Francisco de Zurbarán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Francisco de Zurbarán
Francisco de Zurbarán autoportrait.jpg
Narození7. listopadu 1598
Fuente de Cantos
Úmrtí27. srpna 1664 (ve věku 65 let)
Madrid
NárodnostŠpanělé
Povolánímalíř
Manžel(ka)María Páez
Beatriz de Morales
Leonor de Torder
DětiJuan de Zurbarán
Významná dílaSan Hugo en el refectorio de los Cartujos
Cristo en la Cruz
Inmaculada
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francisco de Zurbarán (7. listopadu 1598 Fuente de Cantos, Extremadura27. srpna 1664 Madrid) byl španělský malíř období tzv. španělského zlatého věku a protireformace. Patřil k hlavním mistrům španělského baroka. Proslul svými náboženskými obrazy mnichů, řeholnic, světců a mučedníků, vzácná jsou jeho zátiší. Pro působivé použití šerosvitu Zurbarán býval nazýván "Španělský Caravaggio" a řazen mezi naturalisty a tenebristy.[1]

Zátiší s citrusy

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Fuente de Cantos u Badajozu jako syn Luise Zurbarána, obchodníka, který se také zajímal o umění, a jeho manželky Isabel Márquezové. O výtvarné umění, zejména o malířství jevil zájem již od dětství. Proto ho otec v roce 1614 poslal do Sevilly na tříleté studium k dnes téměř neznámému malíři Pedru Diazovi de Villanueva. Podle nejstaršího dochovaného obrazu Panny Marie Immaculaty z roku 1616 historikové soudí, že prošel stejným školením jako Diego Velázquez. Od roku 1617 do roku 1628 žil v Llereně poblíž svého rodiště.

Sevilla[editovat | editovat zdroj]

V roce 1629 se Zurbarán na pozvání městské rady vrátil do Sevilly. Tam se zformoval jeho osobní styl pod vlivem raných děl Velázqueze, Josého de Ribery, italských manýristy a především Caravaggia, někdy byl proto v literatuře nazýván španělský caravaggista. S Caravggiem a částečně také s Velázquezem jej spojuje realistické pojetí tváří a reálné vyjádření šerosvitu. Dále jej ovlivnili malíř Juan Sánchez Cotán a v plastické modelaci i sochař Juan Martínez Montañés. Vysoce hodnoceny bývají Zurbaránovy dokonalé studie všedních materiálůː drapérie mnišských oděvů, často bílé nebo světlé, keramické nádoby v zátiších. Zurbaránův naturalismus je daleko přesvědčivější než u jmenovaných vzorů a odpovídá jeho nábožensky založené povaze. Jeho svatí a mniši jsou malováni s důrazem na detaily, které dodávají věrohodnost jejich zázrakům, vizím a extázi. Tato výrazná kombinace realismu a náboženského cítění je v souladu s protireformačními směrnicemi Tridentského koncilu (1545–1563). Zurbaránovo umění si oblíbily mnišské kláštery v Seville a v sousedních provinciích, od nichž získal zakázky na mnoho cyklů obrazů. Z nich zůstaly in situ pouze legendy o svatém Jeronýmovi a hieronymitech (1638–39), v kapli a v sakristii kláštera hieronymitů v Guadalupe.

Již během pobytu v Seville se oženil s Leonorou de Tordera, se kterou měl několik dětí. Z nich syn Juan de Zurbarán (1620-1649) se také stal malířem. V roce 1641 se oženil podruhé, a to s dcerou obchodníka Marianou de Cuadros. Zemřela v 29 letech při epidemii moru, která v roce 1649 usmrtila v Seville stovky obyvatel včetně části Zurbaránovy rodiny.

Madrid[editovat | editovat zdroj]

V roce 1634 Zurbarán navštívil Madrid a několika díly se stal jedním z dvorních malířů krále Filipa IV. , protože si u něj král objednal sérii obrazů Herkulových prací a dvě bitevní scény Obrany Cádizu, které sloužily jako součást výzdoby Síně říší v královském paláci Buen Retiro. Dále se dochovalo Klanění tří králů ze série pro kartuziánský klášter v Jerezu, které je signováno s titulem „Králův malíř“ a datováno rokem 1638. Téhož roku Zurbarán vyzdobil slavnostní loď, kterou králi darovalo město Sevilla. Obrazy pro palác Buen Retiro jsou jedinými Zurbaránovými zakázkami pro krále a také jedinými jeho mytologickými a historickými náměty. Jeho kontakt se dvorem měl malý vliv na jeho umělecký vývoj; zůstal po celý život umělcem z provincie a malířem náboženského života.

O jeho malbě ze 40. let 17. století je málo známo, nezachovalo se nic než oltářní obrazu v Zafře (1643–44) a seznam velkého počtu obrazů určených pro Limu v Peru (1647).

V roce 1658 se Zurbarán trvale usadil v Madridu. Klesající zájem o jeho obrazy ho přiměl hledat nové zákazníky a obnovit styky s malířem Velázquezem. Jeho styl i obsah maleb prošel proměnou k harmonické barevnosti a přívětivým tvářím Panny Marie a svatých. Lze to přičíst vlivu jeho mladšího současníka, malíře Murilla. Odráží se v jeho pozdních obrazech, jako je Svatá rodina a Neposkvrněné početí z let 1659 a 1661. Postavy jsou na nich více idealizované a mají méně pevnou formu, také vyjádření náboženského citu je poškozeno sentimentalitou.

Podobně jako více malířů té doby zemřel v chudobě a mezi lidmi takřka neznámý. Měl několik následovníků, jejichž díla byla zaměňována s jeho.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Sv. Bonaventura na smrtelné posteli, 1629 - Louvre, Paříž
  • Sv. Agáta, 1630-1633 - Musée Fabre, Montpellier, Francie
  • Neposkvrněné početí, 1632 - Museu Nacional d'Art de Catalunya, Barcelona
  • Zátiší s keramikou, 1633 - Prado, Madrid
  • Zátiší s citrusy
  • Herkules bojující se lvem, 1634 - Prado, Madrid
  • Sv. Lukáš před ukřižovaným Kristem, 1635-1640 - Prado, Madrid; Lukáš je Zurbaránovým autoportrétem (detail v infoboxu)
  • Svatá rodina na útěku do Egypta, 30. léta 17. století, Seattle Art Museum
  • Fra Gonzalo de Illescas , 1639 - Monasterio de Guadalupe, Cáceres
  • Sv. Bonaventura v modlitbě, 1640, Galerie starých mistrů, Drážďany
  • Svatý Jeroným v rozpravě se svou sestrou sv. Pavlou a sv. Eustochií, 1640–1650; Národní galerie umění, Washington
  • Sv. František z Assissi, 1645 - Museés des Beaux-Arts, Lyon, Francie
  • Sv. František Borgia, po 1645 - Sevilla, Provinciální muzeum krásných umění

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Naomi Bloombergː Francisco de Zurbarán inː Encyclopaedia Britannica [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]