Van der Waalsovy síly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Van der Waalsovy síly pojmenované po nizozemském fyzikovi Johannesi Dideriku van der Waalsovi jsou přitažlivé a odpudivé interakce (síly) mezi molekulami. Přitažlivé síly jsou uvedeny níže, odpudivou silou je elektrostatická repulze elektronových oblaků molekul, která je výrazná pouze při těsném přiblížení molekul k sobě.

Existují tři typy přitažlivých van der Waalsových sil:

Coulombická síla se projevuje například ve vodě. V molekule vody je na atomu kyslíku v důsledku jeho vysoké elektronegativity částečně záporný náboj, zatímco na vodících kladný. Vzniká tak dipól, který interaguje s dalšími dipóly molekul vody vodíkovým můstkem. (Pozn.: Coulombické síly nemusí nutně zahrnovat vodíkové můstky.) Přitažlivost molekul vody se nakonec projevuje na zvýšené teplotě varu, která je posunuta až na 100 °C.

  • Indukční síla potřebuje ke svému vzniku trvale polarizovanou molekulu, která polarizuje ostatní (polární i nepolární) molekuly.
  • Disperzní síla je nejvýznamnější z van der Waalsových sil. Je slabší než kovalentní, koordinační vazba a vodíkový můstek. Vzniká i v nepolárních molekulách, které neobsahují stálé dipóly a jejichž vazby nejsou polarizované. I v nepolárních molekulách dochází, díky pohybu elektronů, ke vzniku slabých, rychle oscilujících (kmitajících) dipólů (v průměru je ale elektronová hustota v nepolární molekule rozložena rovnoměrně). Pokud se k sobě dvě molekuly přiblíží, bude tato oscilace synchronizována tak, že se jejich oscilující dipóly budou přitahovat.

Literatura[editovat | editovat zdroj]