Henrietta Marie Falcká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Henrietta Marie Falcká
Portrét
Narození 17. července 1626
Haag
Úmrtí 18. září 1651 (ve věku 25 let)
Sárospatak
Pohřben Katedrála svatého Michaela v Alba Iulia
Otec Fridrich Falcký
Matka Alžběta Stuartovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henrietta Marie Falcká (17. června 1626, Den Haag18. září 1651, Sárospatak) byla rodem falcká princezna, titulární rýnská falckraběnka a sňatkem hraběnka z Mukačeva.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Henrietta (Jindřiška) Marie se narodila jako třetí dcera/deváté dítě „zimního krále“ Fridricha Falckého (1596–1632) a jeho manželky, anglické princezny Alžběty Stuartovny (1596–1662). Jejími prarodiči byli z otcovy strany falcký kurfiřt Fridrich IV. Falcký a jeho manželka Luisa Juliana Oranžská, z matčiny pak anglický král Jakub I. Stuart a Anna Dánská. Světlo světa spatřila v nizozemském Haagu, kam uprchli její rodiče po ztrátě českého trůnu po bitvě na Bílé hoře.

Všestranně nadaná malá princezna vyrůstala v péči vychovatelů v Leidenu, posléze na dvoře své matky v Haagu a nakonec byla poslána na dvůr své tety z otcovy strany, bývalé braniborské kurfiřtky Alžběty Šarloty Falcké do Krosna Oderského.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

4. dubna roku 1651 se v Sárospataku provdala za Zikmunda Rákócziho (1622–1652), hraběte z Mukačeva, mladšího syna knížete Jiřího I. Rákócziho ze Sedmihradska. Oddávajícím byl samotný Jan Amos Komenský, který v té době pobýval v Uhrách. Marie Henrietta se však tomuto sňatku zuřivě bránila; v četných dopisech svému bratrovi prosila o pomoc a pochybovala o tom, zda tento manželský projekt, jenž byl dílem braniborského kurfiřta Fridricha Viléma I., je skutečně dynasticky účelný. Henrietta měla být "nemocná zármutkem" a neustále plakala. Nakonec však prosadil Fridrich Vilém svou, když uvedl všechny podstatné argumenty pro tento sňatek, totiž že Sedmihradský disponuje více než 200 služebníky a 50 dvořany i četnými pevnostmi, mimo to nechal celý svůj dům vybavit stříbrným nádobím; mezi protestantskými knížaty byl tou nejlepší partií.

Na cestě z Krosna přes Slezsko, Polsko a Uhry do Sedmihradska princeznu doprovázel brabiborský komoří Ulrich Wenzel.

Henrietta Marie však zemřela nečekaně 18. září 1651 v 25 letech věku, jen několik měsíců po svatbě, po svém příchodu do Sedmihradska, aniž by přivedla na svět dítě. Pochována byla v kostele sv. Michala ve Weißenburgu (dnešní Alba Iulia).

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Fridrich III. Falcký
 
 
Ludvík VI. Falcký
 
 
 
 
 
 
Marie Braniborsko-Kulmbašká
 
 
Fridrich IV. Falcký
 
 
 
 
 
 
Filip I. Hesenský
 
 
Alžběta Hesenská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Saská
 
 
Fridrich Falcký
 
 
 
 
 
 
Vilém I. Nasavsko-Dillenburský
 
 
Vilém I. Oranžský
 
 
 
 
 
 
Juliana ze Stolbergu
 
 
Luisa Juliana Oranžská
 
 
 
 
 
 
Ludvík z Montpensier
 
 
Šarlota Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Jacqueline de Longwy
 
'Henrietta Marie Falcká'
 
 
 
 
 
Matyáš Stuart, IV. hrabě z Lennoxu
 
 
Jindřich Stuart, Lord Darnley
 
 
 
 
 
 
Markéta Douglasová
 
 
Jakub I. Stuart
 
 
 
 
 
 
Jakub V. Skotský
 
 
Marie Stuartovna
 
 
 
 
 
 
Marie de Guise
 
 
Alžběta Stuartovna
 
 
 
 
 
 
Kristián III. Dánský
 
 
Frederik II. Dánský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Sasko-Lauenburská
 
 
Anna Dánská
 
 
 
 
 
 
Oldřich III. Meklenburský
 
 
Žofie Meklenburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Dánská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henriette Marie von der Pfalz na německé Wikipedii.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Historisch-Philosophischer Verein zu Heidelberg: Neue Heidelberger Jahrbücher. Band 14, G. Koester, 1955, S. 241 ff.
  • Sophie Ruppel: Verbündete Rivalen. Geschwisterbeziehungen im Hochadel des 17. Jahrhunderts. Böhlau Verlag Köln Weimar, 2006, S. 354 Digitalisat
  • Claudia Opitz: Höfische Gesellschaft und Zivilisationsprozess. Norbert Elias' Werk in kulturwissenschaftlicher Perspektive. Böhlau Verlag, Köln/Weimar 2005, S. 214 ff

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]