SS 15. kozácká skupina a ataman všech kozáckých vojsk ROA
Války	Zimní válka, Druhá světová válka
Bitvy	Obsazení východního Polska, boje ve Finsku, protipartizánské operace v okupovaných částech SSSR a Jugoslávii
Vyznamenání	Řád rudého praporu Řád rudé hvězdy Medaile za východní frontu Železný kříž 1. a 2. stupně Řád koruny krále Zvonimira

Ivan Nikitič Kononov rusky Кононов, Иван Никитич (2. dubna 1900 Novo-Nikolajevskaja - 15. září 1967 Adelaide) byl ruský kozácký velitel, který za druhé světové války změnil strany a bojoval v řadách wehrmachtu proti Rudé armádě.

Mládí

Narodil se na kozácké stanici Novo-Nikolajevskaja v rodině kozáka. Jeho otec i matka byli oběšeni bolševiky v průběhu občanské války v Sovětském Rusku v roce 1918. Jeho tři bratři zahynuli také rukou bolševiků. Nejstarší bratr během občanské války, další dva v letech 1934-1937. Kononov se podle svých slov neúčastnil občanské války pro nemoc.

Služba v Dělnicko-rolnické Rudé armádě

Mírová léta

Při vstupu do Dělnicko-rolnické Rudé armády v březnu roku 1922 uváděl svůj rok narození 1906 a proletářský původ. Při službě absolvoval divizní školu a stal se nižším velitelem. Sloužil u 79. jízdního pluku, který se účastnil represivních opatření proti kozákům.

V letech 1927-1928 se stal velitelem čety 27. Bykadorovského jezdeckého pluku v sestavě 5. Stavropolské jezdecké divize ve vojenském okruhu Severní Kavkaz. V letech 1928-1931 byl velitel čety plukovní školy. V březnu až červnu 1930 se pluk podílel na potlačení rolnických nepokojů u Kurska, namířených proti kolektivizaci.

V roce[1927 se stal členem VKS(b). Podle ruských zdrojů se jím stal v roce 1929, dřívější letopočet zřejmě započítává i kandidaturu na členství. Následně v letech 1932-1934 vystřídal několik funkcí spojených s politickou prací v armádě.

V letech 1937-1938 studoval Frunzeho vojenskou akademii a poté nastoupil jako náčelník operačního štábu 2. jezdecké skupiny u Kyjevského vojenského okruhu.

Druhá světová válka

V řadách sovětských sil se účastnil tažení do Polska v roce 1939, Zimní války v letech 1939-1940 a byl vyznamenán Řádem rudé hvězdy a Řádem rudého praporu. Po napadení Sovětského svazu 22. června 1941 se zúčastnil těžkých obranných bojů. Dne 22. srpna 1941 přešel na německou stranu poblíž Mogileva pod podmínkou, že jemu a jeho mužům bude umožněno bojovat proti komunismu v řadách wehrmachtu. Službu v sovětských silách zakončil v hodnosti majora.

Služba ve wehrmachtu a zbraních SS

Protože formování kozáckých vojsk v rámci wehrmachtu bylo oficiálně povoleno OKW až na konci roku 1941, prozatím požádal na arménském oddělení abwehru o povolení zformovat dobrovolnický kozácký pluk, což mu bylo umožněno.

Začátkem roku 1942 se v rámci 88. pěší divize wehrmachtu zúčastnil bojových akcí proti partyzánům a výsadkářům obklíčeného sboru generálmajora P. A. Belova u Vjazmy, Polocka, Velikije Luki a ve Smolenské oblasti.

Po rozkazu Adolfa Hitlera ze dne 15. dubna 1942, který umožňoval nasadit kozácké útvary na protipartyzánské operace, se jednotka zformovala do 600. kozáckého praporu. V roce 1942 byl povýšen na podplukovníka wehrmachtu. Velitel týlových bezpečnostních sil Skupiny armád Střed, generál Maxmilián von Schenkendorff, ve svém deníku napsal o chování kozáků k místnímu obyvatelstvu, že je nemilosrdné.

