Přeskočit na obsah

Hrobka Berchtoldů (Neznašov)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pohřební kaple hrabat Berchtoldů
Základní informace
Slohnovobaroko
ArchitektiVilém Rittershain (architekt), Antonín J. Kubíček (stavitel)
Výstavba1937–1938
StavitelAntonín J. Kubíček
StavebníkJuliana Schnöblingová, roz. Berchtoldová z Uherčic
Současný majitelVšemyslice
Poloha
AdresaNeznašov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°14′4,55″ s. š., 14°23′1,91″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky20914/3-5267 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Berchtoldů, také hrobka hrabat Berchtoldů[1] nebo Berchtoldská, případně Berchtoldova hrobka[2] je novobarokní pohřební kaple české linie hraběcího rodu Berchtoldů z Uherčic z let 1937–1938. Nachází se přibližně sto metrů jihovýchodně od hřbitova v Neznašově na vrchu Kalvárie nad soutokem řek Vltavy a Lužnice v okrese České Budějovice. V kapli byly původně pohřbeny tři osoby. Poslední pohřeb se konal v roce 1941. Kaple je památkově chráněna, je v majetku obce Všemyslice a výjimečně bývá zpřístupněna (např. komorní koncerty).

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Berchtoldové z Uherčic vlastnili neznašovské panství od roku 1784, kdy ho v dražbě koupil hrabě Prosper Antonín Berchtold (1720–1807). Kolem roku 1800 nechal na místě renesanční tvrze postavit empírový zámek s kaplí sv. Jana Nepomuckého.[1][3]

Pohřební kapli nechala vystavět majitelka neznašovského statku Juliana Berchtoldová z Uherčic, provd. Schnöblingová (1899–?) v letech (1936?) 1937–1938.[1][pozn. 1] Na jejím místě původně stál kříž a lokalitě se říkalo Kalvárie.[2] Impulsem ke stavbě hrobní kaple bylo úmrtí manžela. Několik verzí plánů vyhotovil architekt Vilém Rittershain (1889–1963) v roce 1936.[4] Stavbu provedl stavitel Antonín J. Kubíček (1883–).[5] Stavba byla dokončena v roce 1938 a vysvěcena 7. května 1938 kancléřem arcibiskupské konzistoře Antonínem Bořkem-Dohalským.[1] Následně byly v květnu 1938 do kaple přeneseny ostatky Julianina otce a manžela.

Julianin otec Otakar Berchtold byl zastřelen v roce 1918 při návratu z honu na silnici z Neznašova do Albrechtic nad Vltavou. Na jeho památku nechala Juliana u příležitosti desátého výročí události postavit na místě činu boží muka s vyobrazením Bolestné Panny Marie s Ježíškem na klíně, která však byla v roce 1980 zničena.[1]

Jako poslední byly v hrobce v roce 1941 uloženy ostatky Julianiny matky.

Nové uložení uren s ostatky na hřbitově při kostele sv. Trojice

Protože se příslušníci rodu Berchtoldů a Schnöblingů hlásili k německé národnosti, byl jejich majetek v roce 1945 zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Juliana a její dcera byly zadrženy a uvězněny. Byly obžalovány z kolaborace a udavačství.[4] Hrobní kaple se stala majetkem státu. Její údržba byla zanedbána, hrobka zchátrala a byla také zneuctěna vandaly.[1] Dokonce se propadl strop.[6] Po roce 1989 požádali potomci původních majitelů o restituci majetku, jejich žádost však byla kvůli pozitivnímu vztahu předků k německým okupantům zamítnuta. Kaple byla konci 20. století z majetku státu převedena do majetku obce Všemyslice a zrestaurována. Obnova byla dokončena v roce 1999.[1] Ostatky zde pohřbených byly zpopelněny a v červenci 2014 uloženy na neznašovském hřbitově.[2]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]
Pohled od jihozápadu

Exteriér

[editovat | editovat zdroj]

Rodinná hrobní kaple byla postavena v novobarokním stylu na půdorysu řeckého kříže.[1][2]

Vstupní průčelí, které je jednoosé, se nachází na severozápadní straně. Je ukončeno širokou profilovanou, prejzy krytou římsou, která obíhá celou hmotu hrobky. Nad římsou se zvedá volutový segmentově zakončený štít, který zdobí profilovaná horní římsa a hlavní klenák a kasulové okno prolomené v ploše štítu. Štít završuje kovový barokizující latinský kříž. Celé průčelí je po stranách lemováno rustikovanými vertikálními pilastry a nároží jsou zaoblena.[1]

