Strakové z Nedabylic
| Strakové z Nedabylic | |
|---|---|
| Země | |
| Tituly | |
| Zakladatelé | Jan Straka z Nedabylic |
| Rok založení | 14. století |
| Větve rodu | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Strakové z Nedabylic byli starý český vladycký rod, který později povýšil do panského a hraběcího stavu. Pocházeli z dnes již neexistující vesnice a tvrzi Nedabylice ve východních Čechách. Stejný původ i erb měli další rody, například Dašičtí či Králové z Dobré Vody. Z této větve pocházel heraldik a kreslíř Vojtěch Král z Dobré Vody.
Historie
[editovat | editovat zdroj]

Rodovým sídlem vladyků Straků byla tvrz ve vsi Nedabylice, ležící severovýchodně od Chýště ve východních Čechách. Tvrz zanikla v 16. století.
První zmínky o členech rodu pocházejí z konce 14. století, prvním doloženým zástupcem rodu byl Bransúd z Nedabylic v roce 1376. Dalším členem rodu byl Jan Straka, který je doložen mezi lety 1447 a 1469, byl ve službách u loupeživého rytíře Jana Koldy Náchodského a obdržel v okolí Náchoda nějaký majetek. Jeho následovníci rodové jmění postupně rozšiřovali, získali například Studnici, Jeníkovice, pozemky u Jaroměře. Rozdělili se do několika větví.
Mezi majetky Straky z Nedabylic patřily mimo jiné panství Malobratřice[1], Třtice, Šonov, Libčany, Okrouhlice a Teplice nad Metují, některým příslušníkům rodu však byl majetek kvůli účasti na povstání proti panovníkovi po Bílé hoře zkonfiskován.
Osobnosti rodu
[editovat | editovat zdroj]Za nejvýznamnějšího zástupce rodu je považován Jan Petr Straka z Nedabylic (1645–1720). V mládí se věnoval cestování, pobýval několik let ve Francii. Po návratu do vlasti dědil po strýci a později další majetek přikoupil. Povýšil do panského stavu a v roce 1692 dokonce do hraběcího. Sloužil jako královský tajný rada a komorník. V roce 1710 sepsal poslední vůli, ve které veškerý majetek, pokud rod vymře, přejde na vznik akademie, která se bude starat o výchovu mládeže zchudlých šlechtických rodů. Strakova nadace začala fungovat až v roce 1814, na konci 19. století byla v Praze na Klárově postavena budova Strakovy akademie, kde v současnosti sídlí vláda České republiky.[2]
Petr Mikuláš se stal v roce 1697 nejvyšším písařem Království českého, i Jan Karel získal v roce 1732 hraběcí titul. V roce 1769 v osobě Václava Jiřího Adama Straky z Nedabylic vymřela mužská linie rodiny.[3] Rodové jméno ještě pokračovalo v rodu Straků z Königsfeldu, ale i ten na počátku 19. století vymřel.
Pro rod byla charakteristická dlouhověkost, Petr Mikuláš se dožil 98 let, Heřman Pavel 91 roků a i o dalších se uvádí, že se dožili vysokého věku. Přesto počátkem 19. století rod ve všech větvích vymřel.
Mezi příbuzné rodu Straků z Nedabylic patřil mj. také český heraldik a kreslíř Vojtěch (Adalbert) Král z Dobré Vody.
Erb
[editovat | editovat zdroj]
V modrém štítě nosili stříbrného kohouta s černými ocasními pery. Po smrti Jana Petra Straky přibyl štítu zlatý lem, u některých větví rodu byl kohout zbarven červenočerně a stál na zeleném pahorku. Stejnou podobu erbu měli také Králové z Dobré Vody, příbuzní Straků z Nedabylic.
Erb se odvozený od strakovského kohouta mají ve svém znaku některé obce:
-
Znak obce Libčany
-
Znak obce Okrouhlice
-
Znak obce Studnice
-
Znak obce Zábrodí
Příbuzenstvo
[editovat | editovat zdroj]Spojili se s Haugvici, Dohalskými z Dohalic, Dobřenskými z Dobřenic, Hamzovými ze Zábědovic, Trauttsmansdorffy, pány z Hustířan či z Rýzmburka.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ knezmost.cz
- ↑ Obec Libčany: Historie a současnost. Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ einige Quellen nennen 1771 als Todesjahr
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Strakové z Nedabylic, s. 149–150.
- Constantin von Wurzbach: Straka von Nedabylic (Adelsfamilie). In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 39. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1879, S. 223.
- Rudolf Johann von Meraviglia-Crivelli: Der böhmische Adel, 1885, S. 34–35 (dostupné online na historie.hranet.cz).