Heimie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHeimie
alternativní popis obrázku chybí
Květy heimie vrbolisté
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď kyprejovité (Lythraceae)
Rod heimie (Heimia)
Link, 1822
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heimie[1] (Heimia) je rod rostlin z čeledi kyprejovité. Jsou to převážně keře s jednoduchými listy a žlutými pravidelnými květy. Rod zahrnuje 3 druhy a je rozšířen v Americe od nejjižnějších oblastí USA po Argentinu. Heimie vrbolistá je používána v Mexiku jako halucinogen a má význam v tradiční medicíně.

Heimie vrbolistá

Popis[editovat | editovat zdroj]

Heimie jsou polokeře, keře a malé stromy dorůstající výšky do 4 metrů. Zpravidla jsou již od báze bohatě větvené. Mladé větévky jsou čtyřkřídlé až téměř oblé, zelené, lysé. Listy jsou jednoduché, celokrajné, krátce řapíkaté nebo přisedlé, vstřícné, přeslenité nebo téměř střídavé, někdy s palisty. Květy jsou pravidelné, šestičetné, krátce stopkaté nebo přisedlé, jednotlivé v úžlabích listů. Kalich je tvořený 6 laloky a nasedá na kuželovité nebo zvonkovité květní lůžko. Koruna je jasně žlutá, opadavá, složená ze 6 volných, okrouhlých až obvejčitých, lehce svraskalých korunních lístků, přirostlých mezi laloky kalicha. Tyčinek je většinou 12 (řidčeji od 8 do 18), jsou volné, vyčnívající, s dlouhými nitkami. Semeník je přisedlý, kulovitý. Obsahuje většinou 4, řidčeji 3 nebo až 6 komůrek s mnoha vajíčky. Čnělka je dlouhá, zakončená hlavatou bliznou. Plodem je podlouhlá nebo kulovitá, pouzdrosečná tobolka, obklopená vytrvalým kalichem a pukající většinou 4 chlopněmi. Obsahuje mnoho drobných semen.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod heimie zahrnuje 3 druhy. Je rozšířen výhradně v Americe od jižního Texasu po střední Argentinu a na Jamajce.[4][5] Nejrozšířenějším druhem rodu je heimie vrbolistá (H. salicifolia), jejíž rozšíření pokrývá celý areál rodu. Druh H. apetala (syn. H. myrtifolia) se vyskytuje v jižní Brazílii, Paraguayi, Uruguayi a Argentině,[3] H. montana roste v jižní Bolívii a severovýchodní Argentině.[2] Některé druhy (H. salicifolia, H. apetala) byly zavlečeny i do jiných částí světa, např. do Austrálie, Jihoafrické republiky, Číny a na Azorské ostrovy.[6][7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti bylo rozlišováno několik dalších středoamerických druhů, které byly ztotožněny s H. salicifolia. Nejblíže příbuzným rodem je podle výsledků fylogenetických studií rod Rotala (kolovka) s výskytem primárně ve Starém světě a pouze několika druhy v Americe.[8]

Druh H. apetala byl v minulosti často uváděn jako H. myrtifolia, případně v rodu Nesaea jako N. myrtifolia.[9]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Heimie vrbolistá má důležitou úlohu v mexické tradiční medicíně. Substance získaná fermentací listů je v Mexiku používána jako halucinogen, známý pod názvem sinicuiche. Účinnými látkami jsou chinolisidinové alkaloidy (lythrin, kryogenin, lyfolin, nesidin)[10][11] Odvar z natě je účinný proti bakterii břišního tyfu (Salmonella typhi).[12] U některých obsažených alkaloidů byl prokázán antimalarický účinek.[13] Vertin, hlavní alkaloid obsažený v této rostlině, má protizánětlivé účinky.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  2. a b NOVARA, Lázaro Juan; GÓMEZ, Silvia E. Flora del Valle de Lerma. Lythraceae. Aportes botánicos de Salta. Sep. 1994, čís. 23. ISSN - 506X 0327 - 506X. 
  3. a b GRAHAM, Shirley A. Flora de Veracruz. Lythraceae. [s.l.]: Instituto de Ecologia, 1991. ISBN 968-7213-18-3. (španělsky) 
  4. RZEDOWSKI, Graciela Calderón; RZEDOWSKI, Jerzy. Flora fanerogámica del Valle del México. [s.l.]: Instituto de Ecologia, 2001. ISBN 978-607-7607-36-6. (španělsky) 
  5. ACEVEDO-RODRÍGUEZ, Pedro; STRONG, Mark T. Catalogue of seed plants of West Indies. Smithsonian Contributions to Botany. 2012, čís. 98. Dostupné online. 
  6. RANDALL, R.P. The introduced flora of Australia and its weed status. [s.l.]: CRC for Australian Weed Management, 2007. ISBN 978-1-920932-60-2. (anglicky) 
  7. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  8. GRAHAM, Shirley A. et al. Phylogenetic analysis of the Lythraceae based on four gene regions and morphology. International Journal of Plant Sciences. 2005, čís. 166(6). Dostupné v archivu pořízeném dne 23-09-2015. 
  9. GRAHAM, Shirley A.; GANDHI, Kanchi. Nomenclatural changes resulting from the transfer of Nesaea and Hionanthera to Ammannia (Lythraceae). Harvard Papers in Botany. 2013, čís. 18(1). Dostupné online. 
  10. SCHULTES, Richard Evans; HOFMANN, Albert; RÄTSCH, Christian. Plants of the Gods. Vermont: Healing Arts Press, 1957. ISBN 0-89281-979-0. (anglicky) 
  11. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. (česky) 
  12. DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7. (anglicky) 
  13. RUMALLA, C.S. et al. Alkaloids from Heimia salicifolia. Phytochemistry. May 2008, čís. 69(8). 
  14. SAROYA, Amritpal Singh. Herbalism, Phytochemistry and Ethnopharmacology. Enfield: Science Publishers, 2011. ISBN 978-1-57808-697-9. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]