Pražský manifest (1944)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pražský manifest (rusky Пра́жский манифе́ст; Манифест КОНР) byl programový dokument vyhlášený na ustavujícím zasedání Výboru pro osvobození národů Ruska (KONR) konaném 14. listopadu 1944 v Praze.

Text[editovat | editovat zdroj]

Spoluobčané! Bratří a sestry!

V dobách těžkých zkoušek musíme rozhodnout budoucí osud naší vlasti, našich národů, náš vlastní osud.

Lidstvo žije v epoše obrovských otřesů. Probíhající světová válka je smrtelným bojem antagonistických politických systémů.

Bojují síly imperialismu v čele s plutokraty Anglie a USA, jejichž velikost je založena na podrobení a zneužití jiných zemí a národů. Bojují síly internacionalismu v čele se Stalinovou klikou, doufající ve světovou revoluci a zničení národní nezávislosti jiných zemí a národů. Bojují svobodymilovné národy přející si žít svůj vlastní život určený jejich vlastním historickým a národním vývojem.

Není většího zločinu, než zničit, jak to dělá Stalin, země a podrobit národy, které brání zemi svých předků a vlastní prací vytvářejí své štěstí. Není většího zločinu, než zotročení jiného národa a vnucení jemu své vůle.

Síly rozvratu a zotročení zastírají své zločinné cíle hesly obrany svobody, demokracie, kultury a civilizace. Obranou svobody rozumí obsazení cizích zemí. Obranou demokracie rozumí násilné vnucení svého politického systému jiným vládám. Obranou kultury a civilizace rozumí zničení památky kultury a civilizace vytvořené tisíciletou prací jiných národů.

Za co bojují v této válce národy Ruska? Za co jsou odsouzeni k nespočetným obětem a strádání?

Před dvěma lety ještě mohl Stalin klamat národy slovy o vlasteneckém, osvobozeneckém charakteru války. Ale teď Rudá armáda překročila státní hranice Sovětského svazu, vtrhla do Rumunska, Bulharska, Srbska, Chorvatska, Maďarska a cizí země zalévá krví. Nyní se stává zřejmou skutečná podstata pokračující bolševické války. Její cíl – ještě více upevnit nadvládu stalinské tyranie nad národy SSSR, ustavit tuto nadvládu v celém světě.

Národy Ruska více než čtvrt století zakoušely na sobě tíhu bolševické tyranie.

V revoluci roku 1917 národy obývající Ruské impérium hledaly uskutečnění svých snah o spravedlnost, obecné blaho a národní svobodu. Povstaly proti přežilému carskému režimu, který nechtěl a ani nemohl odstranit příčiny, způsobující sociální nespravedlnost, zbytky nevolnictví, ekonomickou a kulturní zaostalost. Ale strany a činitelé se neodhodlali k odvážným a důsledným reformám po odstranění carismu národy Ruska v únoru 1917, svou dvojakou politikou, kompromisnictvím a neochotou vzít na sebe odpovědnost před budoucností – neobhájili sebe před národem. Národ živelně následoval ty, kteří mu přislíbili okamžitý mír, půdu, svobodu a chléb, kteří upřednostnili nejradikálnější řešení.

Vina národa není v tom, že strana bolševiků vítězně sestavila společenské zřízení, ve kterém by národ byl šťasten a v jehož jménu byly přineseny nesčíslné oběti, – že tato strana ovládla vlast vybojovanou národem, nejen že neuskutečnila potřeby národa, ale postupně upevňovala svůj aparát násilí, sebrala národu jím vybojovaná práva, uvrhla jej v trvalou nouzi, bezpráví a nejhrubší vykořisťování.

Bolševici zbavili národy práva na národní nezávislost, rozvoj a svébytnost.

Bolševici zbavili národy svobody slova, svobody přesvědčení, svobody jedince, svobody zvolit si místo pobytu i volnosti pohybu, svobodu volby povolání a možnost pro každého člověka zaujmout místo ve společnosti podle svých schopností. Tyto svobody nahradili terorem, stranickými privilegii a zvůlí, ovládnutím člověka.