Novobarokní výrazně profilovaný portál má zúžené segmentové zakončení, jehož horní rohy zdobí výrazně profilované voluty a v zaklenutí vystupuje hlavní klenák. Plochu nad portálem zdobí lichoběžníková volutová segmentově ukončená supraporta, kterou kryje profilovaná římsa a která má konkávně prohnuté boční hrany.[1] Na ploše supraporty je nápis V NÁRUČI BOŽÍ, Z KTERÉ JSME VYŠLI, SE NAVEČER VŠICHNI SEJDEME ZAS.[7][pozn. 2] V portále jsou zasazené dvoukřídlé dveře s palubkovým zdobením.[7] Nad portálem v ose průčelí je obdélné okno zakončené zúženým polokruhem. Lemuje ho výrazné profilované ostění. Boční hladké stěny bez otvorů jsou vymezeny lizénovými rustikovanými pilastry.[1]

Boční zdi na severovýchodní a jihozápadní straně jsou členěny obdélným oknem zakončeným zúženým polokruhem a jsou lemovány výrazným profilovaným ostěním, jako je to i u vstupního průčelí. Půlkruhově zakončený závěr hrobky je lemován třemi rustikovanými vertikálními pilastry, kde v každém poli je po jednom okně, které je shodné s oknem ve vstupním průčelí. Hmota hrobky vyrůstá z jednoduchého soklu.[1]

Podélnou loď kryje sedlová střecha, která je zakončena nad polokruhovým závěrem polokuželem, zatímco boční loď kryje část valbové střechy, která navazuje na podélnou úroveň hřebene. Střešní krytinu tvoří prejzy.[1]

Interiér

[editovat | editovat zdroj]

Podélná loď je na východě zakončena polokruhovým presbytářem. Nad vstupem do prostoru lodi je vestavěna kruchta, na níž vede na severní straně (vlevo od vchodu) schodiště. Kruchtu i schodiště zabezpečuje železné profilované zábradlí.[9] Prostor hrobky má rovný strop s jednoduchou štukovou výzdobou a s fabionem, který dosedá na bohatě profilovanou štukovou římsu po obvodě.[1] Původní dřevěný byl během rekonstrukce na konci 20. století nahrazen ocelovými nosníky a keramickými deskami.[7] Podlaha je vyložena pískovcovými dlaždicemi.[7]

Z vybavení se v torzálním stavu dochoval dřevěný oltář bez oltářního obrazu, samostatně stojící menza, pískovcová soška a mramorové sarkofágy zasazené po bocích podélné lodi v transeptu.[9]

Seznam pohřbených

[editovat | editovat zdroj]

Otec zakladatelů české a moravské větve Prosper Antonín Berchtold z Uherčic (1720–1807) a příslušníci české (neznašovské) linie Bercholdů bývali pohřbíváni v kryptě kostela sv. Trojice v Neznašově. V nové hrobce byly pohřbeny tři osoby. Příslušníci moravské větve byli pohřbíváni v kapli sv. Barbory v Buchlovicích.

Chronologicky podle data úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[10][11][12] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Berchtoldů a žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny, nebo manželé z jiných rodů. Červeně jsou zvýrazněni majitelé neznašovského statku. Generace jsou počítány od Jana Jakuba Berchtolda z Uherčic († 1641), který byl císařem povýšen do rytířského stavu v roce 1626 a do stavu svobodných pánů v roce 1633, zakoupil panství Uherčice a další statky na Moravě a v Čechách, pohřben byl ve vídeňské katedrále svatého Štěpána. Jeho tři synové byli v roce 1673 povýšeni do hraběcího stavu.[13] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. U manželů z jiných rodů je generace také v závorce a váže se k Berchtoldům. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 9. Otakar Prosper Karel (Ottokar Prosper Karl) Berchtold z Uherčic[pozn. 3] 19. 4. 1874 Neznašov[14] Bohuslav-Pravomil Berchtold z Uherčic
7. 10. 1841 Neznašov – 7. 5. 1884 Neznašov		 9. 4. 1902 Neznašov:[15]
Kateřina Sušerová (č. 3)		 Původně pohřben 12. 5. 1918 v kryptě rodu Berchtoldů v kostele Nejsvětější Trojice.[2] Dne 11. 5. 1938 byly ostatky uloženy v nové hrobce.[1] V roce 2014 byla urna se zpopelněnými ostatky uložena na hřbitově v Neznašově. Majitel statku Neznašov (1898–1918; v letech 1884–1898 byla poručnicí nezletilého Ottokara jeho matka) a Vidovice.[16] Zavražděn.[16] Zastřelen sekaným olovem cestou z lovu. Ultimus familiae neznašovské linie.
8. 5. 1918 Neznašov Giulietta z Bulgarini
16. 2. 1850 Lemberg – 7. 3. 1927 Vídeň
2. (10.) Emil Schnöbling[17][pozn. 4] 17. 5. 1886 Benešov František Schnöbling
19. 11. 1919 Praha:[17]
Juliana Berchtoldová z Uherčic[pozn. 5]
7. 2. 1899 Týn nad Vltavou[19] – ?		 Původně pohřben na Olšanských hřbitovech, 13. 5. 1938 byly ostatky uloženy v nové hrobce.[1] V roce 2014 byla urna se zpopelněnými ostatky uložena na hřbitově v Neznašově. JUDr., advokát. Narodila se mu dcera:
  • Helena (1921–?)[4]
4. 1. 1936 Praha Marie Kaplická
3. (9.) Kateřina Sušerová 30. 4. 1877 Týn nad Vltavou[20] Václav Sušera
9. 4. 1902 Neznašov:[15]
Otakar Berchtold z Uherčic (č. 1)		 Pohřbena v listopadu 1941. V roce 2014 byla urna se zpopelněnými ostatky uložena na hřbitově v Neznašově. Dcera řezníka v Týně nad Vltavou.[2] Majitelka statku Vidovice.[1]

