Mání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mání
Mání při rozmluvě o nauce spásy, 13. století, Čína v době vlády dynastie Jüan
Mání při rozmluvě o nauce spásy, 13. století, Čína v době vlády dynastie Jüan
Narození 14. dubna 216
Ktésifón
Úmrtí 2. března 274 (ve věku 57 let) nebo 26. února 277 (ve věku 60 let)
Gundeshapur
Příčina úmrtí flaying
Národnost Íránské národy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mání (jiné názvy: nepřesně Mani; podle některých názorů původně Máné; v zoroastrijském sanskrtu Mánéjasja; starořecky Manes [jiný přepis: Manés] nebo Man(n)ichaios; latinsky Manes nebo Manichaeus nebo Mannicheus; 14. dubna 216, nedaleko Ktésifónu – 26. února 277) byl perský (íránský) prorok, zakladatel manicheismugnostického učení pozdní antiky, které bylo kdysi všeobecně rozšířeno, nicméně dnes prakticky zaniklé. Největší množství manichejských památek se zachovalo na území Číny, z období vlády dynastie Jüan, kdy se manicheismus adaptoval na východní představy, zároveň mělo vliv na rozvoj buddhismu.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DECRET, Francois. Mání a tradice manicheismu. Přeložil PhDr. Zdeněk Müller. 1.vyd. Bratislava: CAD Press, 1994. 150 s. ISBN 80-85349-30-2.
  • KLÍMA, Otakar. Manis Zeit und Leben. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. 559 s. (V německém jazyce.)
  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 252 s. [O Máním viz str. 148–157.]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]