Gotthardský železniční tunel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Gotthardský úpatní tunel, 57 km dlouhý železniční tunel procházející alpským Gotthardským masivem, nejdelší železniční tunel světa.
Gotthardský železniční tunel
GothardRailTunnel.jpg
Severní portál tunelu u stanice Göschenenu
Základní údaje
 Stát:  Švýcarsko Švýcarsko 
zeměpisné souřadnice:

46°31′44,4″ s. š., 8°36′9,36″ v. d.

 Místo:  Gotthardský masiv 
 Provozovatel:  SBB Infrastructur 
 1. portál:  severní portál:
 Göschenen (kanton Uri
Nadmořská výška:  1106 m n. m. 
 2. portál:  jižní portál:
 Airolo (kanton Ticino
Nadmořská výška:  1142 m n. m. 
 Provozní délka:  15,003 km
 Rozchod kolejí:  1435 mm (normální rozchod) 
 Počet dopr. tubusů:   2
 Počet kolejí v tubusu:   2
Výstavba
 Dodavatel:  Gotthardbahn-Gesellschaft
 Zahájení stavby:  13. září 1872 (severní portál)
 24. října 1872 (jižní portál)
 Poslední průraz:  29. února 1880
 Otevření:  22. května 1882
 Náklady:  227 Mio. CHF
Technická data
Lokalizace
Severní portál Gotthardského tunelu
Louis Favre

Gotthardský tunel je 15 km dlouhý železniční tunel ležící ve Švýcarsku mezi městy Göschenen a Airolo. Tunel prochází napříč Gotthardským masivem. Dopravu v tunelu provozuje především společnost SBB.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Tunel je dvojkolejný normálněrozchodný. Severní portálu leží u města Göschenen ve výšce 1106 m a jižní portál leží nedaleko města Airolo ve výšce 1142 m. Nejvyšší bod tunelu je v nadmořské výšce 1151 m, přibližně v osmém km od severního portálu. V desátém km tunel prochází hranicí mezi kantonem Uri a kantonem Ticino. Jízda tunelem trvá asi 7–8 minut.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Průběh stavby tunelu[editovat | editovat zdroj]

Tunel byl stavěn v letech 18711881. Stavba byla vedena švýcarským inženýrem Louisem Favre, který zemřel na infarkt uvnitř tunelu v roce 1879. Stavba byla znesnadňována obrovskými finančními, technickými a geologickými problémy; nedostatek financí[1] měl za následek ztížené pracovní podmínky a úspory v oblasti zajištění bezpečnosti ražby.

V tunelu během stavby zemřelo kolem 200 pracovníků (přesné číslo není známo) a to zejména kvůli průvalům vody a následným zátopám.[1] Mnozí byli také zabiti vlaky, které vyvážely vydolovanou horninu z tunelu. V roce 1875 proběhla velká stávka dělníků rozehnaná švýcarskou armádou a jejímiž oběťmi byli čtyři mrtví a 13 zraněných. Blízko nádražní budovy v Airolo je památník věnovaný pracovníkům, kteří zemřeli při stavbě tunelu. Památník vytvořil umělec Vincenzo Vela.

Provoz tunelu[editovat | editovat zdroj]

Tunel byl nakonec uveden do provozu v roce 1882 a byl provozovaný privátní společností Gotthardbahn, která vedla z Lucerne Chiasso na italské hranici severním směrem. V roce 1920 projela tunelem první elektrifikovaná souprava. Kvůli potížím vzniklým při současném provozu parních a elektrických lokomotiv muselo být sníženo napětí z běžných 15 kV na 7.5 kV, protože špína a mastnota usazená na izolátorech způsobovala zkraty.

Budoucnost[editovat | editovat zdroj]

Budoucnost tunelu po otevření Gotthardského úpatního tunelu (Gotthard Basistunnel), jehož zprovoznění pro pravidelnou dopravu je plánováno na 11. prosince 2016, je zatím nejistá. Předpokládá se využití pro těžké nákladní vlaky, zatímco rychlá osobní doprava (200-250 km/h) bude využívat nový tunel. Těžké nákladní vlaky s maximální rychlostí pouze 100–120 km/h by tak narušovaly provoz. Na staré trati je ve vrcholovém tunelu maximální povolená rychlost pro všechny druhy vlaků 80 km/h. To je však v rozporu z tezí využívat úpatní tunel pro dlouhé a těžké vlaky bez nutnosti využívat přípřež nebo postrk.

Sousední tunely[editovat | editovat zdroj]

V sousedství Gotthardského železničního tunelu, jsou vybudovány ještě dva tunely. Jeden z nich je Gotthardský silniční tunel (16,4 km, otevřen v roce 1980) a Gotthardský úpatní tunel (57 km, zprovoznění pro pravidelnou dopravu je plánováno na 11. prosince 2016). Tento tunel bude nejdelší na světě.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gotthard Rail Tunnel na anglické Wikipedii a Gotthardtunnel na německé Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b 21. století, prosinec 2010

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karl Lüönd: Unser Gotthard. Ringier, Zürich 1980.
  • Hans Peter Nething: Der Gotthard. Ott Verlag, Thun 1976
  • Werner Meyer: 1291, die Geschichte. Silva-Verlag, Zürich 1990.
  • Rennhardt: Der Gotthard – SJW-Heft 1594
  • Artur Wyss-Niederer: Sankt Gotthard, Via Helvetica. Edition Ovaphil, Lausanne 1979.