Narodila se jí jedna dcera:

  • Juliana Maria, provd. Schnöblingová (1899–?), majitelka statku Neznašov (1918–1945).[pozn. 6]
3. 11. 1941 Neznašov Terezie Mezerová
27. 9. 1920 Velké Popovice:[20]
Alois Fanta[pozn. 7]
28. 11. 1885 Jesené[20] – ?

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ve 30. letech 20. století byla postavena také novobarokní pohřební kaple rodu Waldsteinů v Doksech.
  2. ↑ Parafráze prvních dvou veršů básně V náruči boží ze sbírky Za soumraku (1907) od Josefa Václava Sládka (1845–1912).[8]
  3. ↑ V matrice narozených je uveden jako Otokar Maria Prosper Karel hrabě z Berchtoldu.[14]
  4. ↑ Některé zdroje chybně uvádějí verzi příjmení Schöbling.[18]
  5. ↑ Také Giulietta Maria[12][16] nebo Julie Marie.[17]
  6. ↑ Dne 8. 2. 1919 prohlášena zletilou.[17]
  7. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2024, s. 68. chybně uvádí příjmení Franta.[16]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Hrobka hrabat Berchtoldů [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f Naučná stezka Za neznašovským kohoutem – 12. zastavení Berchtoldova hrobka [online]. [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 294 s. S. 136. 
  4. ↑ a b c SKOŘEPOVÁ, Eva. Neobaroko jako nástroj šlechtické reprezentace v jižních Čechách. České Budějovice, 2020 [cit. 2024-08-22]. 140 s. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Ústav věd o umění a kultuře. Vedoucí práce Hynek Látal. s. vv. Dále jen Neobaroko jako nástroj šlechtické reprezentace v jižních Čechách. Dostupné online.
  5. ↑ Neobaroko jako nástroj šlechtické reprezentace v jižních Čechách, s. 78
  6. ↑ Neobaroko jako nástroj šlechtické reprezentace v jižních Čechách, s. 80
  7. ↑ a b c d Neobaroko jako nástroj šlechtické reprezentace v jižních Čechách, s. 81
  8. ↑ SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické. Díl II. Praha: J. Otto, 1907. Dostupné online. S. 372. 
  9. ↑ a b Neobaroko jako nástroj šlechtické reprezentace v jižních Čechách, s. 82
  10. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 67–70. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2024. 
  11. ↑ JIROUT, Vlastimil. Berchtold z Uherčic [online]. patricus.info [cit. 2024-08-11]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Bercholdů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 27. 
  14. ↑ a b Matrika narozených 1863–1889, rok 1874, Neznašov, kniha 6, pag. 104 [online]. [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Matrika oddaných 1897–1993, rok 1902, Neznašov, kniha 9A, pag. 17 [online]. [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d Almanach českých šlechtických rodů 2024, s. 68
  17. ↑ a b c d Matrika oddaných 1897–1993, rok 1919, Neznašov, kniha 9A, pag. 82 [online]. [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. 
  18. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2024, s. 69
  19. ↑ Matrika narozených 1890–1903, rok 1899, Týn nad Vltavou, kniha 17, pag. 241 [online]. [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c Matrika narozených 1874–1880, rok 1877, Týn nad Vltavou, kniha 15, pag. 83 [online]. [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SKOŘEPOVÁ, Eva. Neobaroko jako nástroj šlechtické reprezentace v jižních Čechách. České Budějovice, 2020 [cit. 2024-08-22]. 140 s. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Ústav věd o umění a kultuře. Vedoucí práce Hynek Látal. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrobka_Berchtoldů_(Neznašov)&oldid=24290608“