FN FAL
| FN FAL | |
|---|---|
 | |
| Typ | Bitevní puška |
| Místo původu | Belgie |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1953 — dodnes |
| Používána | přes 90 zemí světa |
| Války | Viz konflikty |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Dieudonné Saive, Ernest Vervier |
| Navrženo | 1947–1953 |
| Výrobce |
|
| Výroba | 1953–dosud |
| Vyrobeno kusů | přes 7 mil.[1] |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 4,324 kg (bez zásobníku) |
| Délka | 1090 mm 1143 mm (L1 A1 SLR) |
| Délka hlavně | 533 mm |
| Typ náboje | 7,62 × 51 mm NATO .280 British[2] |
| Kadence | 650 - 700 ran/min jednotlivé rány (L1 A1 SLR) |
| Úsťová rychlost | 840 m/s |
| Maximální dostřel | 650 m |
| Zásobování municí | schránkový zásobník na 20 nábojů |
FAL (francouzsky Fusil Automatique Léger, "Lehká Automatická Puška") je bitevní puška navržená konstruktérem Dieudonném Saivem a vyráběná belgickou zbrojovkou FN Herstal.
Během studené války byla přijata do výzbroje mnoha armád Severoatlantické aliance (NATO), s výjimkou Spojených států. Jedná se o jednu z nejpoužívanějších pušek v historii, která se dostala do služby ve více než 90 zemích.[3] Kvůli svému rozšíření a nasazení mezi mnoha armádami NATO a tzv. „prvními zeměmi“ během studené války získala titul „pravá ruka svobodného světa“.[2]
Komorována je pro náboj 7,62 × 51 mm NATO (i když původně byla navržena pro náboj střední balistické výkonnosti .280 British). Varianta pro Commonwealth byla přepracována z metrických hodnot na britské imperiální jednotky a vyráběna na základě licence jako samonabíjecí puška L1A1.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
V roce 1946 byl dokončen první prototyp FAL. Navržen byl pro náboj střední balistické výkonnosti 7,92 × 33 mm Kurz, vyvinutý a používaný německými silami během druhé světové války u útočné pušky StG 44. Po vyzkoušení tohoto prototypu britská armáda v roce 1948 vyzvala FN, aby vyrobila další prototypy, včetně jednoho v konfiguraci Bullpup, komorovaného pro nový náboj střední balistické výkonnosti .280 British [7 x 43 mm].[4] Po vyhodnocení jediného prototypu se systémem bullpup se v FN místo toho rozhodli vrátit se k původnímu konvenčnímu návrhu pro budoucí výrobu.[4]
V roce 1950 představilo Spojené království přepracovanou pušku FN a britskou pušku EM-2 v britské ráži .280 Spojeným státům pro srovnávací testy s v USA favorizovaným návrhem Earla Harveye T25.[5] Předpokládalo se, že by mohl být standardizován společný náboj a pušku by přijaly všechny armády členských zemí NATO. Poté, co toto testování skončilo, navrhli představitelé americké armády, aby v FN přepracovali svou pušku pro americký prototyp náboje „0,30 Light Rifle“. FN se rozhodla uzavřít s USA dohodu a v roce 1951 se dokonce dohodli, že v USA mohou vyrábět FAL bez licenčních poplatků, jelikož se zdálo, že Spojené království upřednostňuje jejich vlastní pušku EM-2.
Toto rozhodnutí se zdálo být správné, když se britská armáda rozhodla přijmout pušku EM-2 (pod označením Rifle No.9 Mk1) a britský náboj 0.280.[4] Přijetí pušky EM-2 bylo později zrušeno, když Labouristická strana v roce 1951 prohrála volby a Winston Churchill se vrátil na místo předsedy vlády. Předpokládá se, že mezi Churchillem a americkým prezidentem Harry Trumanem došlo v roce 1952 k dohodě quid pro quo, že Britové přijmou náboj 0.30 Light Rifle jako standard NATO výměnou za americké přijetí pušky FN FAL jako standardu NATO.[6] Náboj 0,30 Light Rifle byl ve skutečnosti později standardizován jako 7,62 mm NATO; Spojené státy však trvaly na pokračujících testech pušek. FAL komorovaná pro náboj .30 Light Rifle se utkala s přepracovanou T25 (nyní přeznačenou na T47) a T44 - variantou pušky M1 Garand. Nakonec zvítězila T44, ze které vznikla M14. Mezitím však většina ostatních zemí NATO vyhodnocovala a vybírala FAL.
Ve zbrojovce FN tak vznikla klasická poválečná bitevní puška. Formálně ji představil její konstruktér Dieudonné Saive v roce 1951 a sériová výroba začala o dva roky později. Byla popsána jako „Pravá ruka svobodného světa.“[7] Bojová puška FAL měla u Varšavské smlouvy protějšek v podobě pušky AK-47, resp. AKM, z nichž je každá ve výzbroji desítek zemí a v mnoha z nich i vyráběna. Některé země, například Izrael a Jižní Afrika, vyráběly a používaly v různých dobách obě zbraně. Na rozdíl od sovětské útočné pušky AKM používala FAL těžší plnohodnotný puškový náboj.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Zbraň funguje na principu odběru prachových plynů z hlavně, které působí na krátký píst uložený nad hlavní (píst není pevně spojen se závorníkem). Uzamykání závěru je pomocí výkyvné závory (podobně jako u ZB.26 nebo SVT-40).
Puška je odolná, spolehlivá a přesná. Střelba je možná jak dávkou, tak i jednotlivými ranami. Britské a australské pušky byly upraveny jako samonabíjecí s vyloučením střelby dávkami, kdy se zbraň při použití tohoto výkonného střeliva špatně ovládá. Vyrábí se v mnoha variantách, od výsadkářské s krátkou hlavní a sklopnou ramenní opěrkou až k lehkému kulometu s těžkou hlavní a sklopnou dvojnožkou.
L1 A1 SLR[editovat | editovat zdroj]
L1 A1 SLR (Self Loading Rifle - Samonabíjecí puška) byla již od padesátých let 20. století ve výzbroji britské armády. Tato varianta, na rozdíl od belgického vzoru, střílí pouze jednotlivými ranami. U prvoliniových jednotek byla ve službě až do konce 80. let 20. století a později byla ve výzbroji záložních a druhosledových jednotek. Nahrazována je útočnou puškou SA80 (L 85).
Konflikty[editovat | editovat zdroj]
Za více než 60 let služby se FAL zúčastnila konfliktů po celém světě. Během války o Falklandy FN FAL používaly obě strany. FAL byla nasazena argentinskými ozbrojenými silami a samonabíjecí puška L1A1 (SLR), jediná poloautomatická verze FAL, byla používána ozbrojenými silami Velké Británie a dalších národů Commonwealthu.[9]
50. léta[editovat | editovat zdroj]
- Povstání Mau Mau (1952–1960):[10] Britské prototypy vyrobené FN[8]
- Kubánská revoluce (1953–1959)[11]
- Invaze na Kostariku (1955)
- Válka ve Vietnamu (1955–1975)
60. léta[editovat | editovat zdroj]
- Konžská krize (1960–1965)[12]
- Portugalská koloniální válka (1961–1974)[13]
- Invaze v zátoce Sviní (1961)[2]
- Občanská válka v Rhodesii (1964–1979)[14][15]
- Araguaiaská válka (1966–1975)
- Jihoafrická pohraniční válka (1966–1990)[16]
- Šestidenní válka (1967)[17][18]
- Opotřebovací válka (1967–1970)
- Nigerijská občanská válka (1967–1970)[19]
- Moro konflikt (1969–2019)[20]
70. léta[editovat | editovat zdroj]
- Bangladéšská válka za nezávislost (1971)[21]
- Jomkipurská válka (1973)[17]
- Libanonská občanská válka (1975–1990)
- Válka na Západní Sahaře (1975–1991)[22]
- Občanská válka v Angole (1975–2002)[23]
- Shaba II (1978)[24]
- Salvadorská občanská válka (1979–1992)[25]
80. léta[editovat | editovat zdroj]
90. léta[editovat | editovat zdroj]
- Válka v Zálivu[27]
- Chorvatská válka za nezávislost (1991–1995)
- Občanská válka v Burundi (1993–2005)[28]
- První válka v Kongu (1996–1997)[29]
2000-2010[editovat | editovat zdroj]
- Konflikt v Kivu (2004–dosud)
- Mexická drogová válka (2006–dosud)[30]
- Povstání Boko Haram (2009–dosud)
2010-2020[editovat | editovat zdroj]
- Bezpečnostní krize v Rio de Janeiru (2010)[26]
- Občanská válka v Libyi[31][32]
- Občanská válka v Sýrii (2011–dosud)[33]
- Irácké povstání (2011–2013)[34]
- Občanská válka v Jižním Súdánu (2013–2020)
- Občanská válka v Jemenu (2015–současnost)
- Vojenská intervence v Jemenu (2015–dosud)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ALDIS, Anne. Soft Security Threats & Europe. [s.l.]: Routledge, 2005. S. 83. (anglicky)
- ↑ a b c d Bishop, Chris. Guns in Combat. Chartwell Books, Inc (1998). ISBN 0-7858-0844-2. Šablona:Page needed
- ↑ Hogg, Ian (2002). Jane's Guns Recognition Guide. Jane's Information Group. ISBN 0-00-712760-X.
- ↑ a b c FN FAL (Belgium) [online]. [cit. 2012-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17 November 2014. (anglicky)
- ↑ Earl Harvey's T-25 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2012. (anglicky)
- ↑ BORING, War Is. The FN FAL Was Almost America's Battle Rifle [online]. 5 October 2014 [cit. 2019-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2018. (anglicky)
- ↑ Cashner 2013, s. 5.
- ↑ a b Cashner 2013, s. 15.
- ↑ Top Ten Combat Rifles [online]. Military Channel [cit. 2013-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 January 2013. (anglicky)
- ↑ Encyclopédie des armes : Les forces armées du monde. Contre les Mau Mau. [s.l.]: Atlas, 1986. S. 2764–2766. (francouzsky)
- ↑ Cashner 2013, s. 66.
- ↑ Cashner 2013, s. 41-42.
- ↑ Cashner 2013, s. 46.
- ↑ MCNAB, Chris. 20th Century Military Uniforms. 2nd. vyd. Kent: Grange Books, 2002. ISBN 1-84013-476-3. S. 196. (anglicky)
- ↑ Cashner 2013, s. 43.
- ↑ McNab 2002, s. 204.
- ↑ a b Cashner 2013, s. 47.
- ↑ McNab 2002, s. 140.
- ↑ McNab 2002, s. 185.
- ↑ SCHROEDER, Matt. Small Arms Survey 2013: Everyday Dangers. [s.l.]: Cambridge University Press, 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-21. ISBN 978-1-107-04196-7. Kapitola Captured and Counted: Illicit Weapons in Mexico and the Philippines, s. 303. (anglicky)
- ↑ Arms for freedom. www.thedailystar.net. 29 December 2017. Dostupné online [cit. 2019-08-31]. (anglicky)
- ↑ Šablona:Cite thesis
- ↑ FITZSIMMONS, Scott. Mercenaries in Asymmetric Conflicts. [s.l.]: Cambridge University Press, November 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-107-02691-9. DOI 10.1017/CBO9781139208727.005. Kapitola Callan’s Mercenaries Are Defeated in Northern Angola, s. 155. (anglicky)
- ↑ Šablona:Cite magazine
- ↑ Cashner 2013, s. 66-68.
- ↑ a b Šablona:Cite av mediaŠablona:Full citation needed
- ↑ ROTTMAN, Gordon L. Armies of the Gulf War. [s.l.]: Osprey Publishing, 1993. (Elite 45). ISBN 978-1-85532-277-6. S. 58. (anglicky)
- ↑ Small Arms Survey. The Small Arms Survey 2007: Guns and the City. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-27. ISBN 978-0-521-88039-8. Kapitola Armed Violence in Burundi: Conflict and Post-Conflict Bujumbura, s. 204. (anglicky)
- ↑ Small Arms Survey 2005, s. 318.
- ↑ ADMIN. Mexican Drug War Fighters [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Up Close With Mustafa Abud Al-Jeleil, Leader Of Libyan Rebels [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-03. (anglicky)
- ↑ Gaddafi forces 'intercept arms from Qatar' [online]. 2011-07-05 [cit. 2011-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-18. (anglicky)
- ↑ The FN FAL in Syria [online]. 2014-06-08 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Šablona:Cite magazine
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BISHOP, Chris. Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní. Brno: Books, s. r. o., 1998. ISBN 80-7217-064-3. S. 42, 52.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- FN-49, předchůdce pušky FAL
- L1A1, britská verze FN FAL
- FN CAL, neúspěšná puška FN ráže 5,56mm NATO
- FN FNC, úspěšnější nástupce FN CAL
- Heckler & Koch G3, německá puška ráže 7,62, současník FN FAL
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu FN FAL na Wikimedia Commons - FN FAL na Modern Firearms Archivováno 13. 9. 2008 na Wayback Machine.
