Gekonovití
 Gekonovití | |
|---|---|
 gekon obrovský (Gekko gecko) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Podtřída | Lepidosauria |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | ještěři (Sauria) |
| Čeleď | gekonovití (Gekkonidae) Gray, 1825 |
| Podčeledi | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gekonovití (Gekkonidae) jsou čeledí malých až středně velkých ještěrů, charakteristická prsty s přísavnými ploškami a srostlými očními víčky. Žijí v teplejších oblastech na celém světě, v Česku se vyskytuje kosmopolitní Gekon turecký, jenž byl do dalších zemí, včetně České republiky, zavlečen z původních oblastí výskytu na většinu území svého současného rozšíření.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
Gekonovití jsou vývojově starou skupinou ještěrů. Většinou jsou drobní, 7–15 cm dlouzí (maximálně však až 37 cm), mají plochou hlavu, kratší lámavý ocas a na končetinách dobře vyvinutých pět prstů opatřených lamelami a přísavkami, které jim umožňují snadné šplhání po skalách, stromech nebo i po kolmé zdi či skle. Síla, která udrží gekona „přisátého“ k povrchu, jen Van der Waalsova interakce mezi množstvím lamel na chodidle ještěra a povrchem samotným. Kdyby se dospělý, 70 g vážící gekon dotýkal povrchu všemi lamelami na svých končetinách najednou, ideální adhezivní síla by udržela 133 kilogramů.[1] Ve skutečnosti ale člověka neudrží, protože by byla nutná značně větší plocha.[2] Gekon se lehce udrží na hydrofobním povrchu (např. teflon), ale nikoli na hydrofilním (např. sklo) za mokra.[3]
Kůže gekonů bývá měkká, složená z mnoha drobných šupin. Gekonovití jsou aktivní v noci, mívají proto velké oči, oční víčka jsou u většiny druhů srostlá a tvoří průhledný kožní kryt. Obratle jsou amficélní nebo procélní, zuby pleurodontní.
Živí se členovci nebo drobnými obratlovci. Samci některých druhů gekonů vydávají velmi hlasité zvuky. Vzácností není partenogeneze, gekonovití jsou vejcorodí – zvláštností jsou vajíčka s tvrdou, vápenitou skořápkou. V jedné snůšce jsou jen 1–3 vejce, samice však kladou vejce i vícekrát za rok.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Gekonovití jsou hojní v tropech, subtropech i teplejších oblastech mírného pásma, a to na celém světě. Gekon turecký je v České republice v současnosti znám jen z Moravy a Slezska. Nejblíže ČR pak gekoni žijí ve Středomoří včetně Balkánského poloostrova. Celkem se popisuje přes 1100 recentních druhů.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
-
gekon hrbolkatý (Cyrtodactylus kotschyi) -
-
gekon turecký (Hemidactylus turcicus) -
-
felzuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis) -
gekon zední (Tarentola mauritanica) -
_by_Robert_Michniewicz.JPG)
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Gekoni jsou převážně masožraví, živí se hmyzem, malými obratlovci a ještěry. Občas ale lížou i sladké ovoce.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ How do gecko lizards unstick themselves as they move across a surface?. scientificamerican.com [online]. 2003-09-29 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ University of Cambridge. Why Spiderman can't exist: Geckos are 'size limit' for sticking to walls. phys.org [online]. 2016-01-18 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://vtm.e15.cz/gekonum-to-neklouze-ani-ve-vode - Gekonům to neklouže ani ve vodě
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 536 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu gekonovití na Wikimedia Commons 
Taxon Gekkonidae ve Wikidruzích