Bolševici vzali rolníkům vybojovanou půdu, právo svobodně obhospodařovat půdu a svobodně využívat plody své práce. Rolníky svázali kolchozním hospodařením, bolševici je proměnili v bezprávné nádeníky státu, nejvíce zneužívané a nejvíce zotročené.

Bolševici sebrali pracujícím právo svobodně si vybrat povolání a místo zaměstnání, organizovat se a bojovat za lepší pracovní podmínky, ovlivňovat výrobu a udělali z pracujících bezprávné otroky státního kapitalismu.

Bolševici vzali inteligenci právo svobodně tvořit pro blaho národa a snaží se násilím, terorem a uplácením z ní udělat zbraň své lživé propagandy. Bolševici odsoudili lidi v naší zemi k trvalé chudobě, hladu a zániku, k duchovnímu a fyzickému otroctví a nakonec je uvrhli do zločinné války za jim cizí zájmy.

To vše zakrývá lež o demokracii stalinské ústavy, o budování socialistické společnosti. Žádná země na světě neměla a nemá tak nízkou životní úroveň při obrovských materiálních zdrojích, takovou nespravedlnost a ponižování lidské důstojnosti, jaká byla a stále je v bolševickém systému. Bolševici vidí strašné nebezpečí visící nad nimi. Pokud by bolševismus, třeba dočasně, byl schopen se usadit v krvi a kostech národů Evropy, marnými by byla léta bojů národů Ruska, které stály nespočet obětí. Bolševismus by využil úbytku lidí v této válce a nakonec by národy připravil o jejich schopnost odolávat. Proto by se úsilí všech národů mělo zaměřit na rozbití monstrózního stroje bolševismu a poskytnutí práva každému člověku svobodně žít a pracovat podle svých nejlepších schopností, aby byl nastolen řád, chránící jednotlivce před svévolí a nedovolující přivlastnění výsledků jeho práce nikomu, ani státu.

Proto zástupci národů Ruska, v plném vědomí odpovědnosti za své lidi a historii a potomstvo, vytvořili Komitét pro osvobození národů Ruska s cílem organizovat společný boj proti bolševismu.

Komitét pro osvobození národů Ruska si klade tyto cíle:

a) svržení tyranie Stalina, osvobození národů Ruska z bolševického systému a navrácení práv získaných v revoluci roku 1917;

b) ukončení války a čestný mír s Německem;

c) vytvoření nové svobodné lidové vlády bez bolševiků a vykořisťovatelů.

Jako základ nové státnosti národů Ruska Komitét vytyčuje následující hlavní zásady:

  1. Rovnosti všech národů Ruska a jejich skutečné právo na národní rozvoj, sebeurčení a národní nezávislosti.

Signatáři[editovat | editovat zdroj]

Předseda Komitétu pro osvobození národů Ruska generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov

Členové Komitétu: generálporučík F. Abramov, sociální aktivista G. Aleksejev, profesor S. Andrejev, profesor G. Anufrijev, generálporučík E. Balabin, sociální aktivista Šamba Balinov, profesor F. Bogatirčuk, umělec S. Volchovskij, plukovník B. Bojarský, dělník K. Gordijenko, podplukovník A. Džapanov, generálporučík G. Žilenkov, generálmajor D. Zakutnij, kapitán D. Zyzablitskij, sociální aktivista Ju. Žerebkov, plukovník Buňačenko, plukovník M. Meandrov, A. Zajcev, profesor A. Karpinskij, profesor N. Kovalev, novinář A. Lisovskij, generálmajor B. Malyškin, praporčík I. Mamedov, profesor I. Moskvitinov, spisovatel Y. Muzičenko, dělník N. Podlzanik, profesor S. Rudněv, podporučík G. Saakyjan, E. Tenzorov, generálmajor F. Truchin, profesor A. Cagol, rolník H. Cimbal, kapitán I. Čanuch, Dr. Ibrahim Čulik, sociální aktivista F. Shlippe, F. Januševský.

Kandidáti Komitétu: poručík V. Dubovex, dělník V. Jegorov, novinář A. Kazancev, inženýr P. Kumin, sociální aktivista L. Levický, dělník Ju. Rodnij, inženýr P. Semenov, profesor L. Smirnov, profesor V. Stalmakov, profesor V. Tatarinov, major I. Telnikov, vojín A. Šeglov.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]