V létě 1943 byla jednotka přeorganizována na 5. Donský kozácký pluk, 2. kozácké brigády, 1. kozácké divize wehrmachtu. Na podzim 1943 byl pluk přemístěn na území bývalé Jugoslávie, kde se účastnil protipartyzánských operací. Úkolem bylo udržovat železniční a silniční spojení s německým vojskem v egejské oblasti a střední Evropou.

V červenci 1944 byl Kononov povýšen do hodnosti plukovník wehrmachtu. Ve stejném roce byl vyznamenán Železným křížem 1. a 2. třídy, Řádem koruny krále Zvonimira. 26. prosince 1944 se 5. donský pluk Kononova a 6. terecký pluk 1. kozácké divize vyznamenaly v bitvě o obec Pitomača proti jednotkám 57. armády 3. ukrajinského frontu, kde sovětským silám uštědřily porážku. Koncem roku 1944 byla 1. kozácká divize převedena z wehrmachtu k Waffen-SS.

Během února a března 1945 se účastnil bojů proti sovětským a bulharským útvarům u řeky Drávy v rámci poslední německé ofenzívy v Podunají.

Služba v ozbrojených silách Komitétu pro osvobození národů Ruska

Kononov byl na Kozáckém kongresu ve Virovitici 29. března 1945 zvolen náčelníkem štábu kozáckých vojsk, který zastupoval dočasného velitele von Pannwitze. Tento sjezd také rozhodl o připojení 15. kozácké skupiny k ROA generála Andreje Andrejeviče Vlasova. K 1. dubnu 1945 byl vrchním velitelem ozbrojených sil Komitétu osvobozených národů Ruska Vlasovem jmenován do hodnosti generálmajora. 20. dubna 1945 byl 15. kozácký jezdecký sbor oficiálně převeden z Waffen-SS do ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska, kde se stal 15. kozáckým sborem jeho ozbrojených sil.

Kononov byl v dubnu 1945 pověřen generálem Vlasovem jednat o připojení k ozbrojeným silám Komitétu pro osvobození národů Ruska s Kozáckým stanem v Itálii, který představoval velký ozbrojený svazek kozáckých sil nezávislý na Komitétu vedených atamanem Semjonem Krasnovem. Cesta se uskutečnila 16. dubna 1945 a měla odstranit dvojvládí v kozáckém hnutí. Generálmajor Konovov byl přijat s poctami, ale pokus o sjednocení ztroskotal hned v počátku.

V květnu 1945 byl zajat americkou armádou, v němž zůstal do roku 1946. Byl jediným generálem ROA, který se vyhnul vydání do Sovětského svazu.

V emigraci

Po propuštění ze zajetí v letech 1946-1948 žil v Mnichově, podle ruských zdrojů ilegálně. Pokusil se být politicky aktivní a založil Všeemigrantské antikomunistické zahraniční sdružení. Tento pokus nebyl úspěšný, protože mezi většinou emigrantů neměl potřebnou autoritu. Na konci 40. let se přesunul do Austrálie, kde se usadil ve městě Adelaide. Sovětská tajná služba KGB ho hledala jako zrádce vlasti a v Austrálii byl údajně sledován. 15. září 1967 zahynul při autonehodě, o které se spekuluje, že to byla operace KGB. Podle životopisce K. Čerkasova Kononov zemřel po několika infarktech.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Кононов, Иван Никитич na ruské Wikipedii.

Související články

• Andrej Andrejevič Vlasov - hlava Komitétu pro osvobození národů Ruska.
• Pjotr Nikolajevič Krasnov - kozácký velitel.
• Sergej Kuzmič Buňačenko - velitel 1. pěší divize ROA.
• Georgij Žilenkov - autor Pražského manifestu a propagandista Komitétu pro osvobození národů Ruska.
• Stanislav Auský - autor publikací zabývajících se související problematikou.

Externí odkazy

• Válka neskončila kapitulací Německa - článek o osudu kozáckých vojsk.
• Kozácké formace 1941-1943 - článek o účasti kozáckých vojsk v sestavě wehrmachtu.
• Příběh velké spojenecké zrady - článek o vydání kozáků z britského zajetí do rukou sovětských bezpečnostních sil.

Portály: Druhá světová válka | Lidé | Rusko