Jaroslav Horejc
| Jaroslav Horejc | |
 | |
| Narození |
15. června 1886 Praha  Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí |
3. ledna 1983 (ve věku 96 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | pedagog a sochař |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Horejc (15. června 1886, Praha[1] − 3. ledna 1983, Praha[2]) byl československý sochař, návrhář uměleckořemeslných předmětů, přední představitel dekorativismu, a výtvarný pedagog.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Praze ve Vyšehradské ulici jako druhé ze tří dětí hodináře Aloise Horejce (1853–1927) a jeho ženy Františky, rozené Suché (*1859). (Nejmladší sestra zemřela předčasně, bratr v 36 letech.)[3] Ve čtrnácti letech ho rodiče přivedli do litografické dílny, odkud po několika týdnech odešel do učení na gravírníka (rytce kovu) a cizeléra na Odborné škole pro klenotníky, zlatníky, stříbrníky, ryjce kovu a pasíře v Praze. Ve volném čase navštěvoval kurzy dalších řemesel. V letech 1906 až 1910 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u E. Nováka, Stanislava Suchardy a Josefa Drahoňovského. Pro zajištění financí pracoval při studiu jako štukatér při výzdobě novostaveb.
V roce 1918 byl na Uměleckoprůmyslové škole jmenován profesorem, vedl ateliér pro umělecké zpracování kovů. V roce 1948 odešel do důchodu, ale zůstal i nadále umělecky činným. V letech 1943 - 1983 bydlel a pracoval v Podskalí v domě čp. 386/II na rohu Trojické ulice a Rašínova nábřeží, kde je umístěna jeho pamětní deska s bronzovou portrétní bustou. Byl členem pražské zednářské lóže Sibi et posteris[4]
Je pohřben na Olšanských hřbitovech (část 004, oddělení 10, číslo hrobu 128).
Spolková činnost[editovat | editovat zdroj]
- člen sdružení Artěl (od 1909)
- člen Spolku výtvarných umělců Mánes (od 1911)
- člen Svazu československého díla (od 1914)
- člene pražské zednářské lóže Sibi et posteris[5]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Roku 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem
- Byl nositelem Řádu práce[2]
.jpg)
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Je předním představitelem českého art deca. Jeho rané práce stylem vycházejí ze secese, brzy se přiklonil k novoklasicismu a vytvořil si charakteristickou stylizaci protáhlé a přitom zavalité lidské figury s oválným obličejem, štěrbinovýma očima a úzkým nosem (Orfeus). Často spolupracoval s architekty.
Příklady výtvarných děl[editovat | editovat zdroj]
- kamenné domovní znamení U kamenného stolu na novostavbě domu čp. 550/II v Praze na Karlově náměstí (1911)
- Dvě travertinové alegorické sochy žen pro fasádu budovy čp. 376/II Ministerstva zdravotnictví v Zítkových sadech a jedna socha na spojující zdi budovy čp. 375/II Ministerstva práce a sociálních věcí na Palackého náměstí v Praze (architekt Bohumil Hübschmann), Praha 2 (1929)
- Dřevěná oltářní plastika v Kůrové kapli katedrály Sv. Víta, Praha (1929)[6]
- Poslední soud - plastika pro schodiště kolumbária, Husův sbor (Vinohrady) v Praze 2, (počátek 40. let)
- Reliéf Madony s dítětem na náhrobku rodiny Bedřicha Spáčila na kroměřížském hřbitově[7]
- Výzdoba katedrály sv. Víta v Praze: dřevořezby pro oltář a vstupní mříže s figurálními motivy z legendy o sv. Ludmile pro kapli sv. Ludmily rodiny Bartoňů z Dobenína (arch. Kamil Hilbert)
Umělecké mříže[editovat | editovat zdroj]
- mříž jižního portálu katedrály Sv. Víta v Praze (1930–1955)[6]
- mříž kaple sv. Ludmily v katedrále sv. Víta (1938)[6]
- mříž v Baťově vile ve Zlíně (rekonstrukce Jan Kotěra, 1918)
- mříž ve vile architekta Františka Kavalíra Na Kavalírce v Praze 5 (1926)
- mříž a tři alegorické plastiky pro schodiště budovy Tabákové režie v Praze (1929)
- mříž pro kapli s hrobem Jana Ámose Komenského v Naardenu, Nizozemí (1937)[8]
Umělecké řemeslo[editovat | editovat zdroj]
- Od roku 1912 se věnoval návrhům keramiky, skla, broží a hraček pro pražský Artěl. Pro Artěl navrhl v roce 1922 tvz. Pražský pohár u příležitosti vzniku tzv. Velké Prahy, realizovala jej sklářská firma Johann Oertel & Co. z Nového Boru.
- Pro firmu J. & L. Lobmeyr's Neffe Stefan Rath z Kamenického Šenova (pobočky vídeňské firmy J. & L. Lobmeyr) navrhl čtyři skleněné broušené poháry, které patří k nejpozoruhodnějším příspěvkům českého sklářství 20. let 20. století. Jedná se o poháry Bakchus / též název Víno (1920–1921), Kanaan, země blahobytu a plodů / též název Podzim nebo Bohatství přírody (1922), Tanec (1923), Tři bohyně / též název Paridův soud (1924)[9]. Tyto poháry byly oceněny Grand Prix v kategorii skla na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925.
- Pro československý pavilon tamtéž navrhoval s Pavlem Janákem lustry, které po skončení výstavy Československý stát věnoval Mezinárodní organizaci práce v Ženevě pro interiéry jejich nově budovaného ředitelství (dnes sídlo Mezinárodní obchodní organizace). V roce 1937 realizoval obří skleněný reliéf na téma Země a lidé, původně navržený pro Palác národů v Ženevě, který nikdy nebyl do Ženevy doručen a dnes je ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
- Pro organizaci Sokol navrhl skleněný pohár s postavou sokolníka pro delegaci jugoslávské sokolské župy na Všesokolském sletu v roce 1920. V roce 1932 navrhl medaili pro Závody československé obce sokolské, která se používala pro ocenění Sokola až do začátku druhé světové války. V roce 1948 navrhl pamětní medaili XI. všesokolského sletu v Praze. V roce 1933 navrhl plaketu lyžařských přeborů Slávie.
Jiné[editovat | editovat zdroj]
- Navrhoval pamětní medaile a mince: desetikoruna (1928–1933), dvacetikoruna (1933–1934)
- V roce 1930 navrhl zednářské klenoty činovníků pražské zednářské lóže Sibi et Posteris
- Je autorem návrhu figury Golema z filmu Císařův pekař - Pekařův císař z roku 1952
- S Jaroslavem Křičkou spolupracoval jako výtvarník na tanečním představení Anky Čekanové (1928)[10]
Dílo Jaroslava Horejce je zastoupeno ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Národního muzea, Galerie hl. m. Prahy,[11] Moravské galerie v Brně, muzea keramiky v Bechyni, MAK - Rakouského muzea pro užité / současné umění ve Vídni, Metropolitního muzea umění v New Yorku,[12] Muzea dekorativních umění v Paříži,[13] Musea skla v Corningu[9] v USA, ve sbírce Tomáše Hejtmánka[14] a dalších.
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 1934 100 kreseb Jaroslava Horejce, Krásná jizba Družstevní práce, Praha
- 1971 Jaroslav Horejc: Výběr z díla, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha
- 1976–1977 Jaroslav Horejc: Sochařské dílo, Staroměstská radnice, Praha
- 1982 Jaroslav Horejc: Výběr z kreseb, Malá galerie sbírky moderního sochařství, Praha–Zbraslav
- 2015 Jaroslav Horejc: Ve znamení Merkura, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Kabinet kresby, grafiky a fotografie, Náchod
- 2015–2016 Jaroslav Horejc 1886–1983 (Nejen sochař), Arthouse Hejtmánek, Praha
- 2016–2017 Jaroslav Horejc: Mistr českého Art deca, Galerie hlavního města Prahy - Dům U Kamenného zvonu
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matrika narozených, P. Marie Sněžná, 1884–1896, snímek 77
- ↑ a b Dálnopisem, poštou, telefonem. Rudé právo. 5. 1. 1983, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, Alois Horejc, 1853
- ↑ https://www.freeglobe.cz/Articles/2980-seznam-svobodnych-zednaru-csr-961-clenu-prvorepublikovych-lozi.aspx
- ↑ https://www.freeglobe.cz/Articles/2980-seznam-svobodnych-zednaru-csr-961-clenu-prvorepublikovych-lozi.aspx
- ↑ a b c ZAHRADNÍČKOVÁ, Iva. Práce Jaroslava Horejce pro Pražský hrad. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Alena Pomajzlová. Dostupné online.
- ↑ MARKÉTA MERCOVÁ, VLASTIMIL SOCHOR. Kroměřížský hřbitov. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2001. 74 s.
- ↑ Jaroslav Horejc: Model mříže pro Naarden. Pestrý týden. 13. 3. 1937, s. 4. Dostupné online.
- ↑ a b Corning Glass Museum, Jaroslav Horejc: Paridův soud
- ↑ Skupina A. Čekanové. Pestrý týden. 17. 3. 1928, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Galerie hl. m. Prahy: Horejc Jaroslav
- ↑ Metropolitní muzeum, Jaroslav Horejc: Pohár Podzim
- ↑ Musée des arts décoratifs, Jaroslav Horejc: Váza Tanec
- ↑ [1]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 198
- HORNEKOVÁ, Jana, Jaroslav Horejc. Výběr z díla. Praha, 1971.
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 282.
- BAŤKOVÁ, Růžena, Umělecké památky Prahy, díl 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1999.
- MALÁ, Olga, LEHMANNOVÁ, Martina, NEUMANNOVÁ, Eva, HNÍDKOVÁ, Vendula, Jaroslav Horejc (1886–1983). Mistr českého art deca. Praha 2016.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Horejc ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Horejc
- Jaroslav Horejc v informačním systému abART
- Galerie hl.m.Prahy [2]
- [3]
- Jaroslav Horejc − stránky věnované tomuto umělci (ve výstavbě)
