Heřman z Nostic-Rienecku
| Heřman hrabě z Nostic-Rienecku | |
|---|---|
 C. k. generálmajor hrabě Heřman Nostic-Rieneck (1851, litografie, Josef Kriehuber) | |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1866 – 27. prosince 1895 | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1842 – 27. prosince 1895 | |
| Panovník | Ferdinand I., František Josef I. |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství  Rakousko-Uhersko |
| Doba služby | 1829–1867 |
| Hodnost | rytmistr, plukovník (1849), generálmajor (1851), polní podmaršál (1859), generál jezdectva (1892) |
| Bitvy/války | Maďarská revoluce 1848–1849 |
| Narození | 29. července 1812 Trmice Rakouské císařství |
| Úmrtí | 27. prosince 1895 (ve věku 83 let) Praha Rakousko-Uhersko |
| Choť | (1839) Vilemína Františka z Auerspergu (1813–1886) |
| Rodiče | Jan Nepomuk z Nostic-Rienecku (1768–1840) a Antonie Schliková (1783–1830) |
| Děti | 1. Albert Karel (1843–1929) 2. Karel (1849–1919) |
| Příbuzní | bratr: Albert z Nostic-Rienecku (1807–1871) bratr: Zikmund z Nostic-Rienecku (1815–1890) tchán: Karel Vilém II. z Auerspergu švagr: Karel Vilém z Auerspergu švagr: Adolf z Auerspergu synovec: Jan z Nostic-Rienecku (1847–1915) synovec: Václav Koc z Dobrše (1842–1912) neteř: Marie Antonie Gabriela, provd. Silva-Tarouca (1863–1934) |
| Profese | důstojník |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | Vojenský záslužný kříž 3. třídy, rytíř Vojenského řádu Marie Terezie, ruský Řád sv. Anny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heřman hrabě z Nostic-Rienecku (německy Hermann Graf von Nostitz-Rieneck, 29. července 1812, Trmice – 27. prosince 1895, Praha) byl český šlechtic z rodu Nosticů a generál rakouské císařské armády. V armádě sloužil od roku 1829, jako vyšší důstojník se vyznamenal během potlačení revoluce v Uhrách. Později působil jako velitel na různých místech monarchie a nakonec dosáhl hodnosti c. k. generála jezdectva (1892).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Trmicích do početné rodiny vojevůdce napoleonských válek Jana Nepomuka z Nostic (1768–1840)[1] z falknovské rodové větve Nosticů.[2][3] Matka Antonie (1783–1830) pocházela z rodu Šliků.
Do armády vstoupil v roce 1829, od roku 1833 sloužil jako rytmistr u jezdeckého pluku svého otce. V roce 1842 byl jmenován c. k. komořím, vyznamenal se během bojů v Uhrách (1848–1849) a v roce 1849 dosáhl hodnosti plukovníka. Za svou účast na potlačení uherské revoluce získal Vojenský řád Marie Terezie a ruský Řád sv. Anny. V roce 1851 byl povýšen na generálmajora a jako polní podmaršál (1859) byl velícím generálem v Záhřebu. V letech 1862–1864 sloužil v Čechách a poté byl velitelem v Sedmihradsku. V roce 1866 byl jmenován c. k. tajným radou a o rok později odešel do výslužby. Mimo aktivní službu dosáhl ještě v roce 1892 hodnosti generála jezdectva.[4]
V roce 1839 se v Praze oženil s princeznou Vilemínou Františkou z Auerspergu (1813–1886), dcerou Karla Viléma II. a sestrou významných politiků Karla Viléma a Adolfa Viléma z Auerspergu. Z jejich manželství pocházeli dva synové, starší Albert Karel (1843–1929) sloužil též v armádě a zastával vysoké funkce u dvora.[5]
Heřmanův starší bratr Albert František (1807–1871) byl významným politikem v Čechách a třikrát zastával funkci nejvyššího maršálka Českého království. Další bratr Zikmund (1815–1890) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti podplukovníka. Vysokých hodností v armádě a u dvora dosáhli Heřmanovi synovci Jan z Nostic-Rienecku (1847–1915) a Václav Koc z Dobrše (1842–1912).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999), s. 437 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Rodokmen rodu Nosticů dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Nosticů dostupné online
- ↑ Hodnostní postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; s. 128 dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 342–343 ISBN 978-80-85955-39-2
