Pjotr Nikolajevič Krasnov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pjotr Nikolajevič Krasnov
Pyotr Nikolayevich Krasnov.jpg
Narození10.jul. / 22. září 1869greg.
Petrohrad
Úmrtí16. ledna 1947 (ve věku 77 let)
Moskva
Manžel(ka)Lidia Fjodorovna Krasnova
RodičeNikolaj Ivanovič Krasnov
PříbuzníAndrej Nikolajevič Krasnov a Platon Nikolajevič Krasnov (sourozenci)
Vojenská kariéra
Hodnostgenerál jezdectva a generálmajor
Bitvyprvní světová válka
ruská občanská válka
východní fronta druhé světové války
druhá světová válka
VyznamenáníŘád sv. Anny 2. třídy
Řád sv. Anny 3. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy
Řád sv. Vladimíra 4. třídy
Řád sv. Stanislava 3. třídy
Řád sv. Vladimíra 3. třídy
Řád sv. Jiří 4. třídy
Řád etiopské hvězdy
zlatá zbraň Za chrabrost
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Pjotr Nikolajevič Krasnov (rusky Пётр Николаевич Краснов; 10. záříjul./ 22. září 1869greg. Petrohrad16. ledna 1947 Moskva) byl doněcký historik a úředník, později generál Ruské armády a spisovatel.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl generálporučík Nikolaj Krasnov a dědečkem generál Ivan Krasnov. Sloužil v Atamanském regimentu osobní stráže. Po roce 1917 bojoval proti bolševikům jako bělogvardějský velitel brigády kozáků, byl poražen a zajat. Pod podmínkou slibu, že nebude bojovat proti bolševikům, byl propuštěn.

Později uprchl do Německa, kde vydal několik literárních děl. Za druhé světové války se s wehrmachtem snažil o obnovení oddílů doněckých kozáků a v roce 1945 byl vydán Brity do Sovětského svazu, kde byl odsouzen k smrti za účast v německé nacistické armádě a v roce 1947 byl společně s Andrejem Grigorjevičem Škurou oběšen.[2][3]

V Krasnovových oddílech bojovali i jeho syn a vnuk. Syn zahynul v gulagu, vnuk Nikolaj gulag přežil a dostal se na Západ, kde vydal knihu Nezapomenutelné obsahující vzpomínky na lágr, plné patriotismu a útoků na komunisty a na západní demokracii.

České překlady z ruštiny (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Pro klid duše: novely. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. 264 S. Překlad: Milada Večeřová a Kamil Chrobák
  • Dobrodružství malíře Koreněva: fantastický román. 1. vyd. Praha: Bohumil Sojka, 1935. 238 S. Překlad: Bohumil Sojka
  • Krvelačný bůh: (largo). Praha: Šolc a Šimáček, 1934-1935. Překlad: Josef France (Pozn.: Jedná se o dva svazky)
  • Napoleon a kozáci: (Bůh je s námi). Praha: Šolc a Šimáček, 1932. Překlad: Josef France (Pozn.: Jedná se o dva svazky)
  • Bílá halena: román. Praha: Jos. R. Vilímek, 1930. 446 S. Překlad: Anna Brtníková-Petříková
  • Běda přemoženým!: povídka z bolševické revoluce. V Praze: Nakladatelství Emila Šolce, 1929. 48 S. Překlad: A. J. Kučera
  • U stupně Božího trůnu: Amazonka pustiny. V Praze: Melantrich, 1927. 216 S. Překlad: Fr. Šádek (Pozn.: ?gen. František Šádek?)
  • Na dalekém východě: obrázky z cest po Číně, Žaponsku a Indii. Praha: Eduard Beuafort, 1907. 312 S. Překlad: Jan Wagner
  • Z potulek po Mandžursku. V Praze: Eduard Beaufort, 1905. 355 S. Překlad: Albín Straka
  • Na mandžurské samotě: povídka. V Olomouci: R. Promberger, 1904. 99 S. Překlad: František Mézl
  • Kozáci v Habeši: Denník velitele průvodu carského poselství do Habeše v roce 1897-1898. Praha: Eduard Beaufort, 1901. 480 S. Překlad: Jan Wagner
  • Od carského orla k rudému praporu: román o čtyřech dílech. (Pozn.: Tento román se dle údajů NK ČR nejenom formálně skládá ze čtyř svazků, nýbrž má i svazkové členění na jednotlivé části, např. 5. a 6. část 3. dílu, jednotlivě vydaného svazku)
  • Pochopit - odpustit: román. V Praze: Šolc a Šimáček, 1934. Překlad: Josef France (Pozn.: Jedná se o dva svazky, dělené na části)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Краснов Петр Николаевич. Собрание сочинений. az.lib.ru [online]. Lib.ru [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 
  2. Краснов со свастикой: в России стоит памятник пособнику нацизма. www.aif.ru [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 
  3. Пётр Краснов. www.livelib.ru [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]