Helena Johnová
| Helena Johnová | |
|---|---|
 Helena Johnová, 1948 | |
| Narození | 22. ledna 1884 Soběslav  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. února 1962 (ve věku 78 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Univerzita užitého umění ve Vídni Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | sochařka, keramička, profesorka, učitelka a typografka |
| Příbuzní | PhDr. Helena Johnová (1926-2006) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Helena Johnová (22. ledna 1884, Soběslav[1] - 14. února 1962, Praha) byla česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Praze jako prostřední ze tří dětí v rodině Jana Johna, profesora na české reálce v Táboře (později profesorem a ředitelem české reálky v Praze na Starém Městě). a jeho manželky, Ludoviky, rozené Fiedlerové (*1854).[2][3] V letech 1899–1907 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, zprvu nastoupila jen do ženských kursů vyšívání Idy Krauthové a malby květin Emilie Krostové, později byla řádnou studentkou školy, žačkou Jakuba Schikanedera a Josefa Schussera. Ve studiu pokračovala (1909–1911) ve Vídni na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru pro keramiku profesora Michaela Powolného. V porcelánce ve Waldenburgu a na keramické škole v Bechyni absolvovala praxi.
V roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré. V roce 1908 se v Praze podílela na založení uměleckého družstva Artěl, ve kterém se svými přáteli V. H. Brunnerem, Janem Konůpkem, Pavlem Janákem, V. V. Štechem a Aloisem Dykem působila pouze do roku 1919. Z umělkyň byla v družstvu činná mj. také Marie Teinitzerová, obě zaujímaly významné postavení, jejich aktivity měly „oživit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“, obnovit umělecké hodnoty rukodělné práce a řemesla, vytvořit vlastní styl dekoru. Johnová také roku 1911 spoluzaložila a do roku 1918 vedla keramické dílny ve Vídni a byla schopnou podnikatelkou. Své výrobky prezentovala na mezinárodních výstavách nejen za Artěl, ale i za Rakousko, za což ji čeští vlastenci kritizovali.
Po roce 1918 přesídlila do ČSR. Uměleckoprůmyslová škola v Praze se po vzoru vídeňském snažila dosáhnout postavení „Vysoké školy dekorativního umění“, posílila svou autonomii a sestavila pedagogický sbor z významných výtvarníků. Vedl ji rektor a do pedagogického sboru přišly osobnosti jako Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Jan Kotěra a Helena Johnová, která zde roku 1919 založila ateliér keramiky - „speciálku keramiky“. Vybudovala velkou keramickou dílnu s pecí a byla také jmenována profesorkou. V roce 1935 byla předčasně penzionována, vymohla si alespoň bezplatné užívání keramické dílny, kterou vybudovala. Pokračovala v práci za podpory svého mecenáše, rytíře Bartoně z Dobenína.
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
V počátku své tvorby se nechala ovlivnit jak lidovou keramikou, tak soudobou vídeňskou keramickou tvorbou, vycházející ještě z geometrické secese Wiener Werkstätte. Později se styl jejích prací měnil k větší tvarové kázni, ale toto krátké období funkcionalismu vystřídalo art deco. Po roce 1925 se více věnovala monumentální plastice a sochařskému portrétu a používala výrazné barevné glazury. Práce Heleny Johnové také dokládají úspěchy žen v oblasti designu a módy, v oborech mimo sféru „vysokého“ umění.
Výběr díla[editovat | editovat zdroj]
- Fontána s vodotryskem v zahradě Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Originál z let 1938–1939, umístěný zde s novou zdí a pergolou při příležitosti výstavy „Za novou architekturu“ roku 1940.
- Kohout, plastika, depozitář Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni[4]
- Sošky, kachlová kamna, velký zelený krb, aj. vybavení interiéru zámku Nové Město nad Metují (kolem roku 1910).
- Keramické práce v rezidenci pražského primátora, Mariánské náměstí, Praha 1.
- Keramické plastiky Alegorie blesku a Půlakt v Galerii hl. m. Prahy.
- Keramické plastiky a vázy - Uměleckprůmyslové museum v Praze
- Portrét slečny Buriánové, busta z pestrobarevně glazované keramiky, Moravská galerie v Brně
- Tři keramické plastiky, Museum für angewandte Kunst, Vídeň
- Král David hrající na harfu
- Velký keramický Betlém pro chrám sv. Víta v Praze, zůstal nedokončený (r. 1938).
Prameny[editovat | editovat zdroj]
- Centrum dokumentace Uměleckoprůmyslového muzea v Praze: v depozitářích je uloženo mnoho cenných písemných pramenů i obrazového materiálu.
Připomínání[editovat | editovat zdroj]
- V roce 1987 Jana Horneková v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze uspořádala monografickou výstavu Helena Johnová“.
- V roce 2022 byl Heleně Johnové v rodné Soběslavi odhalen pomník, jehož autorem je absolventka Ateliéru keramiky a porcelánu Quynh Trang Tran z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Soběslav
- ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského policejního ředitelství
- ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
- ↑ [1]
- ↑ SOBĚSLAV, Město. V Soběslavi je pomník věnovaný rodačce Heleně Johnové. www.musobeslav.cz [online]. [cit. 2022-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-12.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jana Horneková-Alena Adlerová: Helena Johnová katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, UPM Praha 1987
- Jarmila Novotná: Keramika Heleny Johnové, katalog výstavy ze sbírek uměleckoprůmyslového odboru MG v Brně, MG Brno 1981
- Antonín Novotný: Helena Johnová, nakladatel Vladimír Žikeš, Praha 1940
- Jaromír Pečírka: Helena Johnová, katalog výstavy, Nová síň ve Voršilské ulici, SČVU Praha 1960
- Andrea Březinová: Helena Johnová, in: Ceramics Art, Vol.1, No. 4 2002, s. 27-36.
- Jiří Hořava:První dáma české keramiky, nakladatelství Měsíc ve dne, České Budějovice 2016
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helena Johnová
- Medailon na stránkách Moravské galerie v Brně[nedostupný zdroj]
- Helena Johnová v informačním systému abART
