Exmoorský pony

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Několik exmoorských ponyů na sněhu

Exmoorský pony či keltský pony je plemeno divokých koní, které pochází z anglického Somersetu a Devonu. Plemeno dostalo jméno podle vysoko položených blat Exmoor v jihozápadní Anglii.

Exmoorskému ponymu hrozilo vyhynutí – druhou světovou válku přežilo pouhých 45 jedinců. Celosvětově jich žije zhruba dva tisíce (jsou podobně početní jako pandy velké).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Plemeno exmoorský pony je jedno z nejstarších a nejpůvodnějších plemen koní.[2] Je to nejstarší plemeno ve Velké Británii, kde žije od doby bronzové, a od poslední doby ledové se nezměnilo.[zdroj?] Využívali ho již Keltové jako soumary.[zdroj?] První zmínku nalezneme v Knize posledního soudu (Domesday Book, 1086).[zdroj?] Roku 1921 byla založena Exmoor Pony Society, která si dala za úkol podporovat a kontrolovat chov exmoorských ponyů; plemenitba je pečlivě řízena a do plemenné knihy lze zapsat pouze ověřené jedince.

Anglie se od pevniny oddělila přibližně před 15 000 lety, to znamená, že exmoorský pony se 14 000 let nekřížil s jinými plemeny. I v současnosti žijí exmoorští ponyové volně na vřesovištích.[zdroj?]

Popis[editovat | editovat zdroj]

V kohoutku měří 113 cm až 130 cm. Zbarvení se pohybuje od plavé po černou a narušuje ho světlá srst okolo huby, očí, břicha a vnitřních stran stehen. Znaky nejsou povoleny. Jejich srst se skládá ze dvou vrstev. Ta blíže k tělu je měkká a pouze chmýřová. Udržuje u těla teplo. Druhá, vnější, je mastná a chrání tělo před chladem a vlhkem. V létě se exmoorští poníci měděně lesknou, v zimě jsou matní s mastnou srstí. Exmoorové mají středně dlouhé tělo a krk, líbivou hlavu, strmou lopatku, krátké nohy zakončené tvrdými kopyty a huňatou hřívu i ocas, kterému se říká „ledový ohon“, protože je u kořene rozštěpený. Další zajímavostí exmoorů je „moučná huba“. Tak se označuje bílé zbarvení okolo huby. Pod pojmem „žabí oko“ se skrývá zesílené horní oční víčko. Exmoorové mají jako jediné plemeno sedmou stoličku.[zdroj?]

Jsou to houževnatí a inteligentní poníci, odolní proti koňským nemocem. Zpočátku člověku nedůvěřují, ale po navázání důvěry se z nich stávají skvělí společníci. Jestliže jsou od narození zvyklí na přítomnost lidí, hodí se i pro děti, ale protože mohou být tvrdohlaví, potřebují jistou ruku. Exmoorové vynikají ve skocích.[zdroj?]

Česká populace[editovat | editovat zdroj]

Projekt návratu divokých koní do České republiky připravila obecně prospěšná společnost Česká krajina ve spolupráci s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity, Karlovy Univerzity a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.

Česká populace exmoorských koní je unikátní, protože ji založilo 40 nepříbuzných zakladatelů. Tak vysoký podíl zakladatelů patrně nemá žádná jiná populace. (Důležitější než celkový počet koní je počet a původ zvířat, která populaci založila. Jen vysoký počet nepříbuzných zakladatelů může vytvořit geneticky různorodou, a tedy soběstačnou tuzemskou populaci.) Protože však v české populaci nejsou zastoupeny některé vzácné linie divokých koní z odlehlých oblastí Exmooru, bude třeba kvůli maximální genetické pestrosti dovézt z Anglie další exmoorské ponye.[1]

Exmoorští pony ve vojenském prostoru Milovice

Na začátku roku 2015 bylo dopraveno 14členné stádo klisen do nestátní rezervace ve středočeských Milovicích. Účelem je vypásání, které má ve vymezených lokalitách milovického vojenského prostoru zastavit ústup otevřené a polootevřené krajiny. To zamezí mizení druhů různých rostlin nebo motýlů, ptáků, plazů i dalších ohrožených obratlovců. Genetické a archeologické analýzy z posledních let naznačují, že exmoorský pony nejvíce odpovídá velikostí a vzhledem včetně zabarvení původním divokým koním žijícím ve střední a západní Evropě. Analyzováni byli také huculští koně, tzv. polští konici nebo němečtí Heckovi koně, přičemž se ukázalo, že huculští koně jsou relativně mladé plemeno, které vzniklo záměrným křížením, a další dvě plemena nemají přes mnohá tvrzení s divokými koňmi „nic moc společného“.[3] V létě 2019 žilo na dvou milovických pastvinách 71 exmoorských ponyů.

V lednu 2018 byli do lokality Na Plachtě na okraji Hradce Králové přivezeni čtyři hřebci a do Ptačího parku Josefovské louky u Jaroměře pět hřebců. Bezplatně je zapůjčila společnost Česká krajina. V srpnu 2019 žilo na Josefovských loukách devět koní.[4][5] Do obou pastevních rezervací přibyli další koně v říjnu 2019.

