Inosin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
inosin
Inosin.svg
Obecné
Systematický název
Sumární vzorec C₁₀H₁₂N₄O₅
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 268,081 u
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inosin je nukleosid, který se skládá z ribózy a hypoxantinu navázaného na ribózu β-N9-glykosidickou vazbou. Jedná se o méně typický nukleosid, nicméně vyskytuje se celkem běžně v transferové RNA (tRNA) a umožňuje zde tzv. wobble párování kodonu s antikodonem – inosin na wobble pozici antikodonu může párovat s cytosinem, adeninem i uracilem.[1][2]

Inosinmonofosfát (IMP) je důležitým meziproduktem při výrobě nukleotidů v buňkách. Vzniká složitým způsobem v kaskádě 11 reakcí, na jejichž počátku je ribóza-5-fosfát, na kterou se postupně přidává purinová kostra. Z IMP se vyrábí další purinové nukleotidy. Existují i nukleotidázy, které z IMP vytváří inosin – to je důležité při degradaci nukleotidů.[3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Inosin je přirozeně se vyskytující purin v mase a živočišných produktech. Inosin vzniká v těle enzymatickým rozkladem RNA ze zaniklých buněk. Následně se zapojuje jako stavební jednotka do novotvorby nukleových kyselin. Uvedený mechanismus využití inosinu má přímou souvislost s podporou tvorby nukleových kyselin a následným zlepšením syntézy enzymů, bílkovin a zlepšením funkčnosti imunitních buněk.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Inosin se používá ve výživových doplňcích na regeneraci svalové hmoty, léčebny se využívá při léčbě stavů spojených se sníženou odolností proti virům a intracelulárním L-formám bakterií, autoimunitních onemocnění, pro neuroprotektivní (chránící nervy před poškozením) účinek se využívá v léčbě roztroušené sklerózy. Inosin prokazatelně ruší účinky bakteriálních a virových endotoxinů (škodlivých výměšků) způsobujících cytokinovou bouři.[4]

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Inosin zvyšuje degranulaci - zrání mastocytů, zvyšuje tvorbu IFN-γ, celkově působí jako stimulátor Th1 složky imunity s využitím při léčbě virových onemocnění. Obvykle se podává 500 mg několikrát denně, v pulsním schématu (nepravidelné dávkování).[5] Polosyntetický derivát inozínu - inosin pranobex - se používá v léčbě virových infekcí, zvyšuje aktivitu NK-buněk. Zvyšuje hladiny IL-12, zvyšuje tvorbu interferonu-gama a zároveň snižuje hladiny IL-10, výsledkem je posun k aktivitě Th1 složky imunity. Inosin pranobex je netoxický, bezpečný a má minimum nežádoucích účinků, možné podávat dětem od 1 roku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LODISH, Harvey, et al.. Molecular Cell Biology. New York: W.H. Freedman and Company, 2004. Dostupné online. ISBN 0-7167-4366-3. 
  2. Remedia – farmakoterapeutický časopis. www.remedia.cz [online]. [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  3. VOET, Donald; VOET, Judith. Biochemistry. 4. vyd. [s.l.]: John Wiley & Sons, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0470-57095-1. 
  4. a b HASKÓ, György; SITKOVSKY, Michail V.; SZABÓ, Csaba. Immunomodulatory and neuroprotective effects of inosine. Trends in Pharmacological Sciences. 2004-03-01, roč. 25, čís. 3, s. 152–157. Dostupné online [cit. 2021-03-13]. ISSN 0165-6147. DOI:10.1016/j.tips.2004.01.006. (anglicky) 
  5. Stimulátory Th1 imunity | Nutravita. www.nutravita.cz [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]