Van der Waalsovy síly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Van der Waalsovy síly pojmenované po nizozemském fyzikovi Johannesi Dideriku van der Waalsovi jsou přitažlivé nebo odpudivé interakce (síly) mezi molekulami. Jsou slabší než kovalentní, koordinační vazby a vodíkové můstky. Vznikají převážně v nepolárních molekulách, které neobsahují stálé dipóly, jejich vazby nejsou polarizované.

Existují tři typy van der Waalsových sil:

Coulombická síla se projevuje hlavně ve vodě. V molekule vody je atom kyslíku v důsledku svého tvaru „odhalen“ z jedné strany, a tak tento atom kyslíku přitahuje jiné molekuly a to způsobuje přitažlivé síly ve vodě, což z ní dělá velkou makromolekulu. Přitažlivost molekul se nakonec projevuje na zvýšené teplotě varu vody, která je posunuta až na 100 °C.

  • Indukční síla potřebuje ke svému vzniku trvale polarizovanou molekulu, která polarizuje ostatní (polární i nepolární) molekuly.
  • Disperzní síla je nejvýznamnější z van der Waalsových sil. Vycházíme z představy, že molekuly oscilují (kmitají) a to dosti chaoticky. V určitých momentech se „vykmitnutím“ poruší neutrální stav molekuly a vznikne dipól.

Literatura[editovat | editovat zdroj]