Ferdinand Marcos

Ferdinand Marcos
Ferdinand Marcos
10. prezident Filipín
	Ve funkci:; 30. prosince 1965 – 25. února 1986
Předchůdce	Diosdado Macapagal
Nástupce	Corazon Aquinová
Stranická příslušnost
Členství	Partido Liberal ng Pilipinas; Nacionální strana
Narození	11. září 1917; Sarrat
Úmrtí	28. září 1989 (ve věku 72 let); Honolulu
Příčina úmrtí	selhání ledvin
Místo pohřbení	Chrám Byodo-In (1989–1993); Marcos Museum and Mausoleum (1993–2016); Libingan ng mga Bayani (od 2016)
Choť	Imelda Marcosová
Rodiče	Mariano Marcos a Josefa Edralin Marcos
Děti	Imee Marcos; Ferdinand Marcos, Jr.; Irene Marcos; Aimee Marcos
Příbuzní	Pacifico Marcos, Elizabeth Marcos a Fortuna Marcos-Barba (sourozenci); Matthew Manotoc (vnuk)
Alma mater	Filipínská vysoká škola práva; Filipínská univerzita
Profese	politik, podnikatel, advokát, voják a diktátor
Náboženství	katolická církev; Nezávislá filipínská církev
Ocenění	velkostuha Řádu chryzantémy (1966); řetěz Řádu Isabely Katolické (1969); Řád Temasek; Řád rovníkové hvězdy; rytíř Maltézského záslužného řádu; … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Ferdinand Marcos
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos (11. září 1917, Sarratu – 28. září 1989, Honolulu) byl filipínský politik a právník a prezident Filipínské republiky v letech 1965–1986.

Studia a politický vzestup

Marcos vystudoval právo a latinu na Filipínské univerzitě. V roce 1939 byl obviněn z vraždy protivníka svého tchána, která se stala šest let předtím; odvolal se k Nejvyššímu filipínskému soudu a byl zproštěn viny roku 1940. Jako právník začal pracovat v Manile. Během druhé světové války se stal důstojníkem ve filipínské armádě. Později tvrdil, že sehrál důležitou roli ve filipínském odbojovém hnutí, což přispělo do značné míry k jeho úspěšné politické dráze – jak se ukázalo po jeho smrti, ve skutečnosti se v aktivitách proti Japoncům v letech 1942–1945 angažoval jen velmi málo.

Vláda

V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v Roxasově Liberální straně, kandidoval ve volbách na prezidenta proti zástupci Nacionální strany, D. Macapagalovi. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro jihovietnamský režim. V roce 1969 byl znovu zvolen prezidentem. Marcos začínal jako demokratický vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v roce 1972 změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl stanné právo, které pak zrušil až po devíti letech, na začátku roku 1981). To vedlo k zesílení guerillového komunistického hnutí a posílilo muslimské separatistické tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.

Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i Benigno Aquino. V roce 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci prezidenta i předsedy vlády. V roce 1981 byl při dalších prezidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Opozice proti jeho režimu však sílila, zejména od roku 1983, po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z amerického exilu. Vdova po Aquinovi, Corazon Aquinová, Marcose ve volbách v roce 1986 porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty (tzv. Revoluce lidové moci) ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky – a údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků – do exilu na Havaj, kde mu umožnil azyl tehdejší americký prezident Ronald Reagan.

Poslední roky Marcosovy vlády se vyznačovaly značnou korupcí, hospodářskou stagnací a propastnými rozdíly v životní úrovni filipínských obyvatel. Filipíny dodnes splácejí dluhy, které jeho vláda zanechala. Marcosova žena Imelda Marcosová proslula po celém světě extrémním utrácením za šaty, boty a šperky.

Vyznamenání

velkostuha Řádu chryzantémy – Japonsko, 20. září 1966
Řád hvězdy Indonéské republiky I. třídy – Indonésie, 12. ledna 1968
Řád říšské koruny – Malajsie, 1968
Řád Rajamitrabhorn – Thajsko, 15. ledna 1968^[1]
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 22. prosince 1969
Řád Temasek I. třídy – Singapur, 15. ledna 1974
velkokříž Vojenského záslužného kříže s bílým odznakem – Španělsko, 18. února 1974
Řád hvězdy Rumunské socialistické republiky – Rumunsko, 9. ledna 1975
řetěz Řádu al-Husajna bin Alího – Jordánsko, 1. března 1976
velkokříž Řádu rovníkové hvězdy – Gabon, 8. července 1976
velkokříž Maltézského záslužného řádu – Suverénní řád Maltézských rytířů

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Marcos na španělské Wikipedii.

↑ แจ้งความสำนักนายกรัฐมนตรี เรื่อง พระราชทานเครื่องราชอิสริยาภรณ์ Dostupné online Archivováno 31. 12. 2014 na Wayback Machine. (thajsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Marcos na Wikimedia Commons
Osoba Ferdinand Marcos ve Wikicitátech

[1] แจ้งความสำนักนายกรัฐมนตรี เรื่อง พระราชทานเครื่องราชอิสริยาภรณ์ Dostupné online Archivováno 31. 12. 2014 na Wayback Machine. (thajsky)

[1]

Prezidenti Filipín

Emilio Aguinaldo (1899–1901) • Manuel Quezon (1935–1944) • José P. Laurel (1943–1945) • Sergio Osmeña (1944–1946) • Manuel Roxas (1946–1948) • Eldipio Qirino (1948–1953) • Ramon Magsaysay (1953–1957) • Carlos P. Garcia (1957–1961) • Diosdado Macapagal (1961–1965) • Ferdinand Marcos (1965–1986) • Corazon Aquinová (1986–1992) • Fidel V. Ramos (1992–1998) • Joseph Estrada (1998–2001) • Gloria Macapagal-Arroyová (2001–2010) • Noynoy Aquino (2010–2016) • Rodrigo Duterte (2016–2022) • Bongbong Marcos (od 2022)