Felice Mariani
| Felice Mariani | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. července 1954 (70 let) Řím |
| Povolání | judista a politik |
| Politická strana | Hnutí pěti hvězd |
| Funkce | poslanec Poslanecké sněmovny Italské republiky (2018–2022) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Judo na LOH
| ||
| bronz | LOH 1976 | pololehká váha |
| Mistrovství světa v judu | ||
| bronz | MS 1975 | pololehká váha |
| bronz | MS 1979 | superlehká váha |
| bronz | MS 1981 | superlehká váha |
| Mistrovství Evropy v judu | ||
| zlato | ME 1978 | superlehká váha |
| zlato | ME 1979 | superlehká váha |
| zlato | ME 1980 | superlehká váha |
| stříbro | ME 1984 | superlehká váha |
Felice Mariani (* 8. červenec 1954 v Římě, Itálie) je bývalý italský zápasník – judista, bronzový olympijský medailista z roku 1976.
Sportovní kariéra
[editovat | editovat zdroj]Svojí seniorskou reprezentační kariéru začínal v době, kdy italské judo procházelo dlouholetou krizí. Řada italských judistů (bratři Vismarové a další) odmítala spolupracovat s vedením italského judistického svazu. Jedním z hlavních důvodů bylo, že vrcholové judo měla pod palcem italská armáda a její tréninkové metody.
V roce 1975 zaznamenal první úspěch ziskem bronzové medaile na mistrovství světa, které po roce potvrdil ziskem bronzové olympijské medaile. Od roku 1977 se rozšiřovala lehká váhová kategorie a v dalších letech patřil za největší hvězdu nově vzniklé superlehké váhy. K jeho smůle však přišel rok 1980, italská armáda zakázala start svým členům na olympijských hrách v Moskvě a na rozdíl od Ezia Gamby se on rozhodl nerebelovat. V roce 1984 mel již své nejlepší roky za sebou, přesto patřil ke kandidátům na medaile na olympijských hrách v Los Angeles. Obsadil 5. místo. Jeho judo bylo vysoce takticky zaměřené a při souboji využíval svého mimořádného pohybového nadání. Ne nadarmo byl jeho pohyb po tatami označován jako kočičí chůze "scatto felino".
Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání a později vedl v rodném Římě klub Fiamme Gialle (Žluté plameny). Trenérského renomé se dočkal v roce 1996 na olympijských hrách v Atlantě, když na spanilou jízdu do finále připravil Girolama Giovinazza. Následovala zlatá éra italského mužského i ženského juda, kterou korunovala v roce 2008 na olympijských hrách v Pekingu senzační zlatou olympijskou medailí je svěřenkyně Giulia Quintavalleová.
Výsledky
[editovat | editovat zdroj]| Turnaj | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | 1981 | 1982 | 1983 | 1984 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | |
| pololehká | superlehká váha | |||||||||
| Olympijské hry | 3. | — | 5. | |||||||
| Mistrovství světa | 3. | 3. | 3. | úč. | ||||||
| Mistrovství Evropy | ? | ? | ? | 1. | 1. | 1. | ? | — | úč. | 2. |
Reference
[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Felice Mariani na Wikimedia Commons - Felice Mariani v databázi Olympedia (anglicky)
- Výsledky a novinky Felice Marianiho na Judoinside.com
