Jernej Kopitar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jernej Kopitar
Narození 21. srpna 1780
Repnje
Úmrtí 11. srpna 1844 (ve věku 63 let)
Vídeň
Povolání lingvista, knihovník a spisovatel
Ocenění Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Pour le Mérite
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jernej (v českém prostředí též Bartoloměj)[1] Kopitar (21. srpna 1780, Repnje, Habsburská monarchie11. srpna 1844, Vídeň, Rakouské císařství) byl slovinský jazykovědec a buditel. Spolu s Josefem Dobrovským patřil k předním slavistům, kteří působili na území tehdejšího habsburského soustátí. Politicky byl zastáncem loajality slovanských národů k Vídni, tedy austroslavismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kopitar pracoval ve Vídni při dvorní knihovně. Původně byl cenzorem slovinsky psaných knih.

V roce 1808 dokončil Gramatiku slovanského jazyka v Kraňsku, Korutanech a Štýrsku; první slovník, učebnici a zároveň dějiny domácí literární tvorby. Vyšla německy pod názvem Grammatik der Slavischen Sprache in Krain, Karnten und Steyemark. Tím tak klíčovým způsobem přispěl k sjednocení slovinského jazyka.

Během svého pobytu ve Vídni navázal Kopitar přátelství se srbským sběratelem lidové tvorby, Vukem Karadžićem. Kopitar Vuka nasměroval k odborné tvorbě, k sestavení slovníku a upevňoval ho v etnografické činnosti.

V 20. a 30. letech, kdy ve slovinských zemích probíhaly rozsáhlé diskuze o budoucí podobě spisovného jazyka (nejinak tomu bylo na území dnešního Chorvatska, či v Srbsku), zasáhl Kopitar do sporu, má li být přijata abeceda po vzoru France Serafina Metelka, či po vzoru Adama Bohoriče. Kopitar podporoval právě druhou z uvedených variant. Jeho oponent, Matija Čop, však na svoji stranu získal českého slavistu Frantislava Čelakovského. Jako kompromis pak byla nakonec přijata chorvatská abeceda Gajice, kterou Slovinci používají dodnes.

Obraz Kopitara nedlouho po jeho smrti (1844) byl značně negativní. Následující generace slovinských vzdělanců odmítla mnohé jeho myšlenky. France Prešeren a Matija Čop se zasazovali o slovinskou literaturu jako literaturu držící se evropských trendů, vysokého stylu a sofistikovaných estetických pravidel. Myšlenka tvorby celonárodní, která do centra pozornosti staví prostého sedláka, byla v rozporu s jejich ideály.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Praha : Diderot, 1999. 8 svazků ISBN 80-902555-2-3. S. 180.