Luisa Juliana Oranžská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luisa Juliana Oranžská
Portrét
Narození 31. března 1576
Delft
Úmrtí 15. března 1644 (ve věku 67 let)
Královec
Pochován Královecká katedrála
Potomci Fridrich Falcký, Alžběta Šarlota Falcká, Ludvík Filip Falcký a Luisa Juliana Falcká
Otec Vilém I. Oranžský
Matka Šarlota Bourbonská

Princezna Luisa Juliana Oranžsko-Nasavská (31. března 1576 Delft15. března 1644 Königsberg) byla rodem oranžsko-nasavská princezna a sňatkem falcká kurfiřtka.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Luisa Juliana se narodila jako nejstarší ze šesti dcer, které vzešly za třetího manželství prince Viléma I. Oranžského (1533–1584) s princeznou Šarlotou Bourbonskou (1546–1582), dcerou vévody Ludvíka III. a Jacqueline de Longwy, hraběnky de Bar-sur-Seine. Její matka zemřela v roce 1582, když bylo Luise Julianě šest let, a otec se hned následujícího roku znovu (počtvrté) oženil s Luisou de Coligny (1555-1620), dcerou slavného admirála Coligny, vůdce francouzských hugenotů, jež mu porodila jediného syna, Frederika Hendrika (1584), pozdějšího nizozemského místodržitele. Poté, co byl Vilém I. roku 1584 zavražděn, vyrůstala Luisa Juliana se svými sestrami v Delftu u nevlastní matky.

Manželství, potomci[editovat | editovat zdroj]

Kurfiřtka Luisa Juliana von der Pfalz

Jako hlava nejvýznamnější protestantské rodiny se Luisa de Coligny snažila najít pro své nevlastní dcery vlivné manžele stejného vyznání. 23. června roku 1593 se princezna Luisa Juliana jako první ze šesti sester provdala v Dillenburgu za falckého kurfiřta Fridricha IV. (1574–1610), syna kurfiřta Ludvíka VI. Falckého a jeho manželky, princezny Alžběty Hesenské (1539–1582). Po svatbě se odebrala v doprovodu své mladší sestry Emilie Antverpiany do Heidelbergu.

Po nuzném dětství a mládí bylo zbožné kurfiřtce přivyknout relativně bohatému dvoru a manželovi, jenž se neodříkal radostí života. Manželství však bylo šťastné a Luisa Juliana se věnovala své rodině. Z manželství vzešlo osm potomků – čtyři synové a čtyři dcery, tři z nich však zemřeli v útlém dětství.

  • Luisa Juliana (1594–1640)
∞ 1612 falckrabě Johann II. von Zweibrücken-Veldenz (1584–1635)
  • Kateřina Žofie (1595–1626), zůstala neprovdána
  • Fridrich (1596–1632), falcký kurfiřt a český král (známý jako "zimní král")
∞ 1613 anglická princezna Alžběta Stuartovna (1596–1662)
∞ 1616 kurfiřt Jiří Vilém Braniborský (1595–1640)
  • Anna Eleonora (1599–1600)
  • Ludvík Vilém (*/† 1600)
  • Mořic Kristián (1601–1605)
  • Ludvík Filip (1602–1655)
∞ 1631 braniborská princezna Marie Eleonora Braniborská (1607–1675), dcera Joachima Friedricha Braniborského

Po předčasné manželově smrti (zemřel roku 1610 ve věku pouhých 36 let) byla Luisa Juliana ustavena poručnicí svého nejstaršího syna, v té době teprve čtrnáctiletého (jeho hlavním poručníkem byl však vévoda Johann II. von Pfalz-Zweibrücken). Po roce byl Fridrich prohlášen za plnoletého a Luisa Juliana jej poslala na dvůr své sestry Alžběty Flandriky do Sedanu, aby si zde doplnil vzdělání.

České dobrodružství syna Fridricha a jeho důsledky[editovat | editovat zdroj]

Když zemřel v roce 1619 císař Matyáš Habsburský, zvolily české stavy 24. srpna téhož roku jejího syna, kurfiřta Fridricha Falckého, za českého krále. Luisa důrazně, avšak bezvýsledně svému synovi radila českou korunu nepřijmout. České dobrodružství trvalo jen krátce, po jeho porážce v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu roku 1620, jedné z prvních a zároveň nejdůležitějších bitev třicetileté války, musela kurfiřtská rodina opustit Čechy. Před císařskými jednotkami, jež obsadily Rýnskou Falc, musela i Luisa Juliana se zbytkem rodiny uprchnout z vlastní země.

Luisa Juliana pak již svého syna neviděla. Odebrala se dvěma svými vnuky nejprve do Württemberska, avšak zdejší vévoda Jan Fridrich žádal, ze strachu před císařovým hněvem, aby zemi opustili. Luisa Juliana tedy přesídlila do Berlína na dvůr braniborského kurfiřta Jiřího Viléma ke své dceři Alžbětě Šarlotě, jež byla jeho manželkou. Vřavě Třicetileté války však neunikla ani tam - Braniborskem pochodovaly cizí armády a často docházelo k bezuzdnému drancování zasaženého území. Roku 1638 rozhodl Jiří Vilém o přesunutí celého braniborského panovnického dvora do Königsbergu (Královce) ve válkou nezasaženém a relativně klidném Pruském vévodství. Zde Luisa Juliana dne 15. března roku 1644 zemřela a ve zdejší katedrále byla i pochována.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]