Ferdinand Marcos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand Marcos
Ferdinand Marcos
Ferdinand Marcos
Narození 11. září 1917
Sarrat
Úmrtí 28. září 1989 (ve věku 72 let)
Honolulu
Příčina úmrtí Selhání ledvin
Alma mater Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq7896725 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq746592
Povolání politik a podnikatel
Ocenění Řád Isabely Katolické
Manžel/ka Imelda Marcos
Děti Imee Marcos, Ferdinand Marcos, Jr. a Irene Marcos-Araneta
Podpis
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos (11. září 1917 v Sarratu - 28. září 1989 v Honolulu) byl filipínský politik a právník. Prezident Filipínské republiky v letech 1965-1985.

Studia a politický vzestup[editovat | editovat zdroj]

Marcos vystudoval právo a latinu na Filipínské universitě. V r. 1939 byl obviněn z vraždy protivníka svého tchána, která se stala šest let předtím; odvolal se k Nejvyššímu filipínskému soudu a byl zproštěn viny v r. 1940. Jako právník začal pracovat v Manile. Během 2. světové války se stal důstojníkem ve filipínské armádě. Později tvrdil, že sehrál důležitou roli ve filipínském odbojovém hnutí, což přispělo do značné míry k jeho úspěšné politické dráze – jak se ukázalo po jeho smrti, ve skutečnosti se v aktivitách proti Japoncům v letech 1942-1945 angažoval jen velmi málo.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v Roxasově Liberální straně, kandidoval ve volbách na prezidenta proti zástupci Nacionální strany, Macapagalovi. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro jihovietnamský režim. V roce 1969 byl znovu zvolen prezidentem. Marcos začínal jako demokratický vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v r. 1972 změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl stanné právo, které pak zrušil až po devíti letech, na začátku r. 1981). To vedlo k zesílení guerillového komunistického hnutí a posílilo muslimské separatistické tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.

Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i Benigno Aquino. V r. 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci prezidenta i předsedy vlády. V roce 1981 byl při dalších prezidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Oposice proti jeho režimu však sílila, zejména od r. 1983, po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z amerického exilu. Vdova po Aquinovi, Corazón Aquinová, ho ve volbách v r. 1986 porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky do exilu na Havaji, kde mu umožnil asyl tehdejší americký prezident Reagan – údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků.

Poslední roky Marcosovy vlády se vyznačovaly značnou korupcí, hospodářskou stagnací a propastnými rozdíly v životní úrovni filipínských obyvatel. Filipíny dodnes splácejí dluhy, které jeho vláda zanechala. Marcosova žena Imelda Marcosová proslula po celém světě extrémním utrácením za šaty, boty a šperky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Marcos na španělské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Filipínští prezidenti
Předchůdce:
Diosdado Macapagal
30. prosince 196525. února 1986
Ferdinand Marcos
Nástupce:
Corazon Aquinová