Helga Masthoffová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Helga Niessen)
Helga Masthoffová
Helga Niessenová Masthoffová (1965)
Helga Niessenová Masthoffová (1965)
StátZápadní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo
Datum narození11. listopadu 1941 (82 let)
Místo narozeníEssen, Nacistické Německo
Výška183 cm
Držení raketypravou rukou
Dvouhra
Poměr zápasů68–33
Nejvyšší umístění6. místo (1970)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (1976)
French Openfinále (1970)
Wimbledončtvrtfinále (1970, 1974)
US Opensemifinále (1973)
Čtyřhra
Poměr zápasů38–22
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (1976)
French Openfinále (1976)
Wimbledončtvrtfinále (1968, 1971)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (1965)
French Open1. kolo (1964)
Wimbledon2. kolo (1966)
Týmové soutěže
Pohár federacefinále (1966, 1970)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 4. listopadu 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Helga Niessenová na Dutch Open 1970 v Hilversumu

Helga Masthoffová (rozená Niessenová,[1]11. listopadu 1941 Essen) je bývalá západoněmecká tenistka a držitelka několika rekordů německého fedcupového družstva. Ve své kariéře vyhrála dvanáct singlových a osm deblových turnajů. Ve světovém žebříčku byla ve dvouhře nejvýše hodnocena v roce 1970, na 6. místě.

Na Letních olympijských hrách 1968 v Mexico City, kde se tenis objevil poprvé od roku 1924 v roli ukázkového sportu, vyhrála turnaj v ženské dvouhře, spolu s Eddou Budingovou také v ženské čtyřhře a po boku Jürgena Faßbendera vybojovala stříbrnou medaili ze smíšené čtyřhry.

Představovala nejúspěšnější hráčku Spolkové republiky Německo do nástupu éry Steffi Grafové. Přes horší pohyblivost a menší razanci základních úderů přehrávala soupeřky minimem chyb. Vysoký vzrůst znamenal velký dosah na dvorci.[1]

Pohár federace[editovat | editovat zdroj]

V západoněmeckém týmu Poháru federace debutovala v roce 1965 utkáním 1. kola Světové skupiny proti Itálii, v němž skrečovala dvouhru a jediný bod Němek uhrála s Orthovou ve čtyřhře. V Poháru federace 1966 a 1970 se s družstvem probojovala do finále, z nichž vždy odešlo Německo poraženo. Poslední zápas odehrála ve čtvrtfinále Světové skupiny 1977 proti Austrálii. V soutěži nastoupila ke třiceti třem mezistátním utkáním s bilancí 23–10 ve dvouhře a 15–8 ve čtyřhře.

V rámci německého týmu je držitelkou nejvyššího počtu odehraných mezistátních střetnutí (33), celkového počtu vítězných zápasů (38) i výher ve čtyřhře (15). Celkově se zúčastnila jedenácti ročníků.[2]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na nejvyšší grandslamové úrovni si zahrála finále na French Open 1970, v němž nestačila na favorizovanou Australanku Margaret Courtovou. Spolu s Kathy Harterovou se o titul opět utkala v ženském deblu French Open 1976, kde dvojici přehrála Francouzka Gail Sherriffová Loverová se zástupkyní uruguayského tenisu Fiorellou Bonicelliovou ve třech sadách. Na svém dominantním povrchu – antuce, se navíc probojovala do semifinále Roland Garros v letech 1972 a 1974.

V letech 1972–1974 dosáhla na tři tituly z German Open bez přerušení, když v posledním případě zdolala ve finále československou hráčku Martinu Navrátilovou. Jako poražená finalistka dohrála v ročníku 1971, když nestačila na Američanku Billie Jean Kingovou.

Bud Collins ji zařadil do první světové desítky v letech 1970, 1971 a 1973.[3]

Mistrovství SRN
  • německá mistryně v ženské dvouhře: 1965, 1966, 1968, 1969, 1971, 1972, 1975–1978
  • německá mistryně v ženské čtyřhře: 1968, 1970–1974 (spoluhráčka Heide Orthová), 1975–1979 (Katja Ebbinghausová)
  • německá mistryně ve smíšené čtyřhře: 1964 (spoluhráč Sanders), 1969–1972 (Hans-Jürgen Pohmann)

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1970 French Open antuka Austrálie Margaret Courtová 2–6, 4–6

Ženská čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1976 French Open antuka USA Kathy Harterová Francie Gail Sheriffová
Uruguay Fiorella Bonicelliová
4–6, 6–1, 3–6

