Manuel Roxas
| Manuel Roxas | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Partido Liberal ng Pilipinas |
| Rodné jméno | Manuel Roxas y Acuña |
| Narození | 1. ledna 1892 Capiz |
| Úmrtí | 15. dubna 1948 (ve věku 56 let) Angeles |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Manila North Cemetery |
| Choť | Trinidad de Leon-Roxas |
| Rodiče | Gerardo Roxas y Arroyo |
| Děti | Gerry M. Roxas |
| Příbuzní | Margie Moran (vnučka) |
| Alma mater | University of Manila Filipínská univerzita Manila High School |
| Profese | politik, autor autobiografie a vysokoškolský učitel |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | velkokříž Řádu Karla III. |
| Podpis |  |
| Commons | Manuel Roxas |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Manuel Roxas Acuña (známý i jako Manuel A. Roxas; 1892–1948) byl filipínský státník. Po získání nezávislosti Filipín byl prvním prezidentem nezávislé Filipínské republiky.
Život[editovat | editovat zdroj]
Roxas v roce 1913 vystudoval právo, stal se právníkem, poté byl v roce 1921 zvolen poslancem. V následujícím roce se stal předsedou filipínského parlamentu. V roce 1938 byl ministrem financí ve vládě Filipínského společenství vedené Manuelem Quezónem.
Když Japonsko za druhé světové války napadlo Filipíny, doprovázel prezidenta Quezona na ostrov Corregidor, poté vedl odboj na ostrově Mindanao. Byl zajat Japonci v roce 1942, pak propuštěn, aby se ujal role ministerstva financí v kolaborantské vládě čele s Josém P. Laurelem. Udržoval však kontakty s filipínským odbojem. Během osvobozování Filipín byl spojenci zatčen a obviněn z kolaborace, ale generál Douglas MacArthur ho osvobodil a propustil.
Přestože spolupracoval s Japonci,[1] stal se kandidátem Filipínské nacionalistické strany na prezidentský úřad a porazil prozatímního prezidenta Sergia Osmeñu. 4. července 1946 se Filipíny osamostatnily a Roxas zahájil svůj mandát. Členům odboje a levice bylo tehdy zakázáno zasedat v parlamentu, aby se usnadnilo přijetí zákonů příznivých pro americké ekonomické zájmy a pro vlastníky půdy.[1] Během svého prezidentství Roxas poskytl Spojeným státům právo používat různé vojenské základny i obchodní výhody. Musí se vypořádat s problémy s korupcí v provinciích i s agitací radikálů z Filipínské komunistické strany.
10. března 1947, když Roxas pronášel projev na Plaza Miranda, byl na něho spáchán atentát. Julio Guillen, nespokojený holič z Tonda, mu hodil na pódium granát. Atentátník byl pak zatčen, odsouzen a 16. června 1950 popraven elektrickým proudem v Muntinlupě. V roce 1948 Roxas vyhlásil v zájmu národního smíření všeobecnou amnestii zaměřenou na všechny, kdo se kompromitovali kolaborací s Japonci, kromě těch, kteří spáchali násilné zločiny.
15. dubna 1948 zemřel Roxas na infarkt. Jeho nástupcem se stal Elpidio Quirino. Manuel Roxas, první prezident nezávislých Filipín, vládl také nejkratší dobu. Jeho rodné město bylo na jeho počest přejmenováno na Roxas City.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Rédaction LM, « L'indépendance des Philippines », Le Monde, 5 juillet 1946 (lire en ligne).
- R. V. Gilles., « Les désillusions de l'indépendance », Le Monde, 15 décembre 1946 (lire en ligne).
- Rédaction LM, « M. Manuel Roxas, président de la République des Philippines, est mort hier », Le Monde, 17 avril 1948 (lire en ligne).
- Marc Mangin, Les Philippines, Éditions Karthala, 1993, 218 p., p. 151-158.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manuel Roxas na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b Les Philippines, laboratoire de la contre-insurrection ? La révolte des Huks et sa répression (1946-1954), Jean-Philippe Baulon, 2012
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Manuel Roxas na Wikimedia Commons
| Filipínští prezidenti | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Sergio Osmeña |
Manuel Roxas |
Nástupce: Eldipio Qirino |
