Ferdinand Arnošt Hýzrle z Chodů
| Ferdinand Arnošt Hýzrle z Chodů | |
|---|---|
| Prezident české komory | |
| Ve funkci: 11. března 1692 – 24. července 1692 | |
| Panovník | Leopold I. |
| Nástupce | František Josef Šlik |
| Císařský komorník | |
| Císařský rada | |
| Hejtman Litoměřického kraje | |
| Ve funkci: 1656 – ? | |
| Panovník | Ferdinan III. |
| Ve funkci: 1654 – ? | |
| Panovník | Ferdinan III. |
| Ve funkci: 1650 – ? | |
| Panovník | Ferdinan III. |
| Narození | 1622 |
| Úmrtí | 24. července 1692 (ve věku 69–70 let) Praha  Habsburská monarchie |
| Choť | I. Kateřina Lamboyová II. Eusebie Alžběta Malovcová († 1681) |
| Rodiče | Bernard Hýzrle z Chodů († 1652) Anežka Robmhapová ze Suché |
| Děti | Jan Antonín |
| Příbuzní | sestra: Ludmila Eva Hýzrlová z Chodů (1616–1695) švagr: Vilém Albrecht I. Krakowský z Kolowrat (1600–1688) |
| Zaměstnání | politik |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ferdinand Arnošt svobodný pán Hýzrle z Chodů (Ferdinand Ernst Freiherr Hisrle / Hieserl von Chodau, 1622 – 24. července 1692, Praha) byl český šlechtic z rodu Hýzrlů. Dlouhodobě působil v různých úřadech zemské správy Českého království, krátce před smrtí dosáhl funkce prezidenta české komory (1692).[1] Vlastnil menší statky v různých částech Čech, byl také stavebníkem a majitelem paláce v Praze.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z českého šlechtického rodu německého původu, narodil se jako starší syn královského místokomorníka Bernarda Hýzrleho z Chodů († 1652) a Anežky, rozené Robmhapové ze Suché.
Od mládí působil v zemské správě, stal se císařským radou, skutečným komorníkem a později zemským soudcem. Celkem třikrát byl krátce hejtmanem litoměřického kraje (1650, 1654, 1656)[2], po roce 1652 byl členem jedné z vizitačních komisí pro vypracování berní ruly. Spolu s generálem Harantem vedl v roce 1680 komisi vyšetřující selské rebelie v severních Čechách (Hýzrle je uváděn jako nejvyšší civilní komisař).[3] Krátce před smrtí zastával funkci prezidenta komory Českého království (1692).
Po otci zdědil statek Želibořice na Prachaticku, který krátce poté prodal, a během dalších let krátkodobě vlastnil menší či větší statky v různých částech Čech (Čakovice[4], Ronov nad Doubravou)[5]. Jeho hlavním sídlem se stal dnes již neexistující zámek v Drahobuzi, který získal svým druhým sňatkem s Eusebií Alžbětou Malovcovou. Se zámkem v Drahobuzi jsou spojeny pobyty Bohuslava Balbína, který byl Hýzrleho přítelem. Panství Drahobuz bylo prodáno v roce 1679 Kinským.[6]
V Praze koupil renesanční dům U sedmi čertů na Maltézském náměstí č.p. 14 a po roce 1664 jej nechal přestavět do podoby barokního paláce. Jeho dědicové palác prodali a později nesl jméno dalších majitelů Straků z Nedabylic.[7]
Byl dvakrát ženatý, poprvé s hraběnkou Kateřinou Lamboyovou, jeho druhou manželkou byla Eusebie Alžběta Malovcová z Chýnova († 1681), dědička Drahobuze. Z druhého manželství pocházelo pět dětí, jediný syn Jan Antonín byl přísedícím zemského a komorního soudu, hejtmanem litoměřického a žateckého kraje. Sňatkem získal další statky v severních Čechách (Křemýž, Tuchořice).[8]
Ferdinandova starší sestra Ludmila Eva (1616–1695) byla významnou mecenáškou katolické církve, proslula především věnováním drahokamů ze svých svatebních šatů pro vyhotovení vzácné barokní monstrance Pražské slunce. Byla třikrát provdaná, jejím třetím manželem byl dlouholetý nejvyšší hofmistr a nejvyšší zemský sudí hrabě Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat (1600–1688).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků.
- ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1537–1848); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2016 (disertační práce); s. 243
- ↑ ČECHURA, Jaroslav: Selské rebelie roku 1680; Praha, 2001; s. 127 ISBN 80-7277-064-0
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 71
- ↑ KOREŠ, František: Proměna nižší šlechty Království českého v pobělohorské době; Filozofická fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice, 2020 (disertační práce), s. 83 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 102–103
- ↑ VLNAS, Vít: Pražské paláce; Praha, 2000; s. 284–286 ISBN 80-85770-90-3
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 244–245, 471
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 1065 ISBN 80-7185-156-6
- VAVŘÍNEK, Karel a kolektiv: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2016; s. 222–227 ISBN 978-80-906610-0-4