Tituly[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra (12)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
1. 19681014a14. října 1968 LOH – Guadalajara, Mexiko antuka USA Peaches Bartkowiczová 6–4, 6–3
2. srpen 1970 Kitzbühel, Rakousko antuka Austrálie Evonne Goolagongová 7–5, 6–3
3. 19710705a5. července 1971 Båstad, Švédsko antuka Švédsko Ingrid Lofdahlová 4–6, 6–1, 6–3
4. 19710726a26. července 1971 Benátky, Itálie antuka USA Rosie Casalsová 3–6, 6–4, 6–3
5. 19720605a5. června 1972 Hamburk, Německo antuka USA Linda Tuerová 6–3, 3–6, 8–6
6. 19730611a11. června 1973 Hamburk, Německo antuka Jihoafrická republika Pat Pretoriusová 6–4, 6–1
7. 19730709a9. července 1973 Düsseldorf, Německo antuka Austrálie Evonne Goolagongová 6–4, 6–4
8. 19740520a20. května 1974 Hamburk, Německo antuka Československo Martina Navrátilová 6–4, 5–7, 6–3
9. 19741007a7. října 1974 Madrid, Španělsko antuka Nizozemsko Tine Zwaanová 6–2, 6–4
10. 19751208a8. prosince 1975 Perth, Austrálie tráva Austrálie Lesley Turnerová 6–2, 3–6, 6–4
11. 19760412a12. dubna 1976 Monte-Carlo, Monako antuka Uruguay Fiorella Bonicelliová 6–4, 6–2
12. 19760510a10. května 1976 Bournemouth, Spojené království antuka Spojené království Sue Barkerová 5–7, 6–3, 6–2

Čtyřhra (8)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
1. 19681014a14. října 1968 LOH – Guadalajara, Mexiko antuka Německo Edda Budingová USA Rosie Darmonová
Německo Julie Heldmanová
6–3, 6–4
2. 19710503a3. května 1971 Řím, Itálie antuka Spojené království Virginia Wadeová Austrálie Lesley Turnerová
Austrálie Helen Gourlayová
5–7, 6–2, 6–2
3. 19710705a5. července 1971 Båstad, Švédsko antuka Západní Německo Heide Schildeknechtová Chile Ana María Ariasová
USA Linda Tuerová
6–2, 6–1
4. 19720605a5. června 1972 Hamburk, Německo antuka Západní Německo Heide Schildeknechtová USA Wendy Overtonová
USA Valerie Ziegenfussová
6–3, 2–6, 6–0
5. 19721127a27. listopadu 1972 Buenos Aires, Argentina antuka USA Pam Teeguardenová Chile Ana María Ariasová
Spojené království Virginia Wadeová
7–5, 6–2
6. 19730611a11. června 1973 Hamburk, Německo antuka Západní Německo Heide Schildeknechtová USA Kristien Kemmerová
Jihoafrická republika Laura Rossouwová
6-1, 6-2
7. 19741118a18. listopadu 1974 Buenos Aires, Argentina antuka Západní Německo Katja Ebbinghausová Argentina Beatriz Araujová
Argentina Raquel Giscafréová
6–0, 6–1
8. 19760412a12. dubna 1976 Monte-Carlo, Monako antuka Západní Německo Katja Ebbinghausová Francie Rosie Darmonová
Francie Gail Sherriffová
6–3, 7–5

Chronologie dvouhry na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 Celkové SR
Australian Open A A 1. kolo A A A A A A A A A A ČF A / A A 0 / 2
French Open A 2. kolo 1. kolo 2. kolo A A A F 1. kolo SF ČF SF 2. kolo ČF 3. kolo ČF 0 / 12
Wimbledon 2. kolo 3. kolo 2. kolo 1. kolo A 2. kolo A ČF 3. kolo 2. kolo A ČF A A 2. kolo A 0 / 10
US Open 2. kolo A A A A A A A A A SF A A A A A 0 / 2
SR 0 / 2 0 / 2 0 / 3 0 / 2 0 / 0 0 / 1 0 / 0 0 / 2 0 / 2 0 / 2 0 / 2 0 / 2 0 / 1 0 / 2 0 / 2 0 / 1 0 / 26
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Helga Niessen Masthoff na anglické Wikipedii a Helga Masthoff na francouzské Wikipedii.

  1. a b LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. S. 165–166. 
  2. Team Profile | Germany [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. Collins, Bud. The Bud Collins History of Tennis: An Authoritative Encyclopedia and Record Book. New York, N.Y: New Chapter Press, 2008. ISBN 0-942257-41-3. S. 695, 703–4. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]