H-System

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
H-System
Právní forma akciová společnost
Založeno 1993
Osud konkurzní řízení
Zakladatel Petr Smetka
Sídlo Praha
Rozsah působení výstavba levných rodinných domů
Poznámky veliká kauza 90. let 20. století
Zánik 1997
Některá data mohou pocházet z datové položky.

H-System byl v letech 1993–1997 stavební projekt společnosti H-SYSTEM a.s., jenž zkrachoval. Sliboval výstavbu levných bytů a rodinných domků v obcích Horoměřice, Statenice, Lichoceves a Velké Přílepy severozápadně od Prahy. První zákazníci (asi 30) skutečně levné bydlení získali, většina (asi 1000) však ne. Společnost v roce 1997 kvůli špatnému finančnímu vedení zkolabovala a o rok později padla do konkurzu. Konkurzní podstata, kterou tvořily zejména stavební pozemky o výměře větší než 1 milion m² byla v průběhu let 2001-2013 vytunelována a přibližně tisíc zákazníků, přišlo o vložené peníze.

Činnost H-Systemu[editovat | editovat zdroj]

Společnost se na trhu objevila v roce 1993, kdy spustila reklamní kampaň na levné bydlení. Každý ze stovek zákazníků zaplatil v průměru milión korun. Vedení H-Systému následně začalo převádět peníze na další firmy, které ovládalo, či s jejich pomocí splácelo dluhy. Teoreticky měli klienti své domy obdržet do 2 až 3 let od podepsání smlouvy, ale na podzim roku 1997 firma zkrachovala. Firma za dobu své existence stihla dokončit asi jen 30 rodinných domků.

Trestní stíhání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 bylo zahájeno stíhání pachatelů. V roce 2004 byl hlavní viník Petr Smetka pravomocně odsouzen na 12 let [1][2] a další dva obvinění dostali podmíněný trest. V roce 2012 byla Smetkovi zamítnuta žádost o podmíněné propuštění. V lednu 2013 soud po 14 letech zastavil stíhání dalších tří obviněných, zatím nepravomocně odsouzených k podmínečnému trestu, pro neúměrnou dobu trestního řízení na základě amnestie prezidenta republiky, která se týká trestních řízení delších než 8 let s trestní sazbou do 10 let.[3]

Další osud projektu[editovat | editovat zdroj]

Celkem bylo projektem poškozeno 1160 rodin ucházejících se o byty.[4]

V roce 1998 v reakci na vyhlášení konkursu na společnost H-System vzniklo stavební bytové družstvo Svatopluk, do kterého v té době vstoupilo 750 podvedených klientů vytunelované firmy, tedy většina. SBD Svatopluk se dohodlo s prvním správcem konkurzní podstaty H-Systemu na záchranném plánu dostavby v lokalitách zkrachovalého projektu a pod státním dozorem investovalo do dostaveb 220 milionů korun, dohromady postavilo 130 domů a bytů.

Ve Velkých Přílepech, kde šlo o rodinné, nikoliv bytové domy, stačili lidé do konce roku 2012 své nemovitosti odkoupit, takže se jich dražba nedotkla, pouze jeden dům byl prodán bez vědomí jeho obyvatel za pětinovou hodnotu společnosti CIB Property.[5]

55 takto dostavěných domů v Horoměřicích podle záměru správkyně konkurzní podstaty ohlášeného na podzim 2012 mělo být vydraženo, takže obyvatelům hrozilo, že pokud za své domy v dražbě potřetí nezaplatí, přijdou o ně. V době krachu H-Systemu byly z domů v Horoměřicích vybudovány jen základové desky, do dražby však byly zahrnuty celé domy dobudované nákladem SBD Svatopluk. Cena nedostavěných domů i s pozemky byla podle SBD Svatopluk zhruba 25 milionů Kč, po dostavbě 122 milionů Kč, vyvolávací cena v dražbě byla 62 milionů Kč. Lidé v Horoměřicích v letech 2010 a 2012 údajně nevyužili nabídky správkyně konkurzní podstaty Ištvánkové k odkupu nemovitostí v přímém prodeji mimo dražbu podle znalecky odhadnutých cen s možností odečtení zhodnocení.[5] SBD Svatopluk nemá své zástupce ve věřitelském výboru. SBD uvádí, že přišlo se solidní nabídkou odkupu nemovitostí, ale správkyně konkursní podstaty tvrdí, že nabídka byla tak nízká a nekvalitně zpracovaná, že ji věřitelský výbor odmítl.[5] Městský soud v Praze nejprve vyhověl žalobě správce konkurzní podstaty Josefa Monsporta, který požadoval, aby se 60 bytů v Horoměřicích stalo součástí konkurzní podstaty a obyvatelé je vyklidili. Vrchní soud v Praze však jeho rozhodnutí zrušil a vrátil případ k rozhodnutí městskému soudu. Klíčové pro toto rozhodnutí bylo svědectví Karla Kudláčka, prvního správce konkursní podstaty. 8. ledna 2015 Městský soud v Praze prostřednictvím soudkyně Nataši Reichlové zamítl žalobu Josefa Monsporta, který požadoval, aby se 60 bytů v Horoměřicích stalo součástí konkurzní podstaty a obyvatelé je vyklidili. Soudkyně konstatovala, že kdyby nemovitosti nebyly dostavěny, zimu by bývaly nepřežily a dnes by se nebylo o co soudit. Josef Monsport to označil za rozhodnutí poškozující zájmy drtivé většiny ostatních klientů H-Systemu, kteří nebydlí a očekávají co nejvyšší výnos z prodeje majetku v konkurzní podstatě.[4]

V rozhovoru s novináři v roce 2014 senátor Jiří Čunek uvedl, že v rámci konkursu na H-systém došlo pravděpodobně k druhé vlně tunelování - majetek byl věřitelským výborem rozprodaný pod cenou a okradení klienti H-systému tak byli okradení ještě jednou. Navíc dochází ze strany věřitelského výboru ke snaze neuznat pohledávky vzniklé dostavbou nemovitostí bývalých klientů H-systému na vlastní náklady a k jejich násilnému vystěhování.[6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stenografický zápis 50. schůze, 17. ledna 2013 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2013-01-13, [cit. 2014-06-23]. Dostupné online.  
  2. H-Systém, zločin a trest. Rádio Praha [online]. 2004-02-20 [cit. 2014-06-23]. Dostupné online.  , Zdeněk Vališ
  3. Soud kvůli amnestii zastavil stíhání tří představitelů vytunelovaného H-Systemu. novinky.cz [online]. 2013-01-10 [cit. 2014-06-23]. Dostupné online.  , Jiří Hardoš, ČTK, Právo
  4. a b Hana Válková: Lidé z bytů po H-Systemu se nemusí vystěhovat, vyhráli spor u soudu, idnes.cz, 8. 1. 2015
  5. a b c Oběti H-Systemu mají zaplatit potřetí. Jinak přijdou o střechu nad hlavou, Novinky.cz, 4. 4. 2013, Jakub Svoboda, ČTK, Právo
  6. NEUMANNOVÁ, Jana. Nekonečný příběh H-systému. ČT1 [online]. 2013-05-16 [cit. 2014-06-23]. Dostupné online.  
  7. Čunek děsí klienty firmy H-System: Zaplatili za byty, teď jim hrozí, že o ně přijdou. eurozpravy.cz [online]. 2013-05-16 [cit. 2014-06-23]. Dostupné online.  , tl, ČTK

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]