Gundišápúr
| Gundišápúr | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 32°17′ s. š., 48°31′ v. d. |
| Nadmořská výška | 91 m n. m. |
| Stát |  Írán |
  Gundišápúr | |
| Správa | |
| Status | zaniklé sídlo |
| Vznik | 271 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gundišápúr (také psáno Gundéšápúr, Gondeshapur a mnoha jinými podobnými způsoby, syrsky Béth Lapat) bylo město na území dnešního jihozápadního Íránu, za Šápúra II. hlavní město perské říše. Jeho ruiny se nacházejí v dnešní oblasti Chúzistán nedaleko řeky Karún. Bylo intelektuálním centrem sásánovské říše (224-651 n. l.) a sídlem známé Gundišápúrské akademie. Bylo rovněž sídlem metropolitní arcidiecéze církve Východu, doložené od 3. století.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Gundišápúr byl založen v roce 271 šáhem Šápúrem I. (241-272),[1] který mu dal své jméno (název města persky znamená Šápúrova pevnost). Šápúr I. porazil římskou armádu císaře Valeriana. Zajati byli nejen vojáci, ale také inženýři a lékaři, kteří pak byli donuceni postavit nové město (budovy, mosty, hráze). Jak je uvedeno v Seertské kronice, první obyvatelé byli deportováni z Mezopotámie (byli to syrští křesťané). Vysoké duchovenstvo, počínaje biskupem Demetrianem, bylo vzato z Antiochie,[2] biskupského sídla mezopotámských křesťanů.
Několik let po založení města byl v tomto regionu uvězněn a popraven manichejský prorok Mání (276). Není jisté, že zemřel v Gundišápúru, ale rozsudek smrti byl jistě vynesen v tomto městě, protože to bylo provinční sídlo královského soudu.[3]
Šápúr II. (309-379) učinil Gundišápúr svým hlavním městem.
Ještě v 7. století město obývali převážně syrští křesťané. Sásánovská dynastie podlehla útokům muslimských vojsk v roce 638. Akademie však přežila změnu pánů a ještě po mnoho staletí působila jako islámská instituce vyššího vzdělání. Později jí konkurovala kulturní instituce založená abbásovským chalífou z Bagdádu Hárúnem al-Rašídem, významně rozšířená jeho synem al-Maʾmúnem v roce 832: slavný Bajt al-Ḥikma, „Dům moudrosti“. Tam ovšem byly metody Gundišápúru napodobovány a Dům moudrosti byl svěřen absolventům staré gundišápúrské akademie.
Význam Gundišápúru postupně upadal. Spisovatel a geograf z 10. století al-Mukaddasí, citovaný učencem Guyem Le Strangeem,[4] již popisuje město v úpadku. Dnes z Gundišápúru zbývají pouze ruiny.
Gundišápúrská akademie[editovat | editovat zdroj]
Gundišápúr byl sídlem jedné z nejznámějších nemocnic starověku a k ní náležející lékařské školy, jejíž součástí byla také knihovna. Instituci založili učenci, kteří pocházeli z Mezopotámie a Edesské školy, tedy Syřané.
Akademie zahrnovala dvě fakulty (filosofickou a lékařskou), nemocnici (považovanou za nejstarší známou univerzitní nemocnici), knihovnu a astronomickou observatoř. Učitelský sbor se dobře orientoval nejen v zoroastrovských a perských tradicích, ale vyučoval také řečtinu a indické jazyky. Podle historiků byl 6. a 7. století Íránský Cambridge nejdůležitějším lékařským centrem starověkého světa (definovaného jako území zahrnující Evropu, Středomoří a Blízký východ).[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jundishapur na italské Wikipedii.
- ↑ Recueil de pièces authentiques sur les martyrs depuis les origines du christianisme jusqu'au XX siécle
- ↑ Chrétiens en terre d'Iran: Implantation et acculturation, Rika Gyselen
- ↑ FOUNDATION, Encyclopaedia Iranica. Welcome to Encyclopaedia Iranica. iranicaonline.org [online]. [cit. 2023-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Le Strange, Guy, The Lands of the Eastern Caliphate, 1905, p. 238.
- ↑ The Cambridge history of Iran. 4: The period from the Arab invasion to the Saljuqs / ed. by R. N. Frye. Příprava vydání Richard Nelson Frye. 6. print. vyd. Cambridge: Cambridge Univ. Pr 733 s. ISBN 978-0-521-20093-6. Vol 4, p396.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gundišápúr na Wikimedia Commons
