Franc Miklošič
Franc Miklošič | |
---|---|
Franc Miklošič, r. 1853 | |
Poslanec Říšského sněmu | |
Ve funkci: 1848 – 1849 | |
Rektor Vídeňské univerzity | |
Ve funkci: 1853 – 1854 | |
Předchůdce | Carl von Rokitansky |
Nástupce | Joseph Scheiner |
Narození | 20. listopadu 1813 Radomerščak, Rakouské císařství |
Úmrtí | 7. března 1891 (ve věku 77 let) Vídeň, Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Alma mater | Univerzita Št. Hradec |
Profese | jazykovědec, knihovník, pedagog, spisovatel, profesor, filozof, advokát, právník, slavista, filolog, politik a cenzor |
Ocenění | Volneyho cena (1857) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1885) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
Commons | Franz Miklosich |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franc Miklošič, též Fran Miklošič, uváděn i pod německým jménem Franz Miklosich (20. listopadu 1813 Radomerščak – 7. března 1891 Vídeň[1]), byl štýrský a rakouský lingvista a filolog, zabývající se slovanskými jazyky[2], a politik slovinské národnosti, během revolučního roku 1848 poslanec rakouského Říšského sněmu.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Do roku 1819 bydlel v rodné vesnici, pak se přestěhoval s rodiči do Ljutomeru, kde otec provozoval hostinec a obchod. Vychodil obecnou školu v Ljutomeru, první dva ročníky gymnázia v chorvatském Varaždínu a následující ročníky v Mariboru. Už na gymnáziu jevil talent, zejména na klasické jazyky. Mariborský profesor Zupančič ho nazval nebroušeným diamantem. Na podzim 1830 odešel studovat právo a filozofii na univerzitu ve Štýrském Hradci. Zde se zapojil do slovinských studentských spolků. V roce 1836 dokončil studia práv, v roce 1837 složil rigoróza z filozofie a v květnu 1837 byl jmenován suplentem filozofie na univerzitě ve Štýrském Hradci. Dne 23. června 1838 byl promován doktorem filozofie. Nezískal ovšem post na katedře filozofie v Innsbrucku, a proto v září 1838 odešel na Vídeňskou univerzitu, kde dokončil studium práva a 28. prosince 1840 byl promován doktorem práv.
Původně zamýšlel věnovat se právu, ale pod vlivem jiného Slovince, Jerneje Kopitara se jeho zájem přesunul ke slovanské filologii. Do roku 1843 byl koncipientem u advokáta Fingera, krátkou dobu u dr. Bacha (otce Alexandera Bacha). Dne 8. května 1844 získal místo ve vídeňské dvorní knihovně, kde působil do roku 1849 (formálně do roku 1862).
Dne 30. dubna 1849 byl jmenován mimořádným a roku 1850 řádným profesorem na Vídeňské univerzitě na nově zřízené stolici slavistiky, přičemž v akademickém roce 1851–1852 a 1856–1857 byl děkanem Filozofické fakulty Vídeňské univerzity a v roce 1853–1854 rektorem univerzity.[3] V letech 1854–1879 předsedal zkušební komisi pro středoškolské profesory. Zařadil se do tzv. vídeňské slavistické školy. Vypracoval řadu podrobných, německy psaných studií a slovníků z oblasti etymologie a srovnávací gramatiky slovanských jazyků. Věnoval se i romštině a dalším tématům. V roce 1852 vydal studii Vergleichende Lautlehre der slavischen Sprachen, kterou pochvalně hodnotili František Palacký a Pavel Josef Šafařík.[1]
Během revolučního roku 1848 se výrazně zapojil do politického dění. V roce 1848 byl předsedou spolku Slovenija, napsal jeho provolání, ve kterém se vyslovil pro vznik slovinského království v rámci Rakouska a pro jazykovou rovnoprávnost ve školách i na úřadech.[1] V celostátních volbách roku 1848 byl zvolen do rakouského ústavodárného Říšského sněmu. Zastupoval volební obvod Lenart. Uvádí se jako knihovník.[4] Patřil k sněmovnímu bloku pravice.[5] Patřil mezi slovinské národně orientované poslance.[6]
Zasloužil se o rozvoj slovinštiny. V roce 1849 po několik měsíců pomáhal s překladem zákoníku do slovinštiny, přičemž stabilizoval slovinskou právní terminologii.[1]
V Rakouské národní knihovně ve Vídni a v Moravském zemském archivu v Brně je dochována jeho korespondence s českým jazykovědcem Antonínem Matzenauerem.[7]
V roce 1864 byl povýšen do dědičného šlechtického stavu.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Miklošič, Franc, vitez plemeniti (1813–1891) [online]. slovenska-biografija.si [cit. 2014-09-19]. Dostupné online.
- ↑ RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija M-Š. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. S. 946. (makedonština)
- ↑ SLODNJAK, A. [Anton]. Miklosich, Franz von (1813–1891), Slawist und Linguist. In: Österreichische Biographische Lexikon 1815–1950. Bd. 6. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1975, s. 281–282. ISBN 978-3-7001-3213-4. Dostupné také z: https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_M/Miklosich_Franz_1813_1891.xml
- ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy)
- ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10.
- ↑ ZWITTER, Fran; MELIK, Vasilij. O slovenskem narodnem vprašanju. Ljubljana: Slovenska matica, 1990. 502 s. Dostupné online. S. 291. (slovinsky)
- ↑ MAREŠ, F. V. Matzenauer, Antonín (1823-1893), Slawist. In: Österreichische Biographische Lexikon 1815–1950. Bd. 6. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1975, s. 152–153 . Dostupné také z: https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_M/Matzenauer_Antonin_1823_1893.xml;internal&action=hilite.action&Parameter=Matzenauer*
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FARRUGIA, Edward G. a AMBROS, Pavel, ed. Encyklopedický slovník křesťanského Východu. 1. vyd. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2010, s. 590. 1039 s. Prameny spirituality, 15. ISBN 978-80-7412-019-0.
- Franz von Miklosich. In: Wikipedia – Die freie Enzyklopädie. Bearbeitungsstand 2. November 2022, 21:41 UTC [cit. 30. 11. 2022]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Franz_von_Miklosich&oldid=227614633
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Miklosich, Franz von (1813–1891), Slawist und Linguist; Österreichisches Biographisches Lexikon
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fran Miklošič na Wikimedia Commons
- Rakouští slavisté
- Rakouští právníci
- Slovinští právníci
- Slovinští lingvisté
- Knihovníci
- Slovinští slavisté
- Rakouští lingvisté
- Rektoři
- Rakouští vysokoškolští pedagogové
- Absolventi Univerzity Štýrský Hradec
- Absolventi Vídeňské univerzity
- Pedagogové na Vídeňské univerzitě
- Politici Rakouského císařství slovinské národnosti
- Poslanci Říšského sněmu (Rakouské císařství)
- Narození v roce 1813
- Narození 20. listopadu
- Úmrtí v roce 1891
- Úmrtí 7. března
- Úmrtí ve Vídni
- Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově