Jan z Nostic-Rienecku
| Jan Vilém hrabě z Nostic-Rienecku | |
|---|---|
 Erb rodu Nostic-Rieneck | |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1900 – 15. října 1915 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Annunziaty | |
| Ve funkci: 1900 – 1915 | |
| Předchůdce | Ladislaus Pejacsevich |
| Nástupce | Friedrich Wurmbrand-Stuppach |
| První komorník arcivévody Leopolda Ferdinanda | |
| Ve funkci: 1895 – 1897 | |
| Vychovatel arcivévodů Františka Ferdinanda a Otty | |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1875 – 15. října 1915 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství,  Rakousko-Uhersko |
| Doba služby | 1864–1900 |
| Hodnost | generálmajor (1902), polní podmaršál (1911) |
| Bitvy/války | Prusko-rakouská válka |
| Narození | 6. dubna 1847 Baja Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. října 1915 (ve věku 68 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
| Choť | (1885) Mauritia z Walderdorffu (1861–1949) |
| Rodiče | Zikmund z Nostic-Rienecku (1815–1890) Jindřiška z Uechtritzu (1820–1909) |
| Děti | 1. Eleonora (1886–1922) 2. Wanda (* 1887) 3. Alžběta (1893–1983) |
| Příbuzní | děd: Jan Nepomuk z Nostic-Rienecku (1768–1840) babička: Antonie Josefa Schliková (1783–1830) zeť: Ferdinand z Attemsu (* 1885) zeť: Karel Ledóchowski-Thun (1891–1971) |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | Řád železné koruny I. třídy (1910) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Vilém Heřman hrabě z Nostic-Rienecku (Johann Wilhelm Hermann Graf von Nostitz-Rieneck) (6. dubna 1847, Baja, Uhersko – 15. října 1915, Vídeň) byl český šlechtic, generál rakousko-uherské armády a dvořan. V armádě sloužil od sedmnácti let a nakonec dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršálka. Souběžně se uplatnil ve službách u císařského dvora a mimo jiné byl vychovatelem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Uhrách jako starší syn c. k. podplukovníka hraběte Zikmunda z Nostic (1815–1890) z falknovské větve šlechtického rodu Nosticů.[1] Byl potomkem vojevůdce napoleonských válek Jana Nepomuka z Nostic (1768–1840).[2]
Do armády vstoupil jako kadet v roce 1864 a v roce 1866 se již jako nadporučík zúčastnil prusko-rakouské války. V roce 1875 byl jmenován c. k. komořím a byl přidělen ke dvoru arcivévody Karla Ludvíka, kde byl vychovatelem jeho synů Františka Ferdinanda a Otty. Později byl prvním komorníkem arcivévody Leopolda Ferdinanda (1895–1897) a nakonec se stal nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Annunziaty (1900–1915). V aktivní službě dosáhl hodnosti plukovníka a v roce 1900 byl penzionován. Mimo aktivní službu ale později dosáhl ještě hodností generálmajora (1902) a polního podmaršála (1911).[3] V roce 1900 byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1910 získal Řád železné koruny I. třídy.
Manželství a potomstvo
[editovat | editovat zdroj]Dne 18. listopadu 1885 se Wiesbadenu oženil s hraběnkou Mauritií z Walderdorffu (1861–1949), dámou Řádu hvězdového kříže. Manželé měli tři dcery
- Nejstarší dcera Eleonora (1886–1922) se provdala za hraběte Ferdinanda z Attemsu (* 1885), který si po ovdovění vzal její mladší sestru Wandu (* 1887). Manželé byli v lednu 1946 v Jugoslávii prohlášeni za nezvěstné.
- Nejmladší dcera Alžběta (1893–1983) byla manželkou hraběte Karla Ledóchowskiho-Thuna (1891–1971), který působil ve státních službách v Salcburku a proslul také jako genealog a heraldik.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodokmen rodu Nosticů dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999), s. 437 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Hodnostní postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; s. 128 dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 343–344 ISBN 978-80-85955-39-2
