Genrich Nejgauz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Heinrich Neuhaus
Heinrich Neuhaus 1962.jpg
Narození 31. březnajul. / 12. dubna 1888greg.
Kropyvnyckyj
Úmrtí 10. října 1964 (ve věku 76 let)
Moskva
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Alma mater Petrohradská konzervatoř
Povolání klavírista, muzikolog, hudební pedagog a vysokoškolský učitel
Rodiče Gustav Neuhaus
Manžel(ka) Zinaida Nikolajevna Pasternak
Děti Stanislav Neuhaus
Ocenění Leninův řád
Řád rudého praporu práce
národní umělec RSFSR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Genrich Gustavovič Nejgauz (rusky: Генрих Густавович Нейгауз, jméno je často uváděno v německé podobě Heinrich Felix Neuhaus; 12. dubna 1888 Jelizavetgrad10. října 1964 Moskva) byl ukrajinsko-ruský klavírista a klavírní pedagog.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Oba Nejgauzovi rodiče byli učitelé hudby, působili na hudební škole v Jelizavetgradu na dnešní Ukrajině. Nejgauzův otec Gustav pocházel z Německa, jeho matka Olga byla částečně polského původu a Nejgauz byl přes ni spřízněn s dalšími hudebníky: jeho strýcem byl ruský skladatel a dirigent Felix Blumenfeld a bratrancem z druhého kolena polský skladatel Karol Szymanowski (kterého v dětském věku několik let vyučoval Nejgauzův otec).

Nejgauz hrál na klavír, improvizoval a skládal už od dětství, ale až do dvanácti let byl prakticky samoukem, rodiče se kvůli nedostatku času příliš nevěnovali jeho systematickému hudebnímu vzdělávání. V sedmnácti letech se rozhodl pro kariéru klavírního interpreta a odjel studovat do Berlína. Zde jej učil Leopold Godowsky, později Karl Heinrich Barth. Strávil také dva roky v Itálii a pobýval i ve Vídni. V roce 1915 zakončil studia zkouškami na konzervatoři v Petrohradu.

V roce 1914 začal sám vyučovat: nejprve spolu se svými rodiči na hudební škole v Jelizavetgradu, později na konzervatořích v Tbilisi a v Kyjevu, a v roce 1922 přešel na moskevskou konzervatoř, kde pedagogicky působil až do smrti v roce 1964. Jeho zdejší hodiny byly otevřené publiku a Nejgauz se na nich snažil rozvíjet zejména tvůrčí představivost a umělecký rozhled svých studentů. Přitom hojně využíval svůj vlastní široký kulturní přehled a jazykové znalosti, často se studenty diskutoval a uváděl jim příklady a paralely nejen z hudby, ale i např. z literatury či filozofie. Mezi jeho žáky patřili Svjatoslav Richter, Emil Gilels, Jakov Zak, Tichon Chrennikov, Jevgenij Malinin, Lev Naumov, Ryszard Bakst, Igor Žukov, Anton Ginsburg, Eliso Virsaladze, Alexej Lubimov, Radu Lupu, Julij Mejtus, z českých klavíristů pak Valentina Kameníková a Zdeněk Hnát.

Hlavní principy svého pojetí klavírní interpretace Nejgauz shrnul v knize O umění klavírní hry (Ob iskusstve fortepiannoj igry, 1958).

Vedle výuky Nejgauz také téměř celý život koncertoval. Zpočátku uváděl zejména díla Chopina, Schumanna, Brahmse; v Kyjevě hrál mimo jiné všech deset klavírních sonát Alexandra Skrjabina. Postupem času svůj repertoár rozšířil o mnoho dalších autorů z různých období, ale jedním z jeho hlavních zájmů se stala propagace soudobé ruské hudby, hrál například nejnovější skladby Mjaskovského, Fejnberga, Krejna či Prokofjeva.[1]

Genrich Nejgauz byl celkem třikrát ženatý; jeho syn Stanislav Nejgauz a vnuk Stanislav Bunin se rovněž stali klavíristy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POULOVÁ, Helena. K některým otázkám Nejgauzovy teorie klavírní hry. Reflexe ruské klavírní školy. Brno, 2012 [cit. 2017-01-22]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Lubomír Spurný. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nejgauz, Genrich Gustavovič: O umění klavírní hry. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]