V Národním parku Podyjí na Jižní Moravě žije na dvou pastvinách (mezi Havraníky a Hnanicemi a u Mašovic) dvacet koní. Jedenáctičlenné stádo přivezené v květnu 2018 se rozrostlo o hříbata.[6][7][8]

Od podzimu 2018 žije stádo šesti hřebců na Šlovickém vrchu u Dobřan, který se díky výskytu chráněných živočichů zařadil na seznam evropsky významných lokalit Natura 2000. Hřebci jsou potomky zakládajícího stáda žijícího od roku 2015 v rezervaci velkých kopytníků ve středočeských Milovicích a pomohou udržovat biotop typický pro otevřená stanoviště. Dobřanští zastupitelé časem rozhodnou, zda do lokality přibudou i jiní kopytníci, např. kozy.[9][10][11][12]

Proč při zpracování projektu padla volba právě na divoké poníky z Velké Británie – na exmoorské ponye? Žádné jiné plemeno v tamější oblasti nežilo posledních tisíc let ve volné přírodě v podstatě bez vlivu člověka a bez křížení s jinými plemeny. Tito koně také nikdy nebyli používáni k tahu ani k jízdě, jejich jediným „úkolem“ bylo udržovat místní pastviny spásáním hrubé vegetace.[3] Proč exmoorští ponyové a ne kozy, které se také osvědčily např. při udržování stepních společenstev? Protože o kozy je nutné se starat: přikrmovat je, odčervovat, léčit, zatímco exmoorští ponyové vynikají zdravím a jsou imunní vůči parazitům. Krmivo budou dostávat pouze tehdy, když pastvina zapadne sněhem.[2]

Podpora projektu[editovat | editovat zdroj]

Na péči o divoké koně (zubry a pratury) může přispět také veřejnost zasláním dárcovké SMS ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, přičemž na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ČTK. Dobré podmínky. Stáda divokých koní z Exmooru se v Česku rozrůstají. Týden.cz [online]. 03.07.2019 13:25 [cit. 31. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/relax/zvirata/stada-divokych-koni-z-exmooru-se-v-cesku-rozrustaji_526357.html
  2. a b MARTINOVÁ, Zdena. Safari na blátě: Jak jsme potkali divoké koně. ABC [online]. 2015, č. 6, 14. dubna 2015 [cit. 31. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/17663/safari-na-blate-jak-jsme-potkali-divoke-kone.html
  3. a b [ČERMÁKOVÁ, Martina] mce. Do Česka se po staletích vrátí divocí koně. Do Milovic míří z Británie. iDNES.cz [online]. 2015-01-27 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  4. KUČERA, Tomáš. Divocí koně mají u Jaroměře vrátit na louky vzácné druhy. Ekolist.cz [online]. 2018-01-02 [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. 
  5. ŘEHOUNEK, Jan. Divocí koně na Josefovských loukách. Novinky.cz [online]. 27. 8. 2019, 12:30 [cit. 31. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/divoci-kone-na-josefovskych-loukach-40294511
  6. TICHÝ, Petr. Dvě stáda poníků nově obývají Podyjí. Mají zachránit unikátní biotopy. In: Český rozhlas [online]. 11. květen 2018 [cit. 31. 10. 2019]. Dostupné z: https://brno.rozhlas.cz/dve-stada-poniku-nove-obyvaji-podyji-maji-zachranit-unikatni-biotopy-7204364
  7. MOŠTĚK, Martin. Rozrostou se o hříbata. Stádo poníků nejvíc ohrožují lidé, kteří je přikrmují. Znojemský deník [online]. 4. 2. 2019 [cit. 31. 10. 2019]. Dostupné z: https://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/rozrostou-se-o-hribata-stado-poniku-nejvic-ohrozuji-lide-kteri-je-prikrmuji-20190204.html
  8. KOHOUTKOVÁ, Lucie. Divocí koně opět osídlili moravské pastviny. V Podyjí se narodilo devět hříbat. Znojemský deník.cz [online]. 9. 7. 2019 [cit. 1. 11. 2019]. Dostupné z: https://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/divoci-kone-opet-osidlili-moravske-pastviny-v-podyji-se-narodilo-devet-hribat-20190709.html
  9. KOSOVÁ, Jana; SVOBODOVÁ, Michaela. V Dobřanech se zabydluje šest divokých koní. Plzeň [online]. 2018-10-01 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  10. Šlovický vrch u Dobřan na Plzeňsku patří teď namísto těžkým tankům divokým koním. Region [online]. 2018-11-01 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  11. rv. Na Plzeňsku se pasou divocí koně: Pomáhají udržovat vegetaci v bývalém vojenském cvičišti. Blesk.cz [online]. 27. října 2018 18:35 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  12. BENEŠ, Richard. V nové přírodní rezervaci u Dobřan našlo nový domov stádo divokých koní. ZAK TV [online]. 30. 9. 2018 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  13. Se záchranou divokých koní pomáhá nová rezervace u Rokycan i dvě východočeské lokality. Česká krajina [online]. 2019-10-23 [cit. 31. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.ceska-krajina.cz/2452/se-zachranou-divokych-koni-pomaha-nova-rezervace-u-rokycan-i-dve-vychodoceske-lokality